V iráckém vedru měla moderní sportovní trička proti bavlně jasnou výhodu. Polyesterová a nylonová vlákna rychle odváděla pot, schla a pod balistickou vestou byla pohodlnější. Mezi americkými mariňáky se proto rozšířila funkční trika značek Under Armour, CoolMax či Nike. V dubnu 2006 ale velení americké námořní pěchoty v Iráku jejich používání při operacích mimo základny zakázalo. Důvodem byly zkušenosti lékařů s popáleninami po explozích improvizovaných výbušných zařízení. Některé syntetické materiály se při vysoké teplotě netrhají ani jen nespálí, ale roztaví se a mohou přilnout přímo ke kůži.
Oficiální zpráva 1st Marine Logistics Group z 10. dubna 2006 popisovala obavy lékařů z polyesteru a nylonu při zásahu plamenem nebo krátkým intenzivním tepelným impulzem. Navy Capt. Lynn E. Welling, hlavní chirurg jednotky, upozorňoval, že roztavený syntetický materiál může vytvořit na již popálené kůži další vrstvu horkého plastu a tím zranění ještě zhoršit. Zpráva zmiňovala také konkrétního mariňáka zraněného po útoku improvizovanou výbušninou u Ramádí. Měl utrpět rozsáhlé popáleniny a jeho polyesterová spodní vrstva se při explozi roztavila.
Právě zkušenosti z podobných útoků přiměly velení k zákazu. Ten se týkal operací mimo relativně bezpečné základny a tábory, nikoli automaticky veškerého nošení syntetického oblečení. Marine Corps ve svém oznámení výslovně uváděl populární značky Under Armour, CoolMax a Nike, protože podobné rychleschnoucí výrobky si vojáci často kupovali sami. Zákaz však nebyl konečným řešením. Funkční trička byla v extrémním horku oblíbená z dobrého důvodu a armáda potřebovala materiál, který by zvládal vlhkost, ale zároveň se při krátkém působení plamene netavil.
Už 1. června 2006 Marine Corps oznámil vývoj programu Flame Resistant Organizational Gear (FROG). Jeho cílem bylo omezit závažnost popálenin způsobených výbuchy IED a podobnými incidenty. Program zahrnoval nehořlavé spodní vrstvy, kukly, rukavice i další části výstroje. Pozdější generace ochranného oblečení používaly směsi vláken navržené tak, aby se látka sama uhasila a při žáru neposkytovala další zdroj popálenin. To je důležitá korekce často sdíleného internetového příběhu. Americká námořní pěchota nenahradila v roce 2006 syntetická trička jednoduše novozélandským merinem. Bezprostřední odpovědí byl vývoj specializovaného nehořlavého bojového oblečení.
Příběh s vlnou má ale reálný základ. U.S. Army Natick Soldier Research, Development and Engineering Center v roce 2012 uvedlo, že zkušenosti s improvizovanými náložemi v Iráku a Afghánistánu vedly k novému zájmu o vlnu jako technický materiál pro vojenské oblečení. Vlna má jednu zásadní vlastnost. Netaví se a neodkapává. Současně je přirozeně odolná proti hoření a dobře pracuje s vlhkostí. Americká armáda proto testovala čistou vlnu i její směsi s materiály, jako jsou Nomex a Kevlar.
Nešlo však o jednoduchý návrat k obyčejnému vlněnému prádlu. Výzkum směřoval k moderním směsovým tkaninám, které kombinují tepelnou ochranu, pevnost, komfort a schopnost odvádět vlhkost. Irácká zkušenost tak ukázala pozoruhodný paradox moderního vybavení. Tričko ideální do posilovny nebo pro běh mohlo být při výbuchu improvizované nálože nebezpečnější než mnohem tradičnější materiál. A vojenské laboratoře nakonec znovu začaly zkoumat vlastnosti vlákna, které lidé používají po tisíce let, ovčí vlny.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. U.S. Marine Corps – Popular clothing off-limits to Marines in Iraq; 2. Enhanced protection from burn injury provided by the MCCUU; 3. Marine Corps Systems Command – Marines, Sailors get upgrades to flame resistant uniform; 4. U.S. Army – Wool possible high-performance fiber for combat clothing
