Pro přípravu rozpočtu je to zásadní okamžik. Ne proto, že bychom už znali jeho konečný schodek. Ten Ministerstvo financí stále nezveřejnilo. Vláda ale prosadila změnu pravidel, která významně rozšiřuje prostor, v němž může rozpočet sestavit.
Ministryně financí Alena Schillerová při obhajobě novely tvrdila, že bez změny pravidel by vláda musela připravovat rozpočet se schodkem kolem 150 miliard korun. Tak rychlé snížení deficitu by podle ní ohrozilo investice, zdravotnictví i obranyschopnost země. Část ekonomů tento výklad zpochybňuje a upozorňuje, že částka kolem 150 miliard není automatickým důsledkem dosavadních fiskálních pravidel.
Právě tento spor ukazuje, že debata už dávno není jen o jednom státním rozpočtu. Jde o to, jaké hranice bude mít české hospodaření v dalších letech.
Dosavadní pravidla směřovala k dalšímu snižování strukturálního deficitu. Národní rozpočtová rada připomíná, že pro rok 2027 měl strukturální schodek sektoru vládních institucí klesnout na 1,25 procenta HDP a od roku 2028 na jedno procento HDP před případným využitím obranné výjimky.
Novela tuto logiku významně mění. Prodlužuje možnost nezapočítávat část obranných výdajů do standardních fiskálních omezení až do roku 2036 a vytváří obdobný prostor pro vybrané strategické infrastrukturní projekty. Za stanovených podmínek spojených se zhoršením bezpečnostní situace navíc může vláda překročit schválené celkové výdaje státního rozpočtu až o deset procent.
Národní rozpočtová rada proto použila mimořádně silnou formulaci. Podle ní změny představují „změnu fiskálního paradigmatu" a mohou vést k situaci, kdy národní fiskální omezení v podstatě přestanou fungovat jako účinná brzda. To je možná důležitější než samotný politický spor mezi vládou a prezidentem.
Ekonomicky takový argument nemusí být chybný. Stát skutečně může potřebovat velké investice, jejichž náklady nelze jednoduše vměstnat do jednoho rozpočtového roku. Zásadní ale bude, co všechno se postupně pod označení strategických výdajů dostane a zda budou výjimky skutečně používány jen pro účely, kvůli kterým vznikly.
Rozdíl mezi původní trajektorií a novým schodkem je výrazný
Právě zde se vládní argumentace a pohled Národní rozpočtové rady rozcházejí nejvýrazněji. Vláda tvrdí, že bez změny pravidel by musela prudce škrtat a omezovat investice. NRR naproti tomu upozorňuje na riziko, že po rozšíření výjimek přestanou národní fiskální pravidla plnit funkci skutečné brzdy zadlužování.
Dnes už ministryně financí říká něco podstatně jiného. Připravovaný schodek bude vyšší než letošních plánovaných 310 miliard korun, pouze nepřekročí hranici 400 miliard. Rozdíl mezi původními 190 miliardami a částkou vyšší než 310 miliard není účetní detail. Ukazuje, jak výrazně se během několika měsíců změnil prostor, v němž se o rozpočtu uvažuje.
NRR zároveň očekává, že deficit celého sektoru vládních institucí se v roce 2027 bude pohybovat kolem tří procent HDP. Česká národní banka svůj odhad zvýšila z 2,7 na 3,1 procenta HDP a Evropská komise pracovala s 2,9 procenta. Tato čísla nelze zaměňovat se schodkem samotného státního rozpočtu, dobře ale ukazují širší směr veřejných financí.
Do rozpočtu navíc vstupují další výdajové tlaky. Stát musí financovat obranu, dopravní infrastrukturu, zdravotnictví, školství a další priority. Samostatným problémem se stává energetika. Národní rozpočtová rada upozornila, že úplné převedení podpory podporovaných zdrojů energie na státní rozpočet vytváří nový výdaj kvazimandatorního charakteru. Podle Energetického regulačního úřadu představuje pro rok 2026 částku 41,7 miliardy korun. Vedle toho stojí financování Dukovan a dalších strategických projektů.
Právě proto nebude možné rozpočet 2027 hodnotit jen podle výsledného deficitu. Stejně důležité bude zjistit, co se za jeho růstem skutečně skrývá.
Teď se ukáže, k čemu vláda nový prostor potřebovala
Přehlasováním prezidentského veta skončila první část sporu. Vláda získala pravidla, která považovala za nezbytná pro sestavení rozpočtu. Nyní bude muset ukázat, k čemu tento prostor skutečně potřebovala.
Teprve po zveřejnění návrhu Ministerstva financí budeme znát přesný schodek, celkové příjmy a výdaje a především rozdělení prostředků mezi jednotlivé kapitoly.
Právě struktura rozpočtu bude nyní důležitější než politický spor o novelu. Pokud se ukáže, že většina nárůstu deficitu skutečně souvisí s obranou, dopravní infrastrukturou, energetikou, Dukovany a dalšími dlouhodobými investicemi, dostane vládní argument o nutnosti změnit příliš svazující pravidla konkrétní ekonomický obsah.
Ani potom ale nebude automaticky platit, že každý investiční výdaj ospravedlňuje další dluh. Rozhodovat bude cena projektů, jejich ekonomická návratnost, schopnost státu je realizovat a také to, zda vláda současně dokáže brzdit růst běžných výdajů.
Pokud však spolu s investicemi výrazně porostou také provozní a další běžné výdaje a stát neukáže odpovídající úspory jinde, získá větší váhu varování prezidenta a Národní rozpočtové rady, že změna pravidel především usnadnila další zadlužování.
Od této chvíle bude odpovědnost mnohem snazší měřit. Ne podle toho, co vláda říká o potřebě investovat, ale podle toho, co skutečně napíše do rozpočtu.
Zdroje: 1. Národní rozpočtová rada – Stanovisko č. 4/2026; 2. České noviny – Sněmovna přehlasovala Pavlovo veto rozpočtových zákonů; 3. Národní rozpočtová rada – Stanovisko č. 3/2026 k výdajovým rámcům na léta 2027 až 2029; 4. Národní rozpočtová rada – Stanovisko č. 1/2026








