Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) patří mezi chocholaté tučňáky rodu Eudyptes. Na první pohled zaujme výraznou žlutou „čelenkou“, která vyrůstá z čela a táhne se nad očima až k týlu. Tělo má černý hřbet, bílou spodinu a robustní oranžově hnědý zobák. Dospělci měří zhruba 70 centimetrů a jejich hmotnost se během roku mění podle fáze pelichání a rozmnožování. Druh je blízce příbuzný tučňáku královskému (Eudyptes schlegeli), s nímž bývá v literatuře někdy spojován do širšího druhového komplexu.
Areál výskytu zasahuje od subantarktických ostrovů až po severní výběžky Antarktického poloostrova. Největší kolonie se nacházejí na Jižní Georgii, Jižních Sandwichových a Jižních Orkneyských ostrovech, dále na Bouvetově ostrově, Prince Edward a Marion, Crozetových a Kerguelenských ostrovech, stejně jako na Heardových a McDonaldových. Menší populace obývají také Falklandy a jižní Chile. Historicky šlo pravděpodobně o nejpočetnější druh tučňáka s odhady čítajícími desítky milionů jedinců, avšak novější sledování ukazuje v mnoha lokalitách poklesy.
Potravu tvoří převážně antarktický krill (Euphausia superba), doplňkově menší ryby a hlavonožci. Žlutorozí tučňáci podnikají za potravou dlouhé cesty a jejich kolonie jsou pevně vázány na dostupnost krillu v okolních mořích. Klíčovým faktorem přežití je proto řízení krillového rybolovu v rámci CCAMLR. Analýzy prostorového překryvu naznačují, že současný management udržuje přímou konkurenci s rybolovem na nízké úrovni, přesto je nutná obezřetnost, protože krill představuje základní zdroj potravy i pro řadu dalších predátorů Jižního oceánu.
Hnízdění začíná obvykle koncem října a vejce jsou kladena začátkem listopadu do mělkých škrábanců mezi kameny či do trsů travin. Stejně jako u ostatních druhů rodu Eudyptes se kladou dvě vejce výrazně nestejné velikosti. První, tzv. A-vejce, je menší než druhé B-vejce a jen zcela výjimečně se z něj mládě vylíhne, což vede k povinné redukci hnízda na jediného potomka. Inkubace trvá přibližně 34 dní a rodiče se v ní i v péči o mládě střídají s dlouhými periodami hladovění. Tento neobvyklý „dvojvaječný“ systém je dobře popsán jak u tučňáka žlutorohého, tak u dalších chocholatých druhů.
Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je druh veden jako „zranitelný“ kvůli dlouhodobému poklesu populace napříč třemi generacemi. Výrazné úbytky byly popsány především na Jižní Georgii mezi sedmdesátými lety a počátkem 21. století. Příčiny jsou kombinované: proměny oceánského prostředí ovlivňující dostupnost krillu, epizodické klimatické výkyvy, predace mořskými ptáky a lokálně i rušení člověkem.
Na rizika prostředí upozornil i případ ledovce A23a, tedy největšího plovoucího ledovce světa, který se v březnu 2025 zastavil u Jižní Georgie. Odborníci z British Antarctic Survey upozornili, že poloha a rozpady takových ledových kolosů mohou dočasně měnit přístup k potravním oblastem i distribuci živin, a tím ovlivnit mořské ekosystémy. Letos přitom satelitní data ukazují, že A23a od jara výrazně ztratil hmotu a dále se rozpadá, čímž se riziko dlouhodobé blokády snižuje.
Ačkoli je krillový rybolov v současnosti řízen s preventivním přístupem a přímý překryv s krmnými oblastmi žlutorohých tučňáků zůstává malý, přetrvává nejistota, jak se bude měnit produktivita Jižního oceánu pod vlivem klimatických změn. Studie přežívání a návratnosti dospělců naznačují, že kolonie reagují na výkyvy v potravních sítích rychle a nerovnoměrně. Pro stabilizaci druhu je proto zásadní dlouhodobé monitorování, adaptivní řízení rybolovu a ochrana klíčových hnízdišť i potravních koridorů.
Zájem veřejnosti o „makaroni“ přitahuje nejen jejich chocholatý vzhled, ale i hlučné a sociálně pestré chování v koloniích. Za touto atraktivitou však stojí vysoce specializovaná strategie přežití v extrémně proměnlivém prostředí. Pokud bude pokračovat pečlivé řízení krillového rybolovu a ochrana subantarktických ostrovů, mají žlutorozí tučňáci naději, že své kolonie udrží i v měnícím se klimatu.
Poznámka: české názvosloví a taxonomické zařazení vychází z národních a mezinárodních databází. Některé populární zdroje mylně zaměňují druh s tučňákem královským (Eudyptes schlegeli), který je však dnes považován za samostatný druh.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
