Dvě stovky soudních spisů, do kterých soudce nahlížel, přestože mu nebyly přiděleny. A nakonec žádný kárný trest. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu vyškovského soudce Pavla Vrchy vyvolalo ostrou reakci ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce. Podle něj nelze soudcovskou nezávislost zaměňovat za neomezený přístup k citlivým údajům občanů. Ministr proto oznámil přípravu legislativních změn, které mají jasně určit, kdy soudce smí nahlížet do spisů svých kolegů a kdy už překračuje zákonné hranice.
Případ se týká soudce Okresního soudu ve Vyškově Pavla Vrchy, který v říjnu a listopadu 2024 procházel elektronický soudní systém ISAS. Podle původní kárné žaloby vyhledával informace ve věcech 201 spisových značek, které nepatřily do jeho vlastní rozhodovací agendy. Na postup upozornilo vedení soudu a tehdejší ministryně spravedlnosti Eva Decroix podala kárnou žalobu. Vrcha však od počátku odmítal, že by jednal neoprávněně. Tvrdil, že potřeboval kontrolovat práci sdílené asistentky a získávat poznatky využitelné při výkonu soudcovské funkce. Žalobu navíc označil za odvetu za kritiku vedení vyškovského soudu.
Ministr narazil u Nejvyššího soudu
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci soudce nejprve zprostil obvinění. Jeroným Tejc, který mezitím převzal ministerstvo spravedlnosti, se s výsledkem nesmířil a podal odvolání. Nejvyšší soud však 18. listopadu potvrdil původní rozhodnutí. Člen kárného senátu Petr Vojtek připustil mimořádně rozsáhlé nahlížení do spisů, soud však dospěl k závěru, že Vrchovo jednání souviselo s fungováním soudu a organizací práce.
Tejc po rozhodnutí neskrýval rozčarování. Ve veřejném vyjádření uvedl, že verdikt je pro něj velkým zklamáním, a zdůraznil, že vedle ochrany osobních údajů jde také o důvěru veřejnosti v justici. Přestože rozhodnutí soudu respektuje, s jeho závěry nesouhlasí. Svůj postoj shrnul jednoznačně: „Nezávislost soudců nesmí znamenat neomezený přístup k citlivým informacím o občanech.“
Kde končí nezávislost a začíná právo na soukromí?
Spor má širší rozměr než rozhodnutí o jednom soudci. Elektronické soudní spisy mohou obsahovat zdravotní informace, rodinné poměry, majetkové údaje i podrobnosti z trestních či opatrovnických řízení. Lidé, kteří tyto informace soudu svěřují, oprávněně očekávají, že s nimi budou pracovat pouze osoby, které k tomu mají zákonný důvod. Současně však soudci potřebují přístup k rozhodovací praxi kolegů, aby mohli studovat právní otázky, porovnávat postupy a vykonávat svou práci nezávisle.
Ministr proto oznámil přípravu novely zákona o soudech a soudcích i souvisejících předpisů. Chce výslovně vymezit podmínky přístupu do cizích spisů a stanovit, že jejich porušení může být kárným proviněním. Zatím jde o legislativní záměr, nikoli o schválenou změnu.
Případ zároveň ukazuje, jak obtížné je nastavit pravidla uvnitř justice. Příliš volný přístup k soudním databázím vyvolává otázky ochrany soukromí, příliš přísná omezení by zase mohla komplikovat běžnou práci soudců nebo se stát prostředkem nátlaku při vnitřních sporech. Rozhodující proto bude přesné vymezení oprávněných důvodů, kontrola přístupů a odpovědnost za případné zneužití.
Pavel Vrcha kárnému postihu unikl. Tejc ale dává najevo, že tím celá záležitost nekončí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu už změnit nemůže, pravidla pro další soudce však změnit chce. Podoba připravovaného zákona ukáže, zda se podaří lépe chránit citlivé informace občanů, aniž by se z omezení přístupu ke spisům stal nástroj zasahování do soudcovské nezávislosti.








