Obce protestují, pořádají referenda a obracejí se na soudy. Podle starosty Pačejova Jana Vavřičky přesto nemají skutečný vliv na rozhodování o možném hlubinném úložišti radioaktivního odpadu v lokalitě Březový potok. V rozhovoru pro První zprávy popisuje dlouhodobý spor, ve kterém se střídají ministři, ale nedůvěra obyvatel zůstává. Výhrady směřuje především ke Správě úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a ministerstvu průmyslu a obchodu. Podle něj instituce vydávají komunikaci s obcemi za řádné projednání, zatímco zásadní nesouhlas samospráv přetrvává. Jádrem konfliktu je otázka, jakou váhu má hlas místních při rozhodování o stavbě s dopady na mnoho generací.
Odpor proti úložišti podle Vavřičky trvá už 23 let. Připomíná místní referenda, která záměr odmítla. V Pačejově podle jeho údajů hlasovalo proti 98,01 procenta hlasujících. Nesouhlas obyvatelé opakovaně vyjadřují také protesty, pochody a peticemi. Starosta popisuje vyčerpávající koloběh jednání: nový ministr vyslechne požadavky obcí, přijdou přísliby, ale než se podaří dosáhnout jejich splnění, vystřídá jej další. Samosprávy zůstávají se stejným problémem a znovu obhajují své stanovisko.
Vavřička upozorňuje také na rozdíl v politickém přístupu k různým stavbám. Zatímco u větrných elektráren podle něj vláda zdůrazňuje souhlas místních, u hlubinného úložiště obdobný respekt postrádá. Jeho výhrada míří k podstatě vztahu státu a samospráv: možnost vyjádřit nesouhlas ještě neznamená možnost rozhodnutí ovlivnit. Stát podle Vavřičky nabízí dotčeným obcím finanční kompenzace, jejich výši však starosta považuje vzhledem k potřebám samospráv a dopadům záměru za směšnou. Jako opačný příklad uvádí Finsko, kde podle něj přípravu úložiště provázelo jednání s obcemi, získání jejich souhlasu a výrazně vyšší finanční kompenzace. Podstatný rozdíl spatřuje v přístupu: obec má být partnerem, jehož souhlas stát získává, nikoli pouze příjemcem nabídnuté náhrady.
Strach o vodu, domovy a podobu regionu
Nejcitlivější jsou podle starosty obavy o vodu. Pačejov letos podle jeho popisu řešil během sucha a poruch vodárenských zařízení také náhradní zásobování pitnou vodou. Vavřička se obává, že rozsáhlá podzemní stavba by mohla vodní poměry dále narušit. Jde o jeho hodnocení rizika, nikoli o prokázaný následek budoucí výstavby.
Zmiňuje rovněž dlouhé stavební práce, dopravu vytěžené horniny a blízkost povrchového areálu k obytné zástavbě. Obyvatelé se podle něj bojí poklesu hodnoty nemovitostí i oslabení zájmu o místní zemědělské produkty. Tyto obavy ukazují, že spor přesahuje samotné ukládání odpadu. Dotýká se bydlení, hospodaření a budoucí podoby Pošumaví. Pačejov přitom v roce 2019 získal Zlatou stuhu v krajském kole soutěže Vesnice roku a stal se Vesnicí roku Plzeňského kraje.
Starosta vyslovuje také obavu, zda by zařízení jednou nemohlo přijímat zahraniční odpad. Pro takový záměr však v rozhovoru nepředkládá doklad. Tuto část jeho vyjádření je proto třeba chápat jako projev nedůvěry, nikoli jako informaci o připravovaném dovozu.
Protesty doplňuje soudní obrana
Obce podle Vavřičky využívají vedle protestů také žaloby proti rozhodnutím souvisejícím s průzkumy a další právní prostředky. Soudní obranu považuje za jednu z mála zbývajících možností, pokud stát pokračuje navzdory jejich nesouhlasu. Vavřička přitom odmítá, že by postoj obcí znamenal odpor k jaderné energetice. Připouští nutnost radioaktivní odpad řešit, zpochybňuje však vhodnost jeho ukládání v dotčené lokalitě. Požaduje také větší pozornost možnostem dalšího využití vyhořelého paliva. Ty ovšem samy o sobě neznamenají odstranění potřeby bezpečně uložit zbývající radioaktivní odpady.
Z jeho výpovědi vystupuje především hluboká ztráta důvěry. Stát může pokračovat v přípravě projektu, samotným postupem úředních řízení však souhlas obyvatel nezíská. Jestliže lidé po třiadvaceti letech stále vnímají jednání jako proces bez skutečného vlivu na výsledek, je to politický problém, který další dokumentace sama nevyřeší.
(Hynek, prvnizpravy.cz, foto: red.)
