Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc zveřejnil dosavadní bilanci stížností pro porušení zákona, které podal od svého nástupu do funkce. Celkem se zatím obrátil na Nejvyšší soud ve dvaceti případech. O třinácti stížnostech už soud rozhodl, sedm dalších na verdikt stále čeká.
„Od nástupu do funkce jsem zatím podal 20 stížností pro porušení zákona. O 13 z nich už Nejvyšší soud rozhodl. Ve 12 případech mi vyhověl, v jednom nikoli,“ uvedl na sociálních sítích ministr Tejc.
Z třinácti stížností, o kterých již Nejvyšší soud rozhodl, bylo podle ministra jedenáct podáno ve prospěch obviněných a dvě v jejich neprospěch. Tejc zároveň vysvětlil, že mezi oběma typy stížností existuje podstatný rozdíl nejen v jejich účelu, ale také v tom, jaký dopad může rozhodnutí Nejvyššího soudu mít.
Stížnosti podávané v neprospěch obviněných označuje ministr za výjimečné. Jejich význam podle něj spočívá především v rozhodování obdobných případů v budoucnu. Nejvyšší soud totiž v takovém případě nemůže změnit původní rozhodnutí v neprospěch konkrétního obviněného.
„Stížnosti v neprospěch obviněných jsou výjimečné a mají především judikatorní význam. Nejvyšší soud už původní rozhodnutí nemůže změnit v neprospěch obviněného, může ale konstatovat porušení zákona. Jeho rozhodnutí pak slouží jako vodítko pro soudy při rozhodování podobných případů v budoucnu,“ vysvětlil Tejc.
Jiná situace nastává, pokud ministr podá stížnost ve prospěch obviněného. Jestliže mu Nejvyšší soud dá za pravdu, může být dopad na původní případ bezprostřední.
„U stížnosti ve prospěch obviněného je situace jiná. Pokud mi Nejvyšší soud dá za pravdu, může původní rozhodnutí zrušit a případ se znovu projedná,“ popsal ministr.
Právě stížnosti ve prospěch obviněných mezi dosud rozhodnutými případy výrazně převažují. Bylo jich jedenáct, zatímco v neprospěch obviněných podal Tejc dvě. Na rozhodnutí o dalších sedmi stížnostech se stále čeká.
Tejc však zdůrazňuje, že stížnosti nepodává kvůli výsledné statistice. Rozhodující pro něj mají být vážné pochybnosti o tom, zda bylo v konkrétní věci rozhodnuto správně a v souladu se zákonem, a to bez ohledu na jeho vlastní pohled na obviněného či čin, kterého se případ týká.
„Stížnosti pro porušení zákona nepodávám kvůli statistikám. Pokud existují vážné pochybnosti o správnosti a zákonnosti rozhodnutí, považuji za svou povinnost využít nástroj, který mi zákon dává, a obrátit se na Nejvyšší soud. Bez ohledu na to, co si myslím o konkrétním obviněném nebo jeho činu,“ zdůraznil ministr spravedlnosti.
Z dosud rozhodnutých třinácti případů Nejvyšší soud Tejcovi vyhověl ve dvanácti. Ministr právě v této bilanci vidí potvrzení, že má smysl stížnost pro porušení zákona v odůvodněných případech využívat.
„Dosavadní rozhodnutí ukazují, že to má smysl,“ uzavřel Tejc.
(Mareš, prvnizpravy.cz, foto: arch)
