Na ulicích Teheránu, alespoň podle obtížně čitelných obrazových informací, jásají davy Peršanů nad zastavením palby a nadšený, nebo spíše fanatický, řečník skanduje slova modlitby za mrtvé a nenávisti vůči nepříteli, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

V Moskvě vycházejí komentáře, které mají přesvědčit své čtenáře, nebo jejich audiovizuálně poučované konzumenty, že Spojené státy prohrály v celém vojensky exponovaném regionu svou „podivnou válku“. V samotných Spojených státech opakuje  americký prezident staronovou mantru, že zase jednou způsobil mír a naznačuje, že jím tak milovanou Nobelovu cenu, mimochodem cenu, do které vložil své peníze vynálezce dynamitu, by si měl někde vyzvednout.

Vysoká autorita íránského režimu upozorňuje, doufejme i české zpravodaje a komentátory, kteří stále mluví o příměří, jako kdyby chtěli naznačit, že dojde v tomto výbušném regionu k míru, že „…Toto není konec války, ale všechny složky ozbrojených sil by měly uposlechnout rozkaz Nejvyššího vůdce a zastavit palbu!“  

Protože nemáme příliš mnoho informací o tom, kdo všechno jsou příznivci IIR v bližším i vzdálenějším okolí, domníváme se, že dodávky humanitární pomoci z kulturně blízkého Tádžikistánu, a jen trochu vzdálenějším Ázerbájdžánu, mohou být nejen projevem vůle ke spolupráci, ale mohou mít jiné, třeba vojensko-materiální pozadí.  Další ze zemí mající společné hranice s IIR je Turecko angažované v této podivné válce  ne-válce bez pravidel  více než si ve střední Evropě myslíme.

Bohumil Hrabal, český spisovatel, který vnímal události druhé světové války mj. prostřednictvím svého strýce Pepina, je popisoval slovy „Božíčku, božíčku, ten svět je tak strašně krásnej. Ne, že by byl, ale on se  mi tak jeví“. I tato věta by mohla být motivem vlády amerického prezidenta. Blíže politickému realismu však byla vyprávění téhož strýce o jeho úspěších u operetních subret, které když oslovil „Buď jen mou, Violetto má!“ dopustily, aby byl u nich vítězem. A v jednom ze svých posledních svých textů popravdě připomíná „A tak ses, Bohušu, uvítězil!“ 

Americký prezident pronesl také vítězoslavný výrok, že bude zničena celá jedna civilizace přesto, že je mu to líto. Advokátka Lucie Hrdá, se v této souvislosti ptá, „…kde je Lee Harvey Oswald teď, když ho opravdu potřebujeme?“ a myslí tím údajného vraha J. F. Kennedyho v roce 1963. (cit. podle parlamentnilisty.cz z 8/4  2026). A hned našla, podle téhož zdroje, odezvu u Martina Straky, primáře z Nemocnice Sokolov, (cit. tamtéž). Je snadné to doprovodit poznámkou Jana Wericha „kde blb, tam nebezpečno!“ Ale představa, že dvě české vysokoškolsky vzdělané zřejmě neosobnosti „vydírají“ (řečeno slovy českého pana prezidenta nebo jeho poradce) nejen amerického prezidenta, ať už si o něm myslíme cokoliv, ale vyhrožují mu vraždou, jak paní advokátka jistě ze svých studií na Západočeské univerzitě ví, jedním z nejzávažnějších trestných činů, které trestní právo ve většině zemí zná, je obžalobou všech, u kterých se ona nebo její obdivovatel vzdělávali.