Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner se v Deníku P zaměřil na plán hlavního města koupit budovu Kodaňská 1392 ve Vršovicích pro školské účely. V centru jeho kritiky stojí radní Prahy 10 pro školství Antonín Klecanda, majitel objektu Zdeněk Hořánek, rozdílná ocenění nemovitosti a dlouhodobé užívání části budovy společností CETIN.

„Praha potřebuje školy. A šedá eminence za pražským STAN na tom plánuje vydělat přes 300 milionů korun,“ otevírá Paukner svůj text. Připomíná, že Klecanda v roce 2024 přišel s návrhem na odkup budovy. „U Kodaňské to vychází nejlépe, předpokládané investice a počet žáků,“ cituje jeho vystoupení na pražském zastupitelstvu z 22. února 2024.

Paukner následně obrací pozornost k vlastníkovi nemovitosti Zdeňku Hořánkovi, kterého spojuje se STAN a společností SNEO. Především však upozorňuje na cenu, za kterou Hořánek objekt získal. Podle Pauknera jej v roce 2015 koupil za 98 milionů korun. Právě od této částky odvíjí svou kritiku pozdějších ocenění a případného prodeje Praze.


Rozdíl Paukner vysvětluje především odlišným zacházením s dlouhodobým užíváním části objektu. „První posudek bere v úvahu, že Praha budovu reálně nemůže využít až do roku 2038 (!!!). Existuje totiž věcné břemeno – závazek pronajímatele – na 41 místností v budově. Ty využívá společnost CETIN a budovu si také do roku 2037 (!!!) pronajímá,“ uvádí.

Právě to považuje za jádro celého případu. Vyšší ocenění podle něj toto omezení ignorovalo. „Pokud by tedy Praha budovu koupila, musela by nájemci vyplatit odstupné a zajistit mu náhradu 41 místností v jiné budově, náklady by se vyšplhaly do stovek milionů korun. To ale hnutí STAN nezajímá, Klecanda se v roce 2024 vrhá do boje a hodlá návrh protlačit za každou cenu,“ píše Paukner.

Proti návrhu se podle něj postavili Piráti i ANO a následovalo další ocenění. „Klecanda proto přichází s třetím posudkem. Cena? 390 milionů korun, znalec opět ignoruje věcné břemeno a existující pronájem,“ tvrdí Paukner. K samotné nemovitosti přidává ještě jednu poznámku: „Jen tak mimochodem – jde o starou telefonní ústřednu ze 70. let.“

Paukner se následně pouští také do médií. Podle něj se soustředila především na politické propojení Klecandy a Hořánka, zatímco podstata případu leží v dlouhodobém omezení využití objektu. Mediální tlak však podle publicisty zafungoval a návrh byl odložen. Možnost nákupu tím podle něj nezmizela.


Paukner zároveň rozebírá možnost dohody se stávajícím nájemcem. Ani ta by podle něj problém s náklady neodstranila. „Pokud Praha budovu koupí, bude jí možné užívat nejdříve za 12 let. Alternativou je dohoda s nájemcem a zrušení věcného břemene. V tomto případě Praha obětuje jiné prostory, jejichž náklady se do kupní ceny nezapočítají,“ uvádí.

Do příběhu pak vrací Zdeňka Hořánka a jeho dřívější vyjádření o jiném zájemci o nemovitost. „Zdeněk Hořánek v rozhovoru pro Český rozhlas tvrdil, že existuje soukromý kupec ochotný budovu pořídit za stejnou cenu. To bylo počátkem podzimu roku 2025. Dnes, o rok později, je budova stále v majetku Hořánka – onen soukromý kupec, existuje-li vůbec, doposud k nákupu nepřikročil,“ píše Paukner.


„Hnutí STAN tedy s plným vědomím existujících překážek navrhlo koupi budovy svého člena, který by za 10 let na majetku vydělal přes 300 milionů korun. Antonín Klecanda tento nákup navrhl s vědomím, že nebude schopen budovu do roku 2038 (!!!) využívat, tudíž by koupě nijak nevyřešila nedostatečné kapacity škol v Praze,“ tvrdí Paukner.

Publicista očekává, že se plán může vrátit. „Něco mi říká, že hnutí STAN ještě chvíli počká a v rámci připravovaného rozpočtového výhledu nákup odloží až do roku 2027,“ píše. Zamýšlenou transakci pak označuje za „tunel“ a uzavírá ji kontrastem mezi potřebou nových škol a otázkou jejich ceny.

„Praha nové školy stále potřebuje. Lze tak předpokládat, že se tento tunel také zrealizuje, jakmile se všichni budou po volbách zaobírat otázkou ‚kdo s kým‘ a zapomenou na klíčové ‚za kolik‘,“ uzavírá Thomas Paukner.