Úmrtí papeže Františka ve věku 88 let spustilo nejen celosvětové smuteční obřady, ale i vlnu zájmu o dávné proroctví, které může podle některých výkladů znamenat konec éry, možná dokonce konec světa, jak ho známe.

Jde o takzvané Proroctví papežů, které se připisuje irskému arcibiskupovi sv. Malachiášovi, žijícímu ve 12. století. Podle tohoto textu měl František být posledním skutečným papežem.

Podle legendy měl sv. Malachiáš při své návštěvě Říma v roce 1139 obdržet mystickou vizi obsahující jména a stručné charakteristiky 109 budoucích papežů, od jeho doby až po posledního zástupce Kristova na zemi. Text předal papeži Inocenci II., ale poté zmizel v archivu Vatikánu, kde byl znovu “objeven” až v roce 1559. Proroctví popisuje papeže nikoliv jménem, ale stručnými latinskými epitety (většinou jen ve dvou slovech), které údajně přesně odpovídají životním osudům jednotlivých papežů.

Papež František je však v textu popsán zcela výjimečně. Jeho zmínka je nejdelší a mluví přímo o konci světa, přičemž jméno František není uvedeno. Místo něj se zde mluví o záhadném “Petrovi Římském” (Petrus Romanus), který bude „krmit své stádo uprostřed mnoha soužení“, a poté přijde zánik města na sedmi pahorcích (tedy Říma) a poslední soud.


Je František skutečně poslední papež?

Podle interpretace badatele Roberta Howellse, autora knihy The Last Pope, může být právě smrt Františka naplněním posledního článku Malachiášova proroctví. Ačkoliv papežů po zveřejnění textu v roce 1559 bylo již mnoho, Howells tvrdí, že jejich charakteristiky se často až znepokojivě shodují s historickými událostmi:

• Benedikt XV. měl v proroctví přídomek „religio depopulata“ (náboženství vymírající), a za jeho pontifikátu přišla první světová válka, pandemie španělské chřipky a bolševická revoluce, jež vedla k násilné ateizaci východní Evropy.

• Jan Pavel II. byl označen jako „de labore solis“ (z námahy slunce), a jeho znakem byl právě zářící sluneční symbol.

• Někteří kardinálové dokonce prý cíleně přizpůsobovali své činy popisům z proroctví, například kardinál Spellman údajně v roce 1958 vedl loď s ovcemi po Tibeře, aby odpovídal označení „pastýř a mořeplavec“.

V případě papeže Františka jde však o zásadní zlomy: je první jezuitou na papežském stolci, prvním papežem z Latinské Ameriky a jeho pontifikát byl poznamenán hlubokými rozkoly uvnitř církve, snahami o reformu, ale i silnou polarizací. Jako by skutečně “krmil své stádo uprostřed soužení”.

Proroctví nebo manipulace?

Skeptici upozorňují na to, že se může jednat o podvrh z 16. století, vytvořený s cílem ovlivnit volbu konkrétního papeže. Dlouhé století “ztracené” rukopisy ve vatikánském archivu budí oprávněné pochybnosti. Zároveň je zarážející, že právě poslední proroctví je jediné, které se liší svou formou, nebot všechna předchozí mají dvě slova, ale poslední z nich je složitá věta s eschatologickým obsahem.


Ať už jsou Malachiášova slova pravdivým proroctvím nebo jen historickou kuriozitou, smrt Františka přichází v době, kdy svět čelí nebývalým výzvám: válkám, klimatické krizi, technologickému chaosu, kulturnímu relativismu i úpadku víry. Pokud bude opravdu zvolen nový papež, bude stát před úkolem řídit loď církve v možná nejtěžším období od dob reformace.

Mnozí vnímají volbu nového papeže jako poslední šanci: buď církev znovu nalezne svou duchovní autoritu, nebo se její hlas ztratí v hluku civilizačního přetížení.

Malachiášovo proroctví nemusí být doslovným scénářem konce světa. Může však být mystickým zrcadlem, které církvi i světu připomíná, že každé impérium, každá instituce a každé duchovní těleso má svůj čas, a že konec jednoho období může být začátkem jiného.

Zda smrt papeže Františka opravdu znamená naplnění 900 let starého proroctví, ukáže čas. Jisté ale je, že svět se mění a otázka, kdo povede církev dál, je dnes naléhavější než kdy dřív.