Babišova vláda nastupovala s mimořádně jednoznačným daňovým závazkem. V programovém prohlášení se zavázala „nezvyšovat žádné daně“. Veřejné finance chtěla ozdravovat úsporami na provozu státu, lepším výběrem existujících daní, bojem proti šedé ekonomice a hospodářským růstem. Od schválení programu neuplynul ani rok a tato jistota mizí.
Ministryně financí Alena Schillerová otevřeně připouští, že kabinet bude muset v dalších letech přijmout strukturální opatření a některé daně zvýšit. Premiér Andrej Babiš začal veřejně uvažovat o vyšším zdanění investičních nemovitostí a dividend. Zmiňuje i další možnosti, které mají zvýšit příjmy státu.
Zatím nejde o schválenou daňovou reformu. U většiny návrhů nejsou známé sazby, paragrafované znění ani spolehlivý propočet výnosu. Bylo by proto předčasné tvrdit, že vláda svůj daňový slib už porušila. Je však zřejmé, že otázku, kterou v lednu programově uzavřela, v září sama znovu otevírá. Důvod je jednoduchý. Rozpočtová matematika začíná být silnější než politický závazek.
V lednu žádné vyšší daně, v září první úvahy
Programové prohlášení nenechává mnoho prostoru pro různý výklad. Kabinet slíbil stát, který nebude zvyšovat daně, ale bude lépe vybírat ty současné a šetřit na vlastním provozu. Nynější výroky ministryně financí proto představují významný posun. Schillerová při obhajobě rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun připustila, že bez dalších opatření by byly rozpočty na roky 2028 a 2029 obtížně sestavitelné. Hovoří o změnách zdanění hazardu, kratomu, nikotinových výrobků a připouští diskusi o vyšším zdanění lidí vlastnících větší množství investičních nemovitostí. Současně odmítá plošně zvyšovat daň lidem, kteří vlastní byt či dům pro vlastní bydlení.
Babiš debatu posunul ještě dál. Položil otázku, zda má vlastník jednoho bytu nést stejnou daňovou zátěž jako investor s desítkami či stovkou nemovitostí. Otevřel také zdanění dividend, které je v Česku u běžných tuzemských výplat fyzickým osobám zpravidla zatíženo patnáctiprocentní srážkovou daní, a poukázal na vyšší sazby v některých západoevropských zemích. Samotná debata o struktuře daní není nic nelegitimního. Lze diskutovat o vyšším zdanění hazardu, majetku nebo kapitálových příjmů stejně jako o tom, zda český daňový systém nezatěžuje příliš práci a relativně málo některé jiné zdroje příjmů.
Politický problém si vláda vytvořila sama. Kdyby v lednu slíbila, že nezvýší celkovou daňovou zátěž nebo že nebude plošně zvyšovat daně, měla by dnes široký prostor systém měnit. Ona však zvolila kategorický závazek: žádné daně zvyšovat nebude. Pokud nyní dospívá k jinému názoru, bude muset vysvětlit proč.
Daň z několika bytů rozpočtovou díru nezavře
Ještě větší problém představují samotná čísla. Rozpočet na rok 2027 počítá s příjmy 2,189 bilionu, výdaji 2,578 bilionu a schodkem 389 miliard korun. Ministerstvo financí zároveň předpokládá, že v dalších letech bude muset deficit veřejných financí výrazně klesat. Jednotlivé nyní diskutované daně však základní problém samy nevyřeší. Vyšší zdanění investičních nemovitostí, hazardu, nikotinových výrobků nebo dividend může přinést další příjmy, nikoli však automaticky částky odpovídající rozsahu potřebné konsolidace.
Současně si vláda omezuje prostor na výdajové straně. Babiš hájí vysoké investice. Koalice nechce výrazně omezovat obranu ani dopravní infrastrukturu. Ve zdravotnictví a školství vznikají další finanční požadavky a premiér současně připustil možnost vyšší valorizace důchodů. K tomu přistupují závazky samotného programového prohlášení.
Vláda chce mimo jiné zastropovat důchodový věk na 65 letech, zvýšit rodičovský příspěvek, obnovit některé daňové slevy a zavést nulovou DPH na léky na předpis. Vedle toho chce rozsáhle investovat do infrastruktury, energetiky a obrany. Každý z těchto kroků lze samostatně politicky obhajovat. Dohromady však vytvářejí účet, který musí někdo zaplatit.
Hospodářský růst může zvýšit příjmy rozpočtu. Lepší výběr daní, EET a potírání šedé ekonomiky mohou přinést další peníze. Jenže čím více velkých výdajových oblastí vláda prohlásí za nedotknutelné, tím více se případná konsolidace přesouvá na příjmovou stranu. Proto jsou nynější výroky Babiše a Schillerové významnější než samotná úvaha o dani z druhého, desátého nebo stého bytu. Začínají naznačovat, jak by vláda mohla řešit problém, který vysokým schodkem roku 2027 pouze odsouvá.
Kdo zaplatí odloženou konsolidaci
Politicky nejjednodušší je začít tam, kde zvýšení daně zasáhne relativně úzkou skupinu voličů. Vlastník jednoho bytu zůstane stranou, vyšší daň se zaměří na velké investory. Vyšší zdanění hazardu či nikotinu lze obhájit společenskými náklady závislostí. U dividend lze argumentovat větším zapojením kapitálových příjmů do financování státu. Ani zde ale nejsou dopady tak jednoduché, jak může znít politický slogan. Vyšší daň z investičních nemovitostí mohou vlastníci částečně přenést do nájemného. Stát bude muset určit, kde končí běžné vlastnictví a začíná investiční portfolio. Dva byty představují jinou situaci než dvě stě.
Stejně opatrně je třeba zacházet s dividendami. Zvýšení české sazby automaticky neznamená odpovídající zvýšení příjmů ze všech dividend odcházejících do zahraničí. Výsledek ovlivňují evropská pravidla, smlouvy o zamezení dvojího zdanění i struktura vlastnictví jednotlivých společností. Proto dnes není nejdůležitější otázkou, která konkrétní daň se zvýší. Zásadnější je, zda vláda postupně nepřipravuje veřejnost na změnu své hospodářské strategie. Babiš obhajuje rozpočet jednoduchou logikou: nyní investovat a konsolidovat později. Schillerová už zároveň připouští, že ono „později“ bude vyžadovat opatření také na daňové straně. Ekonomická realita se tak střetává s programovým prohlášením.
Vláda může výrazněji škrtat. Může přehodnotit některé své výdajové sliby. Může spoléhat na mimořádně silný hospodářský růst a lepší výběr daní. Nebo může některé daně zvýšit. Obtížné bude dělat všechno současně: nezvyšovat žádné daně, zásadně neškrtat, plnit nové výdajové závazky a přitom rychle snižovat deficit. Tento rozpor se nyní začíná odkrývat.
Pokud vláda nakonec dospěje k závěru, že některé daně zvýšit musí, může pro to mít racionální ekonomické argumenty. Pak by ale měla veřejnosti otevřeně říci, že jeden z nejjednoznačnějších závazků jejího programu narazil na realitu veřejných financí. Rozpočtová matematika totiž žádné programové prohlášení nečetla.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: red.)
Zdroje: 1. Programové prohlášení vlády České republiky; 2. Ministerstvo financí – Schillerová o rozpočtu a možném zvýšení některých daní; 3. Ministerstvo financí – návrh státního rozpočtu na rok 2027; 4. Babiš otevřel vyšší zdanění investičních bytů a dividend
