Karolina Stonjeková otevřela pondělní stream na kanále Xaver Live zostra. Události kolem útoků v Íránu jí posloužily jako odrazový můstek k ironické poznámce na adresu domácích aktivistů. S nadsázkou se ptala, zda už zaznělo prohlášení na podporu „zabitého ajatolláha“, protože když je podle ní možné stát za prezidentem porušujícím ústavu, proč ne za diktátorem. Publikum vědělo, že tohle bude večer bez diplomatických rukavic.
U mezinárodní politiky ale nezůstalo. Stonjeková si všímala rozdílných postojů evropských zemí a s typickým sarkasmem okomentovala i výstup unijní diplomacie. Výzvy ke zdrženlivosti označila za „typicky evropské“ a přidala obraz Evropy jako „zeleného skanzenu“, kam se jednou budou jezdit dívat ti, kdo si chtějí připomenout, jak se to dělat nemá.
Jedním z hlavních terčů večera byla reportáž o větrnících a údajně proruských spolcích. Stonjeková si vzala na paškál konstrukci, podle níž je odpor k větrným elektrárnám automaticky proruský postoj. „Nechceš větrníky, seš Putinův agent,“ shrnula ironicky mediální zkratku. Zvláštní pozornost věnovala formulaci „podle expertů jde o dezinformace“. „Kteří experti? Jaké argumenty? Nic. Jen autorita v mlze,“ reagovala. Připomněla také, že Green Deal původně počítal s levným ruským plynem, a ptala se, kdo byl tehdy proruský.
Energetiku spojila s širší otázkou nálepkování. Kritika solárů či větrníků je podle ní okamžitě označena za proruskou, zatímco odpůrci jádra podobnou nálepku nedostávají. „Dvojí metr v přímém přenosu,“ poznamenala.
Nešetřila ani Jana Lipavského. Jeho emotivní výzvy a patetické formulace přirovnala k politickému kazatelství. „Dobří lidé, držte se, zvítězíme,“ citovala jeho slova a dodala, že mezinárodní politika není nedělní škola. Podle ní se politika nedá vykládat v kategoriích andělů a čertů.
Závěr patřil prezidentovi Petru Pavlovi a debatě historiků o jeho minulosti. Výrok, že byl v roce 1988 „mimino, které se mělo na práci rozvědčíka teprve připravovat“, označila za nechtěnou komedii. „Mimino připravované na rozvědčíka,“ zopakovala s ironií. Podle ní se minulost jedněm promíjí a druhým připomíná podle momentální politické potřeby.
Celý večer se nesl v duchu jednoho motivu. Nálepky místo argumentů, emoce místo faktů, selektivní paměť místo odpovědnosti. Stonjeková varovala před politikou, která z občanů dělá buď „dobré lidi“, nebo „agenty“, a místo věcné debaty nabízí moralizující zkratky. Pokud má demokracie obstát, musí podle ní unést i nepohodlné otázky – bez nálepek, bez „vojenských lídrů“ ve svobodné zemi a bez pohádkového dělení světa na dobro a zlo.






