Ještě před několika týdny připomínala debata o státním rozpočtu na rok 2027 především souboj jednotlivých ministrů o peníze. Resorty přicházely s dalšími požadavky a nebylo jasné, kde ministerstvo financí najde hranici mezi politickými prioritami vlády a možnostmi státní pokladny.
Nyní se situace změnila. Ministryně financí Alena Schillerová po několikahodinovém nedělním jednání s premiérem Andrejem Babišem oznámila, že se shodli na základních konturách návrhu. Ministerstvo financí jej má v souladu se zákonným termínem zveřejnit 31. srpna.
Přesné číslo zatím vláda nezveřejnila. Víme však, v jakém prostoru se pohybuje. Schillerová potvrdila, že schodek bude vyšší než letošních plánovaných 310 miliard korun, ale nižší než 400 miliard. Premiér Babiš už dříve hovořil o tom, že by měl být „významně" pod hranicí 400 miliard.
Rozpočet na rok 2027 tak přestává být pouze technickým dokumentem ministerstva financí. Stává se testem toho, jakým směrem chce současná vláda změnit hospodaření státu.
Na první pohled bude nejsnáze porovnatelným údajem schodek. Pokud skončí výrazně nad letošními 310 miliardami korun, půjde o další zvýšení nominálního deficitu. Samotné porovnání dvou čísel však neřekne všechno. Rozhodující bude struktura výdajů.
Vláda argumentuje tím, že stát musí financovat obranu, zdravotnictví, dopravní infrastrukturu a další investice. Premiér Babiš opakovaně zdůrazňuje, že nechce kvůli konsolidaci zastavovat dálnice a další investiční projekty. Současně chce podle svých dřívějších vyjádření tlačit jednotlivá ministerstva k provozním úsporám.
Právě tady se dostáváme k otázce, která může být důležitější než konečná výše deficitu.
Není totiž jedno, zda si stát půjčí sto miliard korun na běžnou spotřebu, nebo zda stejnou částku použije na infrastrukturu, energetické zdroje či jiné projekty s životností několika desetiletí. V obou případech se zvýší státní dluh. Ekonomický efekt však může být zásadně rozdílný.
Ani označení výdaje za investici ovšem automaticky neznamená, že je další zadlužení ekonomicky výhodné. Rozhoduje účelnost projektu, jeho cena, návratnost a také to, zda stát dokáže investici skutečně dokončit v plánovaném čase a rozpočtu.
Právě na rozlišení mezi běžnými a strategickými výdaji staví vláda podstatnou část své argumentace pro změnu rozpočtových pravidel. Kritici naopak upozorňují, že čím více výjimek z výdajových rámců vznikne, tím snadněji se může hranice mezi mimořádnými a standardními výdaji postupně rozostřovat.
Spor už není jen o miliardy, ale také o pravidla
Proto je důležité, že ve stejné chvíli, kdy vláda dokončuje rozpočet, se rozhoduje také o pravidlech, podle kterých jej bude možné sestavit.
Prezident Petr Pavel vetoval novelu rozpočtových zákonů, která rozvolňuje některá pravidla rozpočtové odpovědnosti. Jedním ze sporných ustanovení je možnost vlády v případě zhoršení bezpečnostní situace překročit schválené celkové výdaje státního rozpočtu až o deset procent. Výdaje na obranu nad dvě procenta HDP by se rovněž za stanovených podmínek nezapočítávaly do výdajových rámců a obdobný prostor novela vytváří pro některé strategické infrastrukturní projekty.
Prezident svůj krok zdůvodnil především obavou o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Podle něj novela poskytuje vládě výrazně větší prostor financovat výdaje prostřednictvím dluhu. Vládní koalice naopak argumentuje potřebou vytvořit prostor pro obranu a strategické investice.
Vzniká tím situace, která přesahuje běžný každoroční spor o rozpočet. Parlament nerozhoduje pouze o tom, kolik stát příští rok utratí, ale současně také o pravidlech, podle kterých se bude posuzovat, kolik utratit smí.
Právě to může být jeden z hlavních politických sporů kolem rozpočtu 2027.
Vláda může argumentovat tím, že současná pravidla nedostatečně reagují na mimořádné investiční potřeby státu, zejména v obraně a infrastruktuře. Oponenti mohou namítat, že fiskální pravidla mají svůj význam právě proto, aby je nebylo možné jednoduše uvolnit ve chvíli, kdy začnou politické reprezentaci překážet.
Oba pohledy mají reálný ekonomický základ. Česká republika skutečně stojí před rozsáhlými investicemi, které nelze donekonečna odkládat. Současně však platí, že jednou vytvořené rozpočtové výjimky mohou postupně změnit způsob, jakým stát přistupuje k zadlužování.
Číslo samo odpověď nedá
Proto bude 31. srpna zajímavější sledovat něco jiného než pouze první číslici oznámeného schodku. Ministerstvo financí bude muset ukázat, jak se proti letošnímu roku změnily příjmy a výdaje, kolik dodatečných peněz směřuje do investic a kolik do běžného provozu.
Teprve potom bude možné posoudit, zda vyšší deficit skutečně představuje přechod k investičně orientovanému rozpočtu, jak naznačuje vláda, nebo zda se současně otevírá prostor pro dlouhodobě vyšší strukturální schodky.
Podstatné bude také něco, co se v debatách o státním rozpočtu někdy ztrácí. Vysoký deficit už vláda nevysvětluje pouze mimořádnou krizí, ale stále více potřebou financovat investice a priority státu. To je důležitý posun v samotné logice rozpočtové politiky.
V předchozích letech byla hlavním tématem konsolidace veřejných financí. Současná vláda posouvá debatu jinam. Tvrdí, že stát potřebuje investovat a že některé strategické výdaje nelze posuzovat stejně jako běžnou spotřebu.
Právě zde bude skutečný význam rozpočtu na rok 2027. Nejde pouze o to, zda bude schodek 330, 350 nebo třeba 380 miliard korun. Jde o to, zda Česká republika vytváří nový model financování velkých státních investic, nebo pouze nový způsob, jak si zvyknout na vyšší deficit.
Odpověď už nebude možné hledat jen v politických prohlášeních. Po zveřejnění návrhu ji bude možné hledat přímo v číslech státního rozpočtu.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
