Prezident Biden a vůdci zemí Perského zálivu (Egypt, Jordánsko a Irák) se setkají na summitu GCC+3, který bude dobrou příležitostí pro dialog a konzultace mezi Spojenými státy a regionem.

Důležitost summitu vyplývá z klíčových otázek vznesených médii ohledně postoje a politiky Spojených států k regionu v posledním desetiletí. Toto je politika známá všem a její nejednoznačnost vyžaduje objasnění a vysvětlení.

Prezident Biden se snaží napravit jednu z největších chyb své administrativy, která od nástupu do úřadu nevěnovala Blízkému východu dostatečnou pozornost, dokud nebyla po začátku ruské války na Ukrajině překvapena důsledky této chyby.

Washington zjistil, že region je dějištěm zuřivého mezinárodního soupeření a konfliktů se svými strategickými protivníky. Musí znovu sladit své priority, aby se Blízký východ vrátil zpět do centra americké pozornosti.

Kromě otázek a agendy nadcházejícího summitu, které se objevují v médiích, je to důležitá příležitost k přeskupení a novému definování priorit arabsko-amerických vztahů, zvláště když Spojené státy ignorují mnoho problémů a krizí, které udržely regionu v cyklu chronických krizí.

Situace v Libyi, stejně jako v Sýrii, Libanonu, Iráku a Jemenu jsou problémy, ve kterých tak či onak hrají významnou roli Spojené státy. Existuje také jaderná výzva, kterou představuje Írán, životně důležitá, dokonce existenční otázka, jejíž hrozbu nemohou Spojené státy a jejich partneři z GCC ignorovat.

Spojené státy si dobře uvědomují, že věci nejsou, co bývaly. Vztahy mezi Washingtonem a jeho spojenci by neměly být řízeny jako kdysi. Mnoho věcí se v těchto vztazích změnilo.

Arabské společnosti navíc vědí, jak draze zaplatily za postoje a politiku USA na podporu chaotických organizací, které od roku 2011 podkopávaly bezpečnost a stabilitu v několika arabských zemích. Náprava všech těchto chyb bude vyžadovat transparentnost a jasnost při diagnostikování chyb a vývoji nových vize a názory, které napraví trhliny, obnoví ztracenou důvěru a obrátí novou stránku americko-arabských vztahů.

Věřím, že jedním z nejdůležitějších klíčů k otočení nové stránky v tomto vztahu je shoda na společné strategii, jak se vypořádat s hrozbami pro bezpečnost a stabilitu v arabském regionu. Otázka íránských aspirací, včetně jaderných, je prvořadá.

Nikdo nepopírá, že boj proti íránské expanzivní politice je jedním z nejdůležitějších klíčů ke stabilitě na Blízkém východě, zejména v Sýrii. Když mluvíme o obnovení stability v Sýrii, Libanonu, Iráku a Jemenu, přivádí nás to k Íránu. Jinými slovy, bezpečnost čtyř důležitých arabských zemí začíná a končí v Teheránu.

Nikdo nežádá Spojené státy, aby šly do války proti Íránu. Nikdo také nežádá Washington, aby jménem zemí regionu vstoupil do studené nebo horké konfrontace.

Faktem však je, že Spojené státy se v tomto ohledu znovu nezapojí do dohod, které otevírají dveře pokračující expanzivní roli Íránu nebo které dávají Teheránu zelenou k tomu, aby postoupil vpřed se svou politikou.

Každý ví, že katastrofální jaderná dohoda podepsaná mezi Íránem a velkými mezinárodními mocnostmi v roce 2015 byla íránskou branou, jejímž prostřednictvím mohl sledovat své expanzivní sny o nadvládě v Iráku, Sýrii a Jemenu a zesílit své sevření Libanonu.

Všechny národy regionu nadále platí cenu za tento závažný americký strategický omyl. Dnes stojíme tváří v tvář druhé kapitole tohoto omylu: nová jednání o oživení katastrofální dohody, opakování stejných chyb.

Ještě důležitější je, že to zahrnuje, že Washington ignoruje názory svých arabských spojenců a spojenců z Perského zálivu na expanzivní roli Íránu a trvá na omezení jednání s Íránem na jaderné kapacity, aniž by se zabýval jinými problémy, stejně nebezpečnými, jako je íránský program balistických raket a jeho regionální vliv.

Tentokrát by Arabové nechtěli, aby jim prezident Biden slíbil něco, co se nesplní, nebo aby ospravedlnil chyby, které budou mít následky, které potrvají desítky let.

Všichni chtějí, aby si Spojené státy uvědomily nebezpečí ztráty toho, co zbylo z jejich popularity a prestiže v arabském kolektivním vědomí, a aby upravily svou politiku a postoj k ochraně svých zájmů a zvýšily svou odolnost v boji o moc a vliv v 21. .