Advokát a poslanec Jindřich Rajchl (PRO) ostře zareagoval na výrok prezidenta Petra Pavla o směřování k hlubší evropské integraci. Právě tuto otázku označil za klíčovou pro budoucnost České republiky a zároveň za moment, který podle něj odhaluje skutečné směřování současné politické reprezentace. Podle Rajchla nejde o běžnou politickou debatu, ale o zásadní střet o samotnou existenci českého státu v podobě, v jaké ho známe.
Rajchl Pavlovo vyjádření interpretuje jako otevřenou podporu projektu Spojených států evropských. Tento koncept podle něj znamená přímé ohrožení suverenity České republiky a jejího práva rozhodovat o vlastních věcech. Vysvětluje, že by nešlo jen o další prohloubení spolupráce v rámci Evropské unie, ale o zásadní přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň, kde by malé státy ztratily reálný vliv. Podle jeho slov by Česká republika přestala být plnohodnotným státem a stala by se součástí širšího celku, v němž by rozhodující slovo měly velké země.
Rajchl tento vývoj označil za nepřijatelný a ostře proti němu vystoupil. „Spojené státy evropské by znamenaly zánik České republiky,“ řekl Rajchl ve svém nedělním živém streamu. Podle něj by se tím definitivně uzavřela možnost samostatného rozhodování o klíčových otázkách, od ekonomiky přes legislativu až po zahraniční politiku. Upozornil, že Česká republika by se v takovém uspořádání ocitla v pozici, kdy by pouze přijímala rozhodnutí přijatá jinde.
Své varování opřel také o historickou zkušenost. Připomněl vznik Československa v roce 1918 a zdůraznil, že tehdejší politické elity usilovaly o jediný cíl, aby Češi mohli rozhodovat o svém osudu sami. V tomto kontextu jmenoval osobnosti jako Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, Karel Kramář nebo Alois Rašín. Podle Rajchla tito lidé riskovali své životy, aby vznikl samostatný stát, a současné úvahy o jeho rozpuštění v širším evropském celku proto vnímá jako popření jejich odkazu.
Rajchl zdůraznil, že projekt Spojených států evropských nelze chápat jako neutrální administrativní změnu. Podle něj by znamenal zásadní posun v rozložení moci, kdy by menší státy, jako je Česká republika, ztratily možnost efektivně prosazovat své zájmy. Poukázal na to, že už v současnosti existují spory mezi národními zájmy a politikami prosazovanými velkými členskými státy, například v oblasti migrace, energetiky nebo klimatických opatření.
Podle Rajchla by se tento problém v případě hlubší integrace ještě prohloubil. Česká republika by podle něj neměla šanci čelit tlaku větších států a její hlas by ztratil váhu. „My bychom jim předali klíčky od našeho automobilu a řekli bychom, jeďte kam chcete,“ uvedl. Tímto přirovnáním chtěl ilustrovat situaci, kdy by se Česká republika vzdala kontroly nad vlastním směřováním a přijala roli pasivního účastníka.
Další přirovnání použil k vysvětlení rozdílu mezi současným stavem a možnou budoucností. Řekl, že dnes Česká republika stále řídí své vlastní auto, i když se musí pohybovat v určitých mantinelech. V případě Spojených států evropských by ale podle něj z auta vystoupila, zahodila klíčky a posadila se na zadní sedadlo autobusu, jehož směr by určoval někdo jiný. Tento obraz podle něj vystihuje ztrátu kontroly, kterou by takový krok znamenal.
Rajchl šel ještě dál a upozornil na ústavní rovinu celé věci. Citoval článek 65 české ústavy, který definuje velezradu jako jednání prezidenta směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky. V této souvislosti uvedl, že Pavlovo vyjádření považuje za jednání na hranici tohoto ústavního deliktu. Podle něj totiž otevřená podpora projektu, který by vedl ke ztrátě suverenity, naplňuje podstatu takového jednání.
„Nedovedu si představit horší výrok prezidenta jakékoliv země, než že by ta země měla fakticky zaniknout,“ prohlásil Rajchl. Zdůraznil, že prezident by měl být garantem suverenity státu, nikoli jeho oslabování. V jeho očích je proto Pavlovo vystoupení nejen politicky problematické, ale i symbolicky mimořádně závažné.
Psali jsme: Vyhostí Evropa ukrajinské uprchlíky?
Rajchl zároveň odmítl argumenty, že hlubší integrace by mohla být ekonomicky výhodná. Připomněl, že podobné úvahy existovaly i v minulosti, například v době Rakouska-Uherska, kdy bylo možné argumentovat výhodami většího celku. Podle něj ale tehdejší generace dala přednost vlastní státnosti a možnosti rozhodovat o sobě, což považuje za správné i dnes.
V této souvislosti zdůraznil, že ekonomické argumenty nemohou převážit nad otázkou suverenity. Podle něj není možné obětovat schopnost rozhodovat o vlastním státu výměnou za potenciální ekonomické výhody. Česká republika by podle něj měla usilovat o posílení své pozice, nikoli o její oslabení.
Rajchl také varoval, že projekt Spojených států evropských by měl konkrétní dopady na každodenní život občanů. Rozhodování o klíčových otázkách by se podle něj přesunulo mimo Českou republiku a občané by ztratili přímý vliv na politiku, která je ovlivňuje. Tento proces by podle něj vedl k odcizení mezi občany a institucemi a k oslabení demokratických principů.
Závěrem Rajchl jasně formuloval svůj postoj. Odmítl jakékoli kroky vedoucí k prohlubování integrace, které by znamenaly ztrátu suverenity. Zdůraznil, že Česká republika musí zůstat samostatným státem, který rozhoduje o své budoucnosti. Podle něj je právě tato otázka klíčová pro další směřování země a vyžaduje jasné a jednoznačné stanovisko.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
