Průměrná mzda v Česku dosáhla v prvním čtvrtletí letošního roku 50 282 korun. Meziročně vzrostla nominálně o 8,1 procenta a po zohlednění inflace reálně o 6,4 procenta. Kupní síla zaměstnanců se tak meziročně výrazně zvýšila. K silnému růstu reálných mezd přispěla vedle růstu nominálních výdělků také inflace, která v prvním čtvrtletí činila pouze 1,6 procenta.
Obě informace jsou pravdivé současně. České mzdy dnes rychle rostou, ale pořád dohánějí část kupní síly, kterou zaměstnanci ztratili během předchozí inflační vlny.
Na tento rozpor upozornil také poslanec ANO Patrik Nacher ve svém pořadu Dvojí metr. „Mzdy rychle rostou, v prvním čtvrtletí reálně o více než šest procent. Nicméně, jak jsem řekl, stále jsme nedohnali ten pokles," uvedl. V tomto základním konstatování jeho výklad odpovídá statistickým údajům.
Následující věta už ale nebyla statistikou, nýbrž politickou interpretací. Nacher označil vývoj za „výsledek předchozí vlády" a dodal, že je to „černé na bílém".
Právě zde začíná zajímavější otázka. Co z vývoje reálných mezd skutečně může vláda ovlivnit, co zdědí po svých předchůdcích a za jak dlouho se její rozhodnutí projeví v peněženkách lidí?
Propad nevznikl během jediného roku
OECD srovnává současný stav s prvním čtvrtletím 2021, tedy obdobím před postpandemickým inflačním vzestupem. Potom přišel souběh několika mimořádných okolností. Světová ekonomika se vzpamatovávala z pandemie a potýkala se s narušenými dodavatelskými řetězci. Rostly ceny energií a dalších vstupů a po ruském útoku na Ukrajinu následoval další energetický šok. Česká ekonomika navíc do tohoto období vstupovala i s vlastními domácími inflačními tlaky.
Pro mzdy nastal jednoduchý problém. Jejich nominální růst nedokázal držet krok s růstem cen. Zaměstnanec tedy mohl dostat přidáno a současně reálně zchudnout. Jestliže například mzda vzroste o pět procent, ale ceny o deset procent, člověk má na výplatní pásce více korun, za ně však nakoupí méně zboží a služeb.
Pozdější zpomalení inflace situaci obrátilo. Ceny se většinou nevrátily na předchozí úroveň, začaly však růst podstatně pomaleji. Jakmile nominální mzdy začaly růst rychleji než ceny, obnovil se růst jejich kupní síly.
Proto dnešních reálných 6,4 procenta neznamená, že ceny klesly nebo že zaměstnanci jednorázově dostali zpět peníze ztracené v předchozích letech. Znamená to, že jejich mzdy nyní rostou rychleji než cenová hladina a předchozí ztrátu postupně dohánějí.
OECD přitom tento proces nepopisuje pouze jako český problém. V prvním čtvrtletí 2026 byly reálné mzdy stále pod úrovní začátku roku 2021 přibližně ve třetině sledovaných zemí. Česko však patří mezi státy, kde zůstává odstup výraznější.
Kde končí odpovědnost jedné vlády
Politická debata má přirozenou tendenci rozdělovat ekonomický vývoj podle volebních období. Když ekonomika prosperuje, vláda chce úspěch připsat sobě. Když se situace zhoršuje, opozice hledá odpovědnost u vlády. Ekonomika ale podle volebního kalendáře nefunguje.
Fialova vláda nastoupila v prosinci 2021 a velká část propadu reálných mezd skutečně nastala během jejího funkčního období. To je fakt. Stejně legitimní je hodnotit její rozpočtovou, daňovou, energetickou nebo příjmovou politiku a ptát se, zda některými rozhodnutími následky inflační krize zmírnila, případně zda mohla postupovat jinak.
Z časové souběžnosti ale ještě nevzniká důkaz, že vláda způsobila celý pozorovaný vývoj.
Česká inflace byla výsledkem kombinace vnějších i domácích faktorů. Totéž platí o mzdách. Jejich výši neurčuje vláda jedním rozhodnutím. V soukromém sektoru ji ovlivňují hospodářské výsledky podniků, produktivita, situace na trhu práce, nedostatek pracovníků, kolektivní vyjednávání, inflační očekávání i vývoj jednotlivých odvětví.
Stejný princip musíme použít také na současnou vládu Andreje Babiše. Pokud celý propad reálných mezd automaticky nepřipíšeme Fialově vládě, nemůžeme současný růst o 6,4 procenta automaticky připsat vládě Babišově.
Mzdy vyplacené v prvním čtvrtletí letošního roku jsou z velké části výsledkem procesů, které začaly ještě před změnou vlády. Firmy plánují mzdové náklady dopředu, kolektivní smlouvy se sjednávají s předstihem a ani pokles inflace, který umožnil obnovení reálného růstu mezd, nevznikl během několika týdnů.
To samozřejmě neznamená, že současná vláda další vývoj ovlivnit nemůže. Její rozpočtová, daňová, energetická a hospodářská politika se bude postupně promítat do inflace, investic, hospodářského růstu a nakonec také do prostoru podniků pro další zvyšování mezd.
OECD ve svém letošním výhledu předpokládá růst české ekonomiky o 1,9 procenta v roce 2026. Zároveň upozorňuje na rizika, která mohou vývoj reálných příjmů domácností ovlivnit, včetně cen energií a potravin. Skutečné hodnocení hospodářské politiky současné vlády proto bude možné až s větším časovým odstupem.
A právě tady se Nacherovo tvrzení stává zajímavým analytickým testem. Jestliže je propad proti roku 2021 „výsledkem předchozí vlády", komu máme připsat současný mimořádně rychlý růst? Současné vládě, která nastoupila teprve nedávno? Nebo předchozí vládě, během jejíhož období se vytvořila část podmínek pro dnešní vývoj?
Přesnější odpověď je méně politicky přitažlivá: ekonomický vývoj přechází z jedné vlády do druhé a jeho příčiny nelze jednoduše rozdělit datem voleb.
Rostoucí průměr ještě neznamená stejnou zkušenost všech
Je tu ještě jedna komplikace. Když Český statistický úřad oznámí růst průměrné mzdy, neznamená to, že každému zaměstnanci vzrostla výplata právě tímto tempem.
Samotný ČSÚ upozorňuje, že průměrná mzda je podílem celkových mzdových prostředků připadajících na jednoho zaměstnance a nevypovídá o výplatě konkrétního člověka. U prvního čtvrtletí 2026 navíc nejsou hodnoty mediánu mezd dočasně k dispozici kvůli změně datového zdroje. Proto by nebylo korektní doplňovat k letošnímu průměru medián z jiné statistiky nebo období.
Rozdíly mezi jednotlivými částmi ekonomiky jsou přitom značné. Zatímco celková průměrná mzda meziročně nominálně vzrostla o 8,1 procenta, v činnostech v oblasti nemovitostí byl růst 22,1 procenta, v administrativních a podpůrných činnostech 18,8 procenta a ve stavebnictví 12,6 procenta. Naproti tomu ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a tepla činil pouze 2,1 procenta.
Jediný celostátní údaj tedy zakrývá velmi rozdílné zkušenosti zaměstnanců.
Podobně ani individuální zkušenost s inflací nemusí přesně odpovídat celkovému indexu spotřebitelských cen. Domácnost, která vydává velkou část příjmů za bydlení, energie nebo potraviny, může předchozí zdražování pocítit jinak než domácnost s odlišnou strukturou spotřeby.
Proto může vzniknout zdánlivý paradox. Statistiky ukazují silný růst kupní síly, ale část lidí stále nemá pocit, že se jejich životní úroveň vrátila tam, kde byla před několika lety. Obojí může být pravda.
Důležité proto nebude pouze to, kdy statistický index reálných mezd překročí úroveň roku 2021. Podstatnější bude, zda růst kupní síly vydrží delší dobu, zda bude doprovázen růstem produktivity a zda se projeví napříč příjmovými skupinami.
Právě zde se také rozhodne, jak jednou půjde hodnotit hospodářskou politiku současné vlády. Jedno čtvrtletí ještě dlouhodobý trend nevytváří.
Patrik Nacher tedy správně upozorňuje na podstatnou věc: české reálné mzdy dnes výrazně rostou a současně stále dohánějí část ztráty vzniklé po roce 2021. Z tohoto grafu však samotného nelze vyčíst, která vláda za celý propad může. Stejně jako z letošního růstu nelze automaticky určit, která vláda za něj může.
Ekonomika totiž nepřebírá vládu v den jejího jmenování s vynulovaným počítadlem. Každý kabinet dostává hospodářství s cenami, mzdami, investicemi, úrokovými sazbami, veřejnými financemi i problémy vytvořenými během předchozích let. Některé může změnit rychle, jiné až za několik let a některé téměř vůbec.
Právě proto je vývoj reálných mezd zajímavější než jednoduchý politický souboj o zásluhy a vinu. Ukazuje, jak dlouho může trvat, než domácnosti získají zpět kupní sílu ztracenou během několika mimořádných let a jak obtížné je tento proces uzavřít do hranic jediného volebního období.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
Zdroje: 1. Český statistický úřad – Průměrné mzdy, 1. čtvrtletí 2026; 2. Český statistický úřad – Mzdy na začátku roku výrazně vzrostly; 3. OECD Employment Outlook 2026 – Employment and wages under pressure; 4. OECD Economic Outlook 2026 – Czechia
