Biden upozornil, trochu neočekávaně, na “anglosaský zájem“, a také zájem svůj, o „indo-pacifické teritorium“. Kdo se o tuto oblast zajímá, a ví, že „geopolitika“ není vždy jen vědeckým studijním oborem ale většinou ideologií, musel zpozornět.
Dokonce bychom mohli tvrdit, že tato ideologie je často projevem expansionismu, kolonialismu a neokolonialismu, která vyvolává zájem ve všech zemích, kde si ještě pamatují, které armády rozhodovaly o tom, kdo jim bude vládnout a starat se o jejich prosperitu. A také to, že by to mohlo být prostřednictvím velko-britské povahy modelu. Obvykle vykořisťováním a nadvlády definované vojenskou mocí a pomocí, policií chránicí nejen veřejný pořádek, ale hlavně byrokratickou státní správu a především hospodaření, tj. vybírání daní a poplatků a jejich odvodů do malých i velkých metropolí.
Tento v podstatě britský model kolonizace, chceme-li většinou vojenskou mocí vynucená nadvláda nad zeměmi zajímavými svým přírodním bohatstvím a „lidským materiálem“, se vždy projevovala poetickými pojmenováváními o úloze bílé muže, přinášejícího kulturu a civilizaci do zaostalých, nekulturních pospolitostí. Těm často za pomoci církví, později neziskových a humanitu šířících společností, tento suverén nařizoval, co je třeba a jak na daném teritoriu dělat.
Také proto, a mimo jiné, můžeme v našem historickém okénku vzpomínat na 8. prosinec roku 1941, jako na vyhlášení války v Tichomoří, které bylo reakcí na vojenský přepad americké námořní základny v laguně Oahu na Havajských ostrovech. Místa, které se stalo ikonou a symbolem amerického vstupu do druhé světové války. Jméno tohoto místa pojmenovaného jako Pearl Harbour je povinnou znalostí nejen amerických občanů různého věku, argumentem při propagaci americké zahraniční politiky a někdy se zdá, že s tímto jménem na rtech ještě dnes umírají mnozí američtí političtí penzisté.
8. prosinec nás jako symbolické datum zajímá i proto, že válku vyhlásily nejen Spojené státy, Velká Británie a Čína, která v té době válčila se stejným nepřítelem už od roku 1937. Japonsko v oněch dnech napadlo i britské kolonie v tehdejší jihovýchodní Asii a Polynésii, do války vstoupila i Nizozemská východní Indie. Ve zdůvodnění japonského útoku hrál důležitou roli ideologický akcent na osvobození kolonií z nadvlády britského impéria a vytvoření Velké sféry společné prosperity pod s vedoucí rolí císařského Japonska.
Po druhé světové válce a krizi evropského koloniálního systému sice docházelo, a dnes ještě dochází zejména území bývalých britských kolonií k nepokojům a omezeným válkám, ale po roce 1954-1955 se tyto země spojovaly v rámci tzv. Hnutí nezúčastněných. Tomu se dostalo podpory zejména v Indii, Indonésii a konečně i po bouřlivých ekonomických reformách i v Číně.
Na amerických univerzitách se začala, zejména po roce 1957 a s pomocí vládních dotací, studovat Jihovýchodní Asie, ale nová industrializaci bývalých kolonií si vynutila nový opožděný zájem bývalých metropolí. Zde vzpomínaná historie se už zdá být zapomenuta a slova končícího amerického prezidenta naznačují, že jeho nástupci se ve svém programu America first! dostanou do problémů, které doposud lehkovážně podceňovali. Možná, že právě proto, že americké pojetí vzájemných vztahů v mezinárodní politice je často modelováno podle vojenských doktrín. A tak se může tato část světa dostat do středu válečných dobrodružství, proti kterým jsou ta současná jenom dětskou hrou na velmi malém hřišti.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
