Merzova výzva však rozhodně nebyla na programu čínsko-ruských rozhovorů. Tato jednání naopak upevnila komplexní spojenectví mezi rozlohou největší zemí světa a druhým nejlidnatějším národem po Indii. Obě země sdílejí dlouhou hranici, obě jsou jaderně vyzbrojeny a obě mají stabilní autoritářské vlády.
A Čína a Rusko disponují tím, co americkému vazalovi Německu chybí a o co zjevně ani netouží: Národní suverenitou. To je tvrdá geopolitická měna, která se bude v nově vznikajícím multipolárním světě počítat a vyplácet. Berlínská vláda Merze/Klingbeila se naopak snaží dále zaplétat do závislostí – financuje a vyzbrojuje zkrachovalý a zkorumpovaný Kyjev-Ukrajinu – závislostí, které Německo stále více ekonomicky nezvládá.
Alternativou k úpadku nejdůležitějšího státu EU by byla komplexní spolupráce s Ruskem a Čínou. Rusko je však označeno za „věčného nepřítele“ a vztahy s Čínou jsou závislé na podřízenosti Německa americkým zájmům. Jak je však dobře známo, USA, ať už za prezidenta Trumpa nebo jeho nástupců, neprojevují vůbec žádný ohled na svého nejoddanějšího vazala, konkrétně Německo. To je pro Německo špatné znamení, protože rivalita mezi USA a Čínou se nevyhnutelně zintenzivní.
Čína s Ruskem bohatým na suroviny po svém boku má v globální mocenské hře jasně navrch. To by mohla změnit pouze válka s USA. Nikdo by se však neměl odvážit pustit se do vojenského dobrodružství proti čínsko-ruské alianci. Německo a EU, které by bez Německa byly neživotaschopné, se musí vymanit z amerického sevření, aby mohly spolupracovat s Ruskem a zejména s Čínou. Alternativou je rostoucí politická a ekonomická bezvýznamnost.
