Spojené státy zaútočily na Írán a výrazně tak vyostřily napětí na Blízkém východě. Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa vyvolává otázky nejen mezi spojenci Washingtonu, ale i uvnitř samotných USA, kde podle dostupných průzkumů veřejnost nemá zájem na dalším vojenském konfliktu.
Situaci komentoval na sociálních sítích bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Ve své úvaze upozorňuje především na způsob, jakým bylo o vojenské akci rozhodnuto. Podle něj Trump k zásadnímu kroku nepotřeboval širší politickou podporu, nevedl zásadní konzultace se spojenci a neopíral se ani o domácí veřejné mínění. Takový postup podle Zaorálka naznačuje návrat k politice jednostranných silových rozhodnutí.
Zaorálek připomíná, že po skončení studené války se ve Spojených státech vedla debata o opuštění strategie zaměřené na odstraňování vůdců nepřátelských režimů. Nynější vývoj podle něj ukazuje návrat k podobnému přístupu, pouze s využitím technologicky přesnějších prostředků a moderních zpravodajských schopností. Spolu s tím se podle něj znovu objevuje i myšlenka změny režimu, kterou přitom Trump v minulosti veřejně odmítal.
Útok na Írán podle Zaorálka nesměřuje proti státu, který by představoval bezprostřední hrozbu pro bezpečnost Spojených států. Upozorňuje také na to, že někdejší nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí vydal již v roce 2003 náboženský zákaz výroby a použití zbraní hromadného ničení. Jeho odstranění může podle Zaorálka paradoxně posílit radikálnější proudy v Íránu, které budou prosazovat cestu jaderného odstrašení po vzoru Severní Koreje jako jedinou záruku bezpečnosti režimu.
Zaorálek zpochybňuje i samotný cíl operace. Pokud má být výsledkem změna režimu, pak je podle něj takový předpoklad nereálný. Íránský politický systém není založen na moci jediné osoby. Klíčová rozhodnutí činí širší mocenská struktura, která je schopna jednotlivé představitele rychle nahradit a zachovat kontinuitu. Vojenský zásah proto podle něj nemůže vést k očekávané politické transformaci.
Za účinnější nástroj považuje někdejší mezinárodní dohodu o omezení íránského jaderného programu z roku 2015, která představovala diplomatickou cestu k postupné změně chování režimu. Její zrušení ze strany Spojených států podle něj oslabilo umírněné tendence a otevřelo prostor k dnešní eskalaci.
Skepticky se staví také k nedávným jednáním amerických zástupců s Íránem. Podle něj nebyla vedena s dostatečnou odborností ani politickou váhou a mohla působit spíše jako formální krok než jako skutečná snaha o dohodu. Íránské vedení tak podle jeho názoru mohlo s vojenským úderem dopředu počítat a přizpůsobit tomu své chování.
Psali jsme: Moravec svolal kvůli Okamurovi krizový štáb
Zaorálek připomíná historickou zkušenost Spojených států v Iráku a Afghánistánu a varuje před opakováním scénáře, kdy vojenská operace postrádá jasně definovaný politický cíl i realistickou strategii. Takové kroky mohou podle něj vést k důsledkům, které si jejich iniciátoři nedokážou plně představit ani kontrolovat.
Celý vývoj proto vnímá jako riskantní návrat k modelu zásahů, jež sice přinášejí okamžitý vojenský efekt, ale nezaručují stabilitu ani skutečné řešení konfliktu.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
