Americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podle publicisty a poradce ministra zahraničí Pavla Šika dochází trpělivost s ukrajinským vedením. Za zásadní signál považuje jeho úterní vystoupení v Oválné pracovně, při němž prezident naléhal na Vladimira Zelenského, aby usiloval o ukončení války. Šik je přesvědčen, že Washington už nechce přihlížet dalším odkladům a Evropa si změnu amerického postoje uvědomuje příliš pozdě. Šik v této souvislosti připomněl Trumpova slova.
„Zelenskij musí chtít tu válku urovnat. A pokud nechce, myslím, že to bude velmi špatné,“ prohlásil podle Šikova příspěvku Donald Trump.
Podle Šika nešlo o ojedinělý výrok, ale o vyvrcholení týdne, během něhož americký prezident výrazně přitvrdil vůči ukrajinskému vedení. Trump podle jeho podání tvrdil, že Zelenskij s evropskými penězi za zády válku ukončit nechce a možná o její ukončení nikdy neusiloval. Měl také prohlásit, že se s ukrajinským prezidentem jedná obtížněji než s Vladimirem Putinem a že Ukrajina potřebuje představitele schopného uzavřít dohodu. Rozdíl v postavení obou zemí pak Šik shrnuje Trumpovým tvrzením, že Rusko je velmoc, zatímco Ukrajina nikoli.
Právě tento přístup považuje publicista za realistický. Podle něj Trump nepředstírá, že Ukrajina vítězí, ani nezlehčuje ruskou převahu. Americký prezident se podle Šika od návratu do Bílého domu snaží válku zastavit, zatímco evropská debata stále dostatečně nezohledňuje rozdíly v možnostech obou bojujících stran.
„Zní to cynicky, ale to je přesně ten realismus, který evropské debatě chybí. Trump od prvního dne v úřadu nedělá nic jiného, než že se snaží tuhle válku zastavit,“ napsal Šik.
Šik upozorňuje zejména na rozdílné lidské rezervy Ruska a Ukrajiny. Moskva podle něj dokáže dlouhodobě nahrazovat ztráty, zatímco Kyjevu ubývají vojáci i finanční prostředky. Evropské vlády se podle publicisty příliš uklidňují tím, že se frontová linie neposouvá rychle. Rozhodující však podle něj není samotná poloha fronty, ale schopnost armád ji udržet.
„Jenže na tom, kde fronta je, nezáleží. Rozhoduje, kdo a čím ji drží. Rusko nikdy nevyhrávalo bleskově, vyhrává vyčerpáním,“ upozornil publicista.
Šik přitom připomíná Napoleonovo tažení do Ruska i válku nacistického Německa proti Sovětskému svazu. Stejnou logiku vyčerpávání spatřuje v současném konfliktu. Varuje, že zdánlivě stabilní fronta se může během krátké doby zhroutit, pokud obráncům dojdou síly. Nevylučuje ani dramatickou změnu situace během jediného týdne.
Washington podle publicisty tuto nerovnováhu pochopil už dávno. Americké návrhy na ukončení války však podle něj narážely na odmítavý postoj Kyjeva, zejména pokud zahrnovaly územní ústupky, omezení ukrajinské armády nebo změny budoucího bezpečnostního uspořádání. Evropská finanční podpora podle Šika umožňovala ukrajinskému vedení takové podmínky odmítat.
Připomíná také americký 28bodový mírový plán, proti němuž evropské státy předložily vlastní protinávrh. Šik je přesvědčen, že Evropané svou alternativu nedokázali proměnit v uskutečnitelnou dohodu. Jejich postup popisuje následujícími slovy.
„Nerozvinula ho ale v dohodu, spíše ho pomohla rozebrat a nahradila ho požadavky, které neměla sílu ani vůli prosadit,“ napsal Šik.
Do této souvislosti zasazuje také vystoupení šéfky evropské diplomacie Kaji Kallasové v Evropském parlamentu. Ta podle Šikova podání uvedla, že američtí vyjednavači už rok a půl tlačí Ukrajinu ke kapitulaci za Putinových podmínek a že Kyjev neustoupil především díky evropské podpoře. Kallasová tím podle publicisty chtěla americký postup kritizovat, on však její slova vykládá jako přiznání evropské bezmoci.
„Evropa osmnáct měsíců umožňovala Kyjevu říkat ne, aniž by sama jednala, aniž by měla čím své podmínky vynutit a aniž by nesla následky kromě peněz,“ uvedl Šik.
Za další projev změny amerického postoje považuje Šik informace serveru Axios o sporu kolem ukrajinských útoků na ruské ropné rafinerie. Podle zprávy Axiosu Kyjev ignoroval přibližně šest amerických žádostí, aby podobné útoky zastavil. Šik s tím spojuje následné americké rozhodnutí týkající se obchodování s ruskou naftou. Vykládá je jako signál, že Washington je připraven postupovat i způsobem, který Kyjev nemusí považovat za výhodný.
Napětí mezi Washingtonem a Kyjevem se podle Šika projevilo také při jednáních o americké zpravodajské pomoci. Připomíná tvrzení ukrajinské strany, že američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner hrozili omezením poskytovaných zpravodajských informací. Americká strana takovou hrozbu popřela. Pro publicistu je však podstatné, jakými prostředky mohou Spojené státy ukrajinské rozhodování ovlivňovat.
„Zpravodajství, zbraně, Muskův Starlink i dveře do Bílého domu jsou páky, které Washington může utáhnout, aniž by o tom veřejně mluvil,“ napsal Šik.
Šik se domnívá, že americká administrativa už některé z těchto možností pravděpodobně využila, aby Kyjevu dala najevo vážnost svého postoje. Zároveň upozorňuje na diplomatické kontakty s Moskvou. Witkoff podle jeho popisu po jednání se Zelenským v Oslu odletěl přímo do Petrohradu k Vladimiru Putinovi. Ruský prezident následně v zásadě souhlasil s obnovením trojstranných rozhovorů.
Moskva přitom podle Šika dala najevo, že další pokrok závisí na přijetí nezbytných rozhodnutí ukrajinskou stranou. Publicista z toho vyvozuje, že Trumpova administrativa už nemusí být ochotna čekat na další odklady a bude od Kyjeva požadovat jednoznačnou odpověď na předložené podmínky. Americký prezident podle něj chce dosáhnout dohody co nejrychleji.
Vedle rostoucího tlaku na Ukrajinu sleduje Šik také změnu evropského přístupu. Odkazuje na komentář deníku Financial Times, podle něhož někteří evropští představitelé začínají uvažovat o otevření vlastního komunikačního kanálu s Kremlem. Publicista připomíná, že Financial Times má podle jeho názoru dobré kontakty na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, a proto těmto informacím přikládá váhu.
V této souvislosti zmiňuje dvě možné varianty mírového uspořádání. První by znamenala zmrazení bojů na současné frontové linii a závazek, že Ukrajina nikdy nevstoupí do Severoatlantické aliance. Druhá počítá s odstoupením zbývající části Donbasu pod ukrajinskou kontrolou výměnou za členství Ukrajiny v NATO.
Nejde o schválené evropské návrhy ani o dohodnuté podmínky míru. Šik je však chápe jako známku toho, že evropští představitelé začínají připouštět kompromisy, které v předchozích měsících odmítali, když s nimi přicházel Washington. Současně upozorňuje, že evropské státy nemohou samy rozhodnout o přijetí Ukrajiny do NATO.
„Ale nabídnout nemá moc co, protože o vstupu do NATO bez Ameriky nerozhoduje, a americký viceprezident Vance právě řekl, že Ukrajina do aliance nepatří,“ napsal publicista.
Možnost nabídnout Kyjevu členství v NATO jako součást dohody proto Šik považuje za problematickou. Evropa podle něj přichází s úvahami o zásadních ústupcích teprve ve chvíli, kdy už americká a ruská strana jednají o konkrétním uspořádání. Po dlouhých měsících odmítání amerických návrhů tak evropské vlády usilují o místo u jednacího stolu, přestože jejich schopnost ovlivnit konečné podmínky může být omezená.
Šik se obává, že evropské státy nakonec nebudou mít možnost o podobě míru rozhodovat a dostanou pouze informaci o výsledku. Samotná finanční podpora Ukrajiny podle něj nestačí k tomu, aby Evropa získala rozhodující vyjednávací vliv.
„Evropa si může dál opakovat, že bez ní žádný mír nebude, ale ten se nedomlouvá ve Štrasburku,“ upozornil Šik.
Podle publicisty se o budoucím uspořádání rozhoduje především tam, kde mají jednotlivé strany prostředky k prosazení svých požadavků. Evropská finanční pomoc podle něj nemůže nahradit vlastní diplomatickou strategii ani schopnost nabídnout bezpečnostní záruky.
„Evropa má jen šekovou knížku a s tou se platí účty, ne podmínky míru,“ uzavřel Pavel Šik.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: foxnews)
