Birka na ostrově Björkö západně od Stockholmu byla hlavním tržištěm severu a křižovatkou dálkových cest. Právě odsud pochází prsten, který se stal jedním z nejdiskutovanějších nálezů posledních let. Ležel v ženském hrobě z devátého století a nese krátký nápis v raném kufickém písmu, který badatelé čtou jako „il-la-lah“, tedy „pro Alláha“ nebo „Alláhovi“. Podle materiálového průzkumu nejde o ametyst, jak se dříve předpokládalo, ale o zbarvené sklo zasazené do stříbrného kroužku. Technická analýza zároveň ukázala téměř žádné stopy opotřebení, což naznačuje, že šperk měl před uložením do hrobu jen velmi málo majitelů a zřejmě dorazil do Skandinávie přímo z islámského světa.
Prsten byl původně vykopán v závěru devatenáctého století během systematických výzkumů Hjalmaru Stolpem a dodnes patří ke klenotům švédských sbírek. V kontextu skandinávské archeologie jde o jedinečný případ, protože jiný prsten s arabickým nápisem z vikingského naleziště dosud neznáme. Hrobové vybavení a provenience nálezu přitom přesvědčivě ukazují, že nejde o novověkou ztrátu ani náhodný import, ale o součást dobové elitní kultury napojené na dálkové sítě výměny.
Vědecký tým, který šperk znovu analyzoval, zdůraznil, že kufický nápis je stručný a stylizovaný, což odpovídá raným formám arabské epigrafiky na drobných luxusních předmětech. V kombinaci s chemickým složením sklíčka i stříbra se proti sobě skládají dílky jednoho příběhu: někde na trase mezi Bagdádem a Baltem měnil šperk majitele, až dorazil do Birky, kde byl uložen do hrobu ženy s bohatou výbavou. Tuto interpretaci podporuje i fakt, že vnitřek kroužku nese stopy po konečné úpravě pilníkem, ale jen minimální známky nošení.
Samotná Birka je dnes památkou UNESCO a učebnicovým příkladem raně středověkého přístavu, odkud se vyplouvalo k Baltu a dále do východní Evropy. Odtud vedla takzvaná východní cesta přes řeky do oblasti Volhy a dále ke Kaspiku, odkud Vikingové přiváželi luxusní zboží a především stříbro. Nálezy obrovských zásob arabských dirhamů ve švédských a pobaltských depotech jsou dnes pevnou součástí obrazu vikingské ekonomiky. Nové geochemické analýzy stříbrných pokladů navíc ukazují, že podíl kovu z islámských mincí nebyl okrajový, ale významný, což potvrzuje intenzitu vazeb na chalífát.
Prsten s kufickým nápisem proto nepůsobí jako výstřelek, ale jako hmatatelný uzel v husté síti výměny, v níž se potkávaly kožešiny, jantar, meče a bohužel i otroci se stříbrem a luxusními módními doplňky z islámských center. Věcné detaily nálezu současně korigují rozšířené stereotypy o „pouhých nájezdnících“. Vikingský svět byl obchodní i kulturní a dokázal přejímat a znovu vykládat cizí motivy, jazyky i symboly. Zároveň platí, že různé interpretace nápisu existují a část odborníků upozorňuje na možnost pseudo-kufického zdobení. Bez ohledu na tuto nuanci však zůstává fakt, že prsten představuje přímý doklad kontaktu, který se opírá o široký materiální kontext dirhamů, šperků a importů z chalífátu.
Kombinace archeologických dat z Birky a nejnovějších analytických studií stříbra z pokladů v Anglii a Skandinávii tak skládá konzistentní obraz. Sever Evropy byl už v devátém století pevně napojený na hospodářskou gravitaci Bagdádu a středoasijských mincoven. Malý prsten s krátkým nápisem se proto stává velkým důkazem propojeného světa, v němž se setkávaly jazyky, víry a estetické kódy s každodenním obchodem a mocenskou politikou.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
