Každý, kdo někdy otevřel láhev vína, si všiml zvláštního čísla na etiketě - 0,75 litru. Není to kulatý litr ani půllitr, ale objem, který se stal nepsaným zákonem vinařského světa. Mnozí se domnívají, že vznikl náhodou nebo že odráží množství vhodné k večeři, skutečný příběh je však mnohem zajímavější. Jeho kořeny sahají do 19. století, kdy francouzští vinaři z Bordeaux zásobovali Anglii svými nejlepšími sudy a víno se měřilo úplně jinak než dnes.
Tehdy už Francouzi používali metrický systém, zatímco Angličané počítali objemy v galonech. Jeden imperiální galon odpovídal přibližně 4,546 litru. Bordeauxští obchodníci vyváželi víno do Anglie v dubových sudech o objemu 225 litrů, tedy přesně padesáti galonů. Aby si usnadnili přepočty při prodeji lahví, stanovili, že z jednoho sudu se naplní tři sta lahví. Výsledek byl jednoduchý: 225 litrů děleno třemi sty lahvemi znamenalo, že každá pojme 0,75 litru. Jeden galon tak odpovídal šesti lahvím vína a nový standard byl na světě.
Tato praktická matematika se rychle ujala. Angličané, kteří tehdy patřili mezi největší dovozce francouzského vína, si na systém zvykli a bordeauxská logika se rozšířila do celého vinařského světa. Objem 750 ml se stal obchodním i logistickým standardem, který zjednodušil přepravu, skladování i celní administrativu. Když se později Evropa sjednotila v používání metrického systému, bylo právě 0,75 litru vybráno jako oficiální norma pro láhve vína.
Přesto vznikla řada romantických teorií, které se snažily tento objem vysvětlit jinak. Podle jedné odpovídal průměrné plicní kapacitě sklářů, kteří láhve vyráběli foukáním. Jiná tvrdila, že 750 ml je ideální množství pro dvě osoby při jídle, tedy šest sklenek po 125 ml. Další vysvětlení zmiňovala lepší uchování vína v menší láhvi nebo její snadnější manipulaci a přepravu. Tyto legendy sice znějí poeticky, ale historicky neobstojí. Vznikly až později, když se lidé snažili dodat standardu romantičtější původ.
Ve skutečnosti šlo o prostou obchodní logiku. Export vína mezi Francií a Británií vyžadoval jednoduché přepočty a účtování. Jakmile se systém zakořenil, převzaly ho i další vinařské regiony od Itálie přes Španělsko až po Kalifornii. Zajímavé je, že i Spojené státy se později přizpůsobily. Američané totiž dříve používali takzvaný „fifth“, tedy pětinu galonu, což činí 757 ml. Když přecházeli na metrický systém, zaokrouhlili na nejbližší mezinárodní standard, tedy 750 ml.
Dnes má většina vín na světě právě tento objem, i když se vyrábějí i menší a větší formáty. Poloviční láhve o 375 ml se hodí pro dezertní vína nebo jednotlivce, zatímco magnum o 1,5 litru jsou oblíbené pro archivaci, protože víno v nich zraje pomaleji a vyrovnaněji. Klasická sedmička tak zůstává symbolem rovnováhy mezi praktičností, elegancí a tradicí.
Z dnešního pohledu může původ 750 ml působit jako prostá technická konvence, ale ve skutečnosti propojuje matematiku, obchod, řemeslo i kulturní zvyklosti. Připomíná dobu, kdy se svět vína sjednotil díky jedinému dobře spočítanému sudu a kdy se prostý převod mezi litry a galony stal mostem mezi Francií a Anglií. Až příště otevřete láhev vína, můžete si připít na to, že i čísla mohou vyprávět příběh.
(Vlk, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
