Ústavní právník Jan Kysela vysvětlil, co může v Česku následovat po říjnových volbách, pokud soudy dojdou k závěru, že některé subjekty obcházely pravidla pro koalice.
„Aby Ústavní soud po volbách přikročil k překreslení Poslanecké sněmovny, musel by mít obzvlášť silnou argumentační pozici,“ řekl Kysela v rozhovoru pro Echo24 a už v této větě nastavuje laťku pro případné zásahy velmi vysoko.
Podle Kysely běží povolební přezkum v rychlých lhůtách na Nejvyšším správním soudu (NSS), který se do 20 dnů od podání stížností musí vypořádat s námitkami. „Nejvyšší správní soud pak má 20 dnů. Jinými slovy, jsme na 30 dnech,“ připomíná právník s tím, že toto okno zhruba odpovídá ústavnímu termínu, v němž prezident svolává ustavující schůzi Poslanecké sněmovny.
Co kdyby NSS některým zvoleným kandidátům mandát nepřiznal? Kysela upozorňuje, že by následoval domino efekt, tedy přepočet hlasů, přerozdělení mandátů a komplikace při svolání ustavující schůze. V takové chvíli už nejde jen o technický zásah, ale o zásah s přímým dopadem na legitimitu nově vznikající sněmovní většiny. Jak konstatoval Kysela, „pokud se významné části poslanců řekne, že mandáty nemají,“ začne být ústavující schůze „zřejmě problémová“.
Další instancí by byl Ústavní soud (ÚS). Ten by podle Kysely případ řešil „s extrémní předností“, přesto to zase nerozhodne „v řádu dnů“. I proto Kysela zdůrazňuje, že zrušení či „překreslení“ sněmovny by připadalo v úvahu jen tehdy, když bude právní pozice soudu „hodně pevná“. Překvapivé či „na hraně“ vyložené závěry by v prostředí vyhrocené debaty umocnily nedůvěru části veřejnosti v nestrannost justice.
Kysela zároveň připomíná, že debata o skrytých (ne)koalicích nesmí vidět jen údajné obcházení klauzulí. Transparentní koalice mají své výhody, od jasných pravidel pro kandidátky a finance až po rozdělení do klubů, zatímco „nekoalice“ mohou narazit na loajalitu, peníze i provozní spory už krátce po volbách. Zda se z letošního experimentu stane nová norma, nebo slepá ulička, napovědí až výsledky a případné spory.
Z hlediska časování je podstatné, že rozhodnutí NSS do 20 dnů ještě umožňuje plynulé svolání Sněmovny, tedy pokud soud vše zamítne. Jakmile ale „by to bylo tak, že významné části poslanců řekne, že mandáty nemají“, přerozdělování by se promítlo nejen do konečných čísel, ale i do politického provozu hned od první schůze. Stížnosti dotčených by pak mířily k Ústavnímu soudu, jehož verdikt by si i přes prioritu věci několik týdnů vyžádal.
Toto všechno jsou důvody, proč Kysela volá po zdrženlivosti a vysoké důkazní laťce. Ústavní soud podle něj nemůže ignorovat důsledky pro důvěru v instituce, zvlášť po čerstvých zkušenostech s vyhrocenými reakcemi na jiná rozhodnutí. Pokud by přezkum „překreslil“ výsledky, musel by to být krok nejen zákonný, ale i přesvědčivě odůvodněný, aby obstál před veřejností.
Hrozba „rumunského scénáře“: Když víc než voliči promluví soudy
V širší debatě se zákonitě objevuje varování před tzv. „rumunským scénářem“, tedy situací, kdy do pořadí či samotné platnosti voleb zasáhne tak razantně soudní moc, že legitimitu výsledku určí spíš soudy než voliči. Rumunsko zažilo v prosinci 2024 bezprecedentní krok, kdy Ústavní soud zrušil výsledek prvního kola prezidentské volby s odkazem na bezpečnostní zjištění o vměšování a nařídil proces spustit „od nuly“. Následoval právní a politický chaos i nutnost hledat nový harmonogram.
Zmatek pak prohloubilo rozhodnutí odvolacího soudu v Ploješti, který se pokusil zvrátit nález ústavních soudců, což byl krok, který byl kritizován jako právně nepřípustný a sám vyvolal disciplinární dohru. Vlna komentářů mluvila o „právním chaosu“, který zpochybňoval, kdo má poslední slovo.
Rumunsko nakonec volby v roce 2025 dokončilo, když Ústavní soud odmítl další návrhy na anulování a potvrdil pokračování procesu. Přesto epizoda ukázala, jak rychle se může důvěra ve férovost voleb ztratit, když zásadní rozhodnutí padají na poslední chvíli a bez jasné komunikace pravidel.
Varování pro Česko?
Náš volební soudní rámec je rychlý a předvídatelný, přezkum NSS je svázán krátkými lhůtami a navazuje na ústavní termín ustavující schůze. Přesto platí Kyselova pointa o nutnosti zdrženlivosti a „pevné“ argumentace. Zásah, který by přerozdělil mandáty a změnil poměry ve Sněmovně, musí být neprůstřelně vyložen, jinak riskuje dojem, že nevolí občané, ale soudy. Proto je velmi důležité, aby případná rozhodnutí odpovídala nejen zákonu, ale byla i veřejnosti srozumitelně vysvětlena. A to dřív, než se jakýkoliv „rumunský scénář“ stane politickou realitou.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: dvtv)
