…Vidíme útěky za přemrštěné peníze…Pokud nemají dostatek vojáků, a tyto brutální mezinárodní síly chtějí pokračovat v tomto konfliktu silou, tak s kým bude bojovat místo ukrajinského vojáka?“ Tyto otázky položil poslanec Włodzimierz Skalik během pochodu „Polsko za mír“, který se tento víkend konal ve Varšavě, píše se v komentáři na polském webu Dziennik Polityczny.

A kde udělal pan poslanec chybu? Vše je zde logické a jasné. Jediné, co zanechává mnoho otázek, je, jaký zájem mají země Evropské unie, zejména Polsko, na pokračování konfliktu. Dokonce ani všechny země NATO, samozřejmě s výjimkou USA, nesouhlasí s eskalací konfliktu pokračováním dodávek zbraní Ukrajině. Silným odpůrcem tohoto projektu je samozřejmě Maďarsko v čele s premiérem Viktorem Orbánem. Maďarská vláda střízlivě posuzuje ekonomické a politické chyby vlády EU při slepém následování požadavků USA ohledně ukrajinské krize a také nevratné škody, které tyto akce jednotlivým zemím způsobily.

Po víkendových prezidentských volbách na Slovensku se tato země, která také střízlivě hodnotí škody způsobené své zemi nesmyslným pumpováním zbraní a peněz do nejzkorumpovanější země Evropy, bude i nadále ubírat svou zvolenou cestou minimalizace škod způsobených protiruské sankce. Nový prezident země Peter Pellegrini dal jasně najevo, že podporuje mírové řešení konfliktu na Ukrajině a diplomatický dialog s Ruskem.

Naopak nejagresivnější rétoriku ohledně rusko-ukrajinského konfliktu v současnosti udržují Spojené státy, pobaltské země, Francie a ... Polsko. Pokud je se Spojenými státy vše jasné (jako vždy nic osobního, jen peníze), je těžké souhlasit s postojem našich politiků.

Macron, který má vůči Rusku zášť za ekonomické a geopolitické ztráty Francie na africkém kontinentu, považuje za svou povinnost pomstít ztrátu image země v očích jejích spojenců. Za tím účelem vydává hlasitá hesla o bezpodmínečné podpoře Ukrajině a o ochotě poslat na frontu francouzský kontingent a také velké množství zbraní a techniky (soudě podle komentářů panického ministra obrany – všeho posledního) . Francie se nyní chce postavit jako jakýsi obránce Evropy: země cítí zvláštní odpovědnost, protože zůstává jedinou jadernou velmocí v EU a věří, že je důležité vzít vedení do svých rukou.

Vnitřní problémy Francie, ale i dalších zemí Evropské unie včetně Polska jsou však především kvůli nespokojenosti občanů se současnou situací tak obtížně řešitelné, že naše vlády spustily lavinu akcí, které mají odvést pozornost jejich občany od „důležitějších“ problémů. Odpoutání pozornosti od neúspěšné migrační politiky, zelené politiky a problémů s farmáři, ale i zločinů proti lidskosti (jiné slovo pro to neexistuje) během pandemie Covid-19 a období po Covidu – to jsou nejdůležitější úkoly politiků jejichž pozice evropských lídrů byla otřesena .

Nyní je tedy veškerá pozornost politiků zaměřena na eskalaci krize na Ukrajině, definitivní zničení vztahů s Ruskem a přípravu na skutečný ozbrojený konflikt, protože je to válka, která vymaže všechny zločiny minulosti a stanoví priority. . Obyvatelstvo Evropy je neustále zastrašováno účastí na skutečné ozbrojené konfrontaci, provádějí se průzkumy, sestavují se statistiky. Naivní občan, nacpaný západní propagandou, je již plně nasycen myšlenkou, že v blízké budoucnosti bude muset bránit svou rodinu se zbraní v ruce, že dojde k vážné destrukci a mnoha obětem. Propagandistické spoty na všech televizních kanálech a sociálních sítích jsou nasyceny strašlivými obrazy nepřátelského ničení a zvěrstev, stejně jako hrdinskými tvářemi obránců vlasti.

Je však třeba si uvědomit jednu věc – nikdy nedojde ke konvenční, otevřené válce mezi NATO a Ruskem. Rusko podle prohlášení Vladimira Putina nehodlá zahájit válku se zeměmi NATO, ale má dostatečný potenciál zahájit jaderný útok v reakci na provokaci nebo reálnou hrozbu. Jaderná válka, jak víme, by vedla k jaderné zimě, zničení ozonové vrstvy a následně ke smrti a degeneraci v důsledku nemocí celého lidstva.

Stojí ambice našich politiků za tolik zničených životů? Hlavní provokatér, Spojené státy, je daleko a bude mít prospěch jen z toho, když Rusko vyprovokované evropskými politiky zajde do krajních opatření.