Vládní koalice ukázala, že na prosazení nové podoby státní správy má dost hlasů. Poslanecká sněmovna v úterý 8. září přehlasovala veto Senátu a znovu schválila nový zákon o státních zaměstnancích i související doprovodnou normu. Pro hlasovalo 104 poslanců ANO, SPD a Motoristů ze 173 přítomných. Tím skončila pouze jedna část sporu.
Senát kritizoval riziko politizace státní správy i obsah doprovodného zákona, do něhož se během sněmovního projednávání dostaly změny týkající se prezidenta republiky, vedoucích úředníků samospráv nebo Národní sportovní agentury. Koalice měla po senátním zamítnutí možnost problematické části znovu zvážit. Místo toho prosadila celý balík beze změny. Zákony nyní míří k prezidentu Petru Pavlovi. Tím se spor dostává do další fáze.
Koalice má 104 hlasů, pochybnosti tím ale nezmizely
Samotná reforma státní služby je zásadní změnou. Nový zákon má nahradit dosavadní služební režim a přiblížit zaměstnávání státních úředníků běžnému pracovnímu poměru podle zákoníku práce. Mění pravidla personálního řízení, výběrových řízení, hodnocení i odměňování. Argument koalice je srozumitelný. Současný systém považuje za příliš rigidní a komplikující výměnu nefunkčních vedoucích pracovníků. Radek Vondráček při opětovném projednávání argumentoval tím, že Česká republika potřebuje modernější a pružnější státní správu, nikoli zakonzervování současného systému.
Proti tomu stojí obava, zda spolu s odstraněním rigidity nezmizí také část pojistek, které měly profesionální úředníky chránit před politickými zásahy. Kritici upozorňují mimo jiné na zrušení pozice nejvyššího státního tajemníka, oslabení některých dosavadních kontrolních mechanismů a posílení personálních pravomocí vedení úřadů. Obě otázky jsou legitimní. Stát musí být schopen vyměnit nefunkční vedení a efektivně řídit své zaměstnance. Současně potřebuje profesionální aparát, který se nebude po každých volbách personálně přestavovat podle politického klíče. Skutečnou kvalitu nového systému proto neprokáže počet hlasů ve Sněmovně, ale až jeho fungování v praxi. Bezprostřednější problém však zůstává v doprovodném zákoně.
Senát varoval před přílepky, koalice je prosadila znovu
Doprovodná norma měla především upravit další zákony v souvislosti s přechodem na nový systém státních zaměstnanců. Během projednávání se však rozrostla o změny, jejichž vztah ke státní službě je podstatně vzdálenější. Patří mezi ně pětileté funkční období některých vedoucích úředníků samospráv, změny zákona o podpoře sportu včetně zrušení dozorčí komise Národní sportovní agentury a především odebrání dosavadní pravomoci prezidenta pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích.
Neznamená to, že všechny tyto změny musí být věcně špatné. Například zrušení dozorčí komise NSA může být obhajitelné, pokud tento zvláštní parlamentní kontrolní mechanismus nepřinášel proti standardním kontrolním institucím skutečnou přidanou hodnotu. Stejně legitimní je debata o postavení vedoucích úředníků samospráv. Proto ale zůstává otázka, proč takové změny nedostaly vlastní zákony a vlastní parlamentní debatu.
Ústavní soud už v minulosti legislativní přílepky řešil a v nálezu Pl. ÚS 77/06 část zákonné úpravy kvůli způsobu jejího přijetí zrušil. Neplatí přitom jednoduchá rovnice, že každý obsahově vzdálený pozměňovací návrh je automaticky protiústavní. Soud posuzuje jeho vztah k předmětu a účelu zákona, průběh legislativního procesu i prostor pro řádnou parlamentní debatu. Dnes tedy nelze tvrdit, že doprovodný zákon před Ústavním soudem neobstojí. Lze ale konstatovat, že koalice byla na možné ústavněprávní problémy předem upozorněna. Senát normu odmítl a odpůrci už před jejím definitivním schválením avizovali možnost obrátit se na Ústavní soud. Koalice přesto celý balík prosadila znovu. Pokud tedy některá jeho část skutečně skončí před Ústavním soudem, nebude to nepředvídatelný důsledek. Bude to právní riziko, které vládní většina vědomě přijala.
Prezident dostane zákon, který omezuje jeho pravomoc
Nejostřejší spor se týká zahraniční služby. Doprovodný zákon ruší dosavadní pravomoc prezidenta pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích. Nově má tuto pravomoc vykonávat ministr zahraničí. Nejde o jmenování velvyslanců v jednotlivých státech, ale například o vedení českých stálých zastoupení při mezinárodních organizacích. Senát změnu označil za protiústavní zásah do kompetencí hlavy státu. Předseda Senátu Miloš Vystrčil při srpnovém projednávání hovořil o protiústavní vadě zákona a odpůrci předem avizovali možnost obrátit se na Ústavní soud. Koalice tuto námitku odmítla a změnu prosadila znovu.
Vzniká tím neobvyklá situace: prezident Petr Pavel dostane k podpisu zákon, který omezuje jeho vlastní dosavadní pravomoc. Pavel už dříve uvedl, že ke změně současné praxe nevidí důvod. Prezident může zákon podepsat, nebo jej vrátit Poslanecké sněmovně. Ani případné veto ale nemusí spor ukončit. Koalice nyní znovu ukázala, že disponuje více než 101 hlasy potřebnými k jeho přehlasování. Skutečně důležitou další etapou proto může být až Ústavní soud. Odpůrci změny už tuto možnost avizovali a soud navíc v současnosti řeší jiný kompetenční spor mezi prezidentem a vládou týkající se zastupování České republiky na summitech NATO. Spor o zahraničněpolitické pravomoci Hradu a kabinetu tak může získat další rozměr.
Zde se vrací základní slabina celého postupu koalice. Reforma státní správy mohla stát na jednoduché otázce: jak vytvořit pružnější stát a současně zachovat profesionální úřednický aparát chráněný před politickými čistkami. Místo toho s sebou zákon dál nese prezidenta, diplomacii, samosprávy, sport a spor o legislativní přílepky. Koalice může mít dobré důvody pro reformu státní služby i pro některé doprovodné změny. O to méně pochopitelné je, proč je spojila způsobem, který vytváří další politickou a ústavněprávní frontu.
V úterý večer koalice dokázala jednu věc: má dost hlasů na přehlasování Senátu. Nedokázala tím, že výhrady Senátu byly neopodstatněné. Pokud zákon skončí před Ústavním soudem, bude teprve rozhodnuto, zda některé hranice parlamentní většina nepřekročila. A pokud tam neskončí, stále zůstane politická otázka, proč byla zásadní reforma státní správy zatížena změnami, které mohly projít vlastní legislativní cestou. Senát byl přehlasován. Otázky, které položil, ale přehlasovat nelze.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Poslanecká sněmovna – 30. schůze a projednávání tisků 76 a 77; 2. Sněmovna znovu schválila zákon o státních zaměstnancích; 3. iROZHLAS – změna pravidel pro úředníky a omezení pravomoci prezidenta; 4. Sněmovna omezila pravomoci prezidenta u vedoucích stálých misí; 5. Senát odmítl změnu pravomocí prezidenta; 6. Ústavní soud – aktuální informace ke kompetenčnímu sporu prezidenta a vlády
