Když se 26. května 2013 u nigerijského pobřeží převrátil remorkér Jascon-4, lodní kuchař Harrison Okene byl právě na toaletě. Plavidlo se po prudkém náklonu rychle naplnilo vodou a skončilo převrácené na mořském dně v hloubce přibližně třiceti metrů. Okene se ve tmě dostal do prostoru u kabiny druhého strojníka, kde zůstala zachycena vzduchová kapsa. Voda kolem něj postupně stoupala, proto si vytvořil improvizovanou plošinu a pomocí matrací se snažil udržet co nejvýše nad hladinou. V převráceném vraku strávil přibližně 60 hodin. Z dalších jedenácti lidí na palubě nikdo nepřežil.
Když se k vraku dostali profesionální potápěči, neočekávali, že uvnitř najdou živého člověka. Jejich úkolem bylo především vyhledat těla členů posádky. Záznam z kamery na helmě jednoho z potápěčů zachytil okamžik, který později obletěl svět. Ve tmě se před ním objevila Okeneho ruka. Potápěč ji uchopil a vzápětí zjistil, že člověk před ním žije.
Okene mezitím prožil desítky hodin v chladu, tmě a prakticky bez jídla. Později popisoval, že zpočátku slyšel hlasy a zvuky svých kolegů, které postupně utichly. K dispozici měl jen omezenou zásobu vzduchu zachycenou uvnitř převrácené lodě. Právě vzduchová kapsa mu zachránila život. Současně však pobyt v hloubce vytvořil další problém, který začal být kritický v okamžiku, kdy jej záchranáři našli.
Po přibližně 60 hodinách pod tlakem odpovídajícím třicetimetrové hloubce bylo Okeneho tělo nasyceno rozpuštěným dusíkem. Rychlý výstup na hladinu by mohl způsobit těžkou dekompresní nemoc. Potápěči jej proto zahřáli, vybavili dýchací maskou a převedli do potápěčského zvonu. Po vyzdvižení na povrch následoval pobyt v tlakové komoře, kde tlak snižovali postupně. Podle dobových zpráv v ní strávil přibližně dva dny.
Jeho přežití bylo mimořádné i z fyziologického hlediska. Ve vzduchové kapse postupně klesalo množství kyslíku a naopak rostla koncentrace oxidu uhličitého. Nikdo přesně nevěděl, jak dlouho ještě mohl v takových podmínkách vydržet. Záchrana proto nebyla pouze otázkou nalezení člověka ve vraku. Musela pokračovat jako technicky řízená potápěčská operace, při níž bylo nutné bezpečně převést člověka, který několik dní žil pod zvýšeným tlakem, zpět do podmínek na povrchu.
Katastrofa Okeneho život zásadně změnila. Po záchraně měl noční můry a návrat k běžnému životu nebyl jednoduchý. Přesto se později rozhodl udělat něco, co by po podobné zkušenosti čekal málokdo. Absolvoval profesionální potápěčský kurz a začal pracovat jako potápěč při instalacích a opravách zařízení pro ropný a plynárenský průmysl. V rozhovoru deset let po katastrofě uvedl, že se rozhodl svému strachu z vody postavit.
Jeho příběh tak není pouze vyprávěním o nepravděpodobném přežití. Ukazuje také, jak několik konkrétních okolností, zachovaná vzduchová kapsa, poloha převráceného vraku a včasný příjezd potápěčů, rozhodlo mezi životem a smrtí. Ve stejném plavidle zahynulo jedenáct dalších lidí. Okene měl štěstí, že skončil právě v části lodi, kde zůstal dostatek vzduchu, aby vydržel téměř tři dny. A muž, kterého potápěči našli třicet metrů pod hladinou ve chvíli, kdy už hledali především mrtvé, se nakonec sám naučil pracovat pod vodou.
(vlk, prvnizrpavy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. The Guardian – Nigerian sailor ‘a phenomenon’ for surviving in air pocket for 60 hours; 2. The Guardian – Video shows rescue of ship’s cook after three days under water; 3. The Guardian – Harrison Okene: I survived three days in a capsized boat on the ocean floor
