Jedním z nejzásadnějších posunů nové americké Národní bezpečnostní strategie 2025 (NSS 2025) je otevřené přijetí skutečnosti, že svět se znovu organizuje podle sfér vlivu a odpovědnosti. Dokument se v tomto ohledu nevyhýbá ani terminologii, ani historickým paralelám. Naopak dává jasně najevo, že období po skončení studené války, kdy Spojené státy usilovaly o globální dominanci pod rouškou univerzálních pravidel, je považováno za uzavřené. Namísto snahy řídit svět jako celek se Washington soustřeďuje na kontrolu klíčových regionů, jejichž ztráta by znamenala strukturální oslabení americké moci.
Strategie tím de facto legitimizuje koncept světa rozděleného mezi několik velkých hráčů. Nejde však o návrat ke statickému bipolárnímu systému, ale o dynamické uspořádání, v němž se zájmy jednotlivých mocností neustále střetávají a překrývají. NSS 2025 chápe geopolitiku jako soutěž o vliv nad konkrétními geografickými prostory, nikoli jako ideologický zápas o podobu globálního řádu. Tím se zásadně mění samotný referenční rámec americké zahraniční politiky.
Zcela výsadní postavení v novém strategickém myšlení zaujímá Západní hemisféra. Dokument zde navazuje na Monroeovu doktrínu, avšak v modernizované podobě, kterou lze označit za její trumpovskou interpretaci. Spojené státy dávají jednoznačně najevo, že Latinská Amerika a Karibik představují přímý prostor jejich bezpečnostní odpovědnosti a že jakékoli pokusy mimoregionálních mocností o hlubší zakotvení v tomto prostoru budou vnímány jako zásadní bezpečnostní hrozba. Největší důraz přitom není kladen na viditelnou vojenskou přítomnost, ale na ekonomické, technologické a infrastrukturní pronikání.
Strategie výslovně varuje před získáváním strategických aktiv nehemisférickými konkurenty. To se týká především přístavů, logistických uzlů, energetických sítí, telekomunikační infrastruktury a kontroly nad nerostnými surovinami. Tato pasáž míří zcela jednoznačně na rostoucí roli Číny v Latinské Americe, kde Peking systematicky investuje do infrastruktury a prostřednictvím úvěrů a dlouhodobých kontraktů váže celé státy na své strategické projekty. NSS 2025 tento proces interpretuje nikoli jako běžnou ekonomickou expanzi, ale jako dlouhodobé bezpečnostní riziko.
Návrat k pojetí amerického dvorku představuje zásadní změnu v přístupu USA k regionu. Zatímco v minulých dekádách byl kladen důraz na podporu demokracie, hospodářských reforem a rozvojové spolupráce, nová strategie staví do popředí prevenci ztráty vlivu. Stabilita regionu není hodnocena podle míry politické liberalizace, ale výhradně prizmatem amerických bezpečnostních a strategických zájmů. Spojené státy se tímto krokem znovu definují jako garant bezpečnostního uspořádání vlastní polokoule.
Druhým klíčovým regionem, který NSS 2025 identifikuje jako strategické bojiště, je Indo-Pacifik. Tento prostor je otevřeně označen za hlavní osu soupeření s Čínou a za region, kde se rozhodne o budoucí globální rovnováze sil. Na rozdíl od starších strategií zde Spojené státy opouštějí jazyk integrace, dialogu a odpovědného partnerství a nahrazují jej důrazem na zabránění čínské vojenské, technologické a průmyslové dominanci.
Strategie vychází z přesvědčení, že technologická převaha je klíčovým zdrojem moci jednadvacátého století. Proto klade mimořádný důraz na kontrolu výrobních řetězců, výzkumu a inovací v oblastech, jako jsou polovodiče, umělá inteligence, kvantové technologie, kybernetika a pokročilé zbraňové systémy. Odstrašení Číny nemá být dosaženo ideologickým soupeřením, ale schopností znemožnit jí získat rozhodující technologickou a vojenskou výhodu v regionu.
NSS 2025 zároveň otevřeně přiznává, že obchodní provázanost není vnímána jako záruka stability, ale jako potenciální slabina. Spojené státy proto usilují o přeuspořádání globálních výrobních a dodavatelských řetězců tak, aby klíčové technologie zůstaly pod jejich přímou kontrolou nebo kontrolou úzce vymezeného okruhu spojenců. Indo-Pacifik se tímto přístupem stává nejen vojenským, ale především technologickým a průmyslovým bojištěm.
Psali jsme: Nová bezpečnostní strategie USA boří éru po studené válce
Významným znakem nové strategie je i tiché uznání, že ostatní velmoci budou usilovat o vlastní sféry vlivu. Dokument tyto ambice ofsiciálně neschvaluje, ale realisticky s nimi počítá. Americkým cílem proto není zabránit existenci konkurenčních center moci, nýbrž zajistit, aby žádné z nich nezískalo dominantní postavení v regionech považovaných za klíčové pro americkou bezpečnost. Tento přístup nahrazuje dřívější ambici formovat svět podle jednoho univerzálního modelu.
V širším kontextu NSS 2025 přetváří geopolitickou mapu světa do hierarchického uspořádání regionů. Existují oblasti nejvyššího strategického významu, kde budou Spojené státy jednat rozhodně a s maximální angažovaností, dále regiony sekundárního významu, kde se počítá s větší odpovědností spojenců, a konečně prostory, v nichž se americká přítomnost výrazně omezí. Tento selektivní přístup je přímou reakcí na omezené zdroje i na zkušenost, že rozptýlená globální přítomnost oslabuje schopnost účinného zásahu tam, kde je skutečně nezbytný.
Druhý díl nové bezpečnostní strategie Spojených států tak jasně ukazuje, že Washington definitivně opustil koncept univerzálního světového řádu a vrací se k tvrdé geopolitice moci. Svět je v tomto pojetí znovu chápán jako mozaika konkurenčních prostorů, kde rozhoduje schopnost kontrolovat klíčové regiony a technologie. Pro spojence i protivníky to znamená zásadní změnu. Bez vlastní regionální síly, bez ekonomické a technologické autonomie a bez schopnosti prosazovat své zájmy nebude možné v tomto novém uspořádání spoléhat na automatickou ochranu ani na ideologickou solidaritu.
Zdroje: 1. Vyjádření k NSS 2025 na síti X; 2. Národní bezpečnostní strategie USA 2025
(Kyncl, whitehouse.gov, foto: zai)
