Francie zažila ve čtvrtek 5. listopadu další mohutnou vlnu protivládních demonstrací. Do ulic Paříže, Lyonu, Marseille, Nantes a dalších měst vyšly statisíce lidí nespokojených s rostoucími životními náklady, nízkými mzdami a stavem veřejných služeb. Odborová centrála CGT oznámila účast téměř 1,6 milionu demonstrantů, zatímco ministerstvo vnitra napočítalo přibližně 575 tisíc lidí. Celostátní stávka zasáhla školství, energetiku i provoz některých veřejných institucí. V Paříži zůstala uzavřena Eiffelova věž a část muzea Louvre. Prezident Emmanuel Macron a vláda premiéra Sébastiena Lecornua tak čelí dalšímu výraznému projevu nespokojenosti, který přichází pouhých pět měsíců před prezidentskými volbami.
Protesty svolaly odborové organizace, k nimž se připojili studenti středních a vysokých škol, zaměstnanci veřejného sektoru, učitelé, pracovníci dopravy i energetiky. Demonstranti požadovali především zvýšení mezd, lepší financování školství a veřejných služeb a účinnější opatření proti zdražování. Část účastníků zároveň vystupovala proti krajní pravici a varovala před dalším prohlubováním společenských rozdílů. Přestože se jednotlivé skupiny v požadavcích lišily, spojovala je nespokojenost s tím, jak francouzská vláda reaguje na každodenní ekonomické problémy obyvatel.
Rozdíl mezi údaji odborů a ministerstva vnitra je značný. Podle CGT se demonstrací zúčastnilo přibližně 1,57 milionu lidí, z toho kolem 350 tisíc v Paříži. Úřady naproti tomu uvádějí zhruba 575 tisíc účastníků v celé zemi. Přesný počet proto nelze považovat za definitivně potvrzený. Obě čísla nicméně ukazují rozsah protestní akce, která se zařadila mezi nejvýznamnější veřejná vystoupení proti současné francouzské politice.
Na pařížském náměstí Republiky se už odpoledne shromáždily tisíce demonstrantů. Průvod doprovázely odborové vlajky, transparenty, hudba i hesla kritizující vládu a prezidenta. Některé nápisy měly ironický tón. Jeden z nich například tvrdil, že obyčejná podprsenka poskytuje větší podporu než stát. Za humorem se však skrývala vážná nespokojenost lidí, kteří tvrdí, že jejich příjmy přestávají stačit na běžné životní potřeby.
Nízké mzdy, drahý život a studenti v ulicích
Francouzské protesty nezačaly až listopadovou celostátní stávkou. Studentské demonstrace se objevily už v září, kdy mladí lidé upozorňovali na nedostatek učitelů, nevyhovující podmínky ve školách a nedostatečné financování vzdělávání. Postupně se k nim přidávali další obyvatelé, kteří kritizují vývoj mezd, životních nákladů a dostupnost veřejných služeb. V říjnu se některé protestní akce změnily v násilné nepokoje a policie musela zasahovat proti vandalismu i útokům na veřejné budovy.
Čtvrteční demonstrace tak byly pokračováním několik týdnů trvajícího napětí. Odborové organizace chtěly ukázat, že nespokojenost není omezena pouze na studenty nebo radikálnější protestní skupiny. Zapojení zaměstnanců veřejného sektoru, energetiky a školství mělo vládě připomenout, že ekonomické problémy zasahují také pracující obyvatele, na jejichž příjmech závisí fungování domácností.
„Naše mzdy nedrží krok s inflací,“ vysvětloval agentuře Reuters pětačtyřicetiletý hasič Mehdi Dumontroty, který se připojil k demonstraci v Paříži. Podobně hovořili i další účastníci, kteří upozorňovali na rostoucí výdaje a nedostatečný růst příjmů.
Ostrou kritiku prezidenta Macrona vyslovila předsedkyně odborové centrály CGT Sophie Binetová. Podle ní vláda dlouhodobě přehlíží požadavky zaměstnanců a nedokáže nabídnout přesvědčivou odpověď na jejich ekonomické problémy. „Naše platy už nám neumožňují žít,“ uvedla v rozhovoru pro CBS News. Macrona obvinila, že naslouchá především zájmům velkých společností a finančního sektoru, nikoli běžným zaměstnancům.
Binetová zároveň kritizovala bezpečnostní opatření, která vláda přijala před demonstracemi. Podle jejího názoru se úřady snažily protestní akce omezit, přestože účast podle odborů dál rostla. Francouzské ministerstvo vnitra naopak tvrdí, že zpřísněná opatření byla nezbytná kvůli násilnostem, které zemi zasáhly během října.
Vedle ekonomických požadavků zaznívala také politická hesla. Část demonstrantů odmítala posilování krajní pravice a upozorňovala na rostoucí napětí ve francouzské společnosti. Dvaatřicetiletá účastnice demonstrace Sarah podle deníku Le Monde vysvětlovala svou přítomnost obavami z rasismu a přesvědčením, že společná veřejná vystoupení mohou zabránit dalšímu zhoršování situace.
Psali jsme: NKÚ kritizuje evropské dotace. Čerpání peněz zastínilo výsledky
Protesty tak nespojovala jediná politická představa. V ulicích stáli vedle sebe lidé požadující vyšší mzdy, studenti nespokojení se školstvím i aktivisté vystupující proti pravici. Právě různorodost účastníků může být pro vládu komplikací. Jednotlivé požadavky totiž nelze vyřešit jedním opatřením ani jedním jednáním s odborovými předáky.
Eiffelova věž zavřená, stovky zatčených a zásahy policie
Francouzské úřady se na čtvrteční demonstrace připravovaly mimořádně rozsáhlými bezpečnostními opatřeními. Do služby bylo nasazeno přibližně 70 tisíc policistů a četníků. Vláda se snažila předejít opakování říjnových nepokojů, během nichž docházelo k poškozování obchodů, veřejných budov a střetům s pořádkovými jednotkami.
Většina čtvrtečních pochodů měla podle agentury Reuters pokojný průběh. V Paříži, Lyonu a některých dalších městech však došlo ke střetům mezi částí demonstrantů a policií. Pořádkové jednotky použily slzný plyn a zasahovaly proti lidem, kteří podle úřadů ničili majetek nebo útočili na policisty. Ministerstvo vnitra následně oznámilo 448 zadržených a 53 zraněných příslušníků bezpečnostních složek.
V Lyonu policie zasahovala proti skupinám demonstrantů, z nichž někteří měli zakryté obličeje a provolávali hesla namířená proti bezpečnostním složkám. V Paříži vznikly menší požáry a podle policejních informací se jednotlivci dopouštěli vandalismu. Násilnosti však nebyly charakteristické pro všechny demonstrace a podle dostupných zpráv nepřerostly v plošné nepokoje srovnatelné s nejhoršími říjnovými incidenty.
Vážný případ zaznamenaly úřady také v oblasti Toulouse. Podle ministerstva vnitra způsobili výtržníci použitím pyrotechniky požár ve škole, kterou bylo nutné evakuovat. Při zásahu navíc někteří lidé házeli předměty po hasičích. Ministr školství Édouard Geffray takové jednání ostře odsoudil a označil je za nepřijatelné.
Stávka zasáhla také běžný život obyvatel. Uzavřena zůstala Eiffelova věž a část pařížského muzea Louvre. Provoz omezily některé školy a vysoké školy, zatímco v energetice došlo ke snížení výkonu části jaderných elektráren. Podle ministerstva školství se do stávky zapojilo více než patnáct procent pedagogických pracovníků. Přestože se očekávaly také dopravní komplikace, celostátní doprava nebyla podle Reuters zásadně ochromena.
Významné omezení provozu škol představovalo další důsledek protestů. Podle francouzských médií zůstala uzavřena více než tisícovka středních škol a další desítky blokovali studenti. Omezení se dotkla rovněž části vysokých škol. Studentské organizace přitom upozorňují, že jejich požadavky se netýkají pouze okamžitých finančních problémů, ale také dlouhodobého zhoršování podmínek ve vzdělávání.
Pro vládu je nepříjemné, že demonstrace zasahují oblasti, které jsou pro každodenní fungování země zásadní. Školství, energetika a veřejné služby patří mezi sektory, jejichž zaměstnanci mají tradičně silné odborové zastoupení. Pokud se jejich nespokojenost propojí s dalšími skupinami obyvatel, může se tlak na kabinet udržet i v následujících týdnech.
Francouzský premiér Sébastien Lecornu proto svolal na pondělí 9. listopadu jednání se zástupci odborů a zaměstnavatelů. Hlavními tématy mají být kupní síla obyvatel a vývoj mezd. Kabinet tím dává najevo ochotu hledat dohodu, zatím však není jasné, jaké konkrétní ústupky je připraven nabídnout.
Politické důsledky demonstrací mohou být značné. Francii čekají na jaře 2027 prezidentské volby, v nichž Emmanuel Macron už nebude moci znovu kandidovat. Dlouhodobá nespokojenost s ekonomickými poměry proto může ovlivnit nejen postavení současné vlády, ale také šance jednotlivých uchazečů o prezidentský úřad.
Na demonstracích se objevili také výrazní představitelé francouzské politiky, včetně Jeana-Luca Mélenchona a Raphaëla Glucksmanna. Opozice se snaží využít nespokojenosti veřejnosti, zatímco vláda musí hledat způsob, jak obnovit důvěru občanů a současně zvládnout bezpečnostní situaci. Pro Macronův politický tábor je zvlášť nepříznivé, že protesty přicházejí v době, kdy se už naplno připravuje souboj o jeho nástupce.
Nynější demonstrace nelze vysvětlit pouze odporem vůči jedné vládě nebo jedním nepopulárním rozhodnutím. Nespokojenost se hromadí delší dobu a zahrnuje otázky mezd, životních nákladů, kvality veřejných služeb i důvěry v politické instituce. Francouzský kabinet se nyní pokusí získat prostor pro jednání, odbory však dávají najevo, že bez konkrétních výsledků nehodlají ustoupit.
Čtvrteční protesty ukázaly, že Macronova administrativa nedokázala přesvědčit značnou část veřejnosti, že její hospodářská a sociální politika odpovídá každodenním potřebám obyvatel. Odborové organizace navíc připravují další akce a už na sobotu je ohlášena další demonstrace.
Pondělní schůzka premiéra Lecornua s odboráři a zaměstnavateli proto nebude pouze běžným sociálním jednáním. Vláda bude muset předložit odpovědi na požadavky, které přivedly do ulic statisíce lidí. Pokud zůstane jen u příslibů, mohou demonstrace pokračovat i v době, kdy Francie vstoupí do rozhodující fáze prezidentské kampaně. Uzavřená Eiffelova věž se tak stala výrazným obrazem dne, během něhož se nespokojenost Francouzů projevila v celé zemi. Mnohem důležitější než symbolické uzavření pařížské památky však bude, zda vláda dokáže zabránit tomu, aby se podobné protesty staly pravidelnou součástí francouzského politického života.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: cnbc)
