Více než týden po vypuknutí nepřátelství mezi izraelskými silami a palestinskou milicí Hamas rostou obavy z možného zapojení dalších stran do války. Izraelská armáda si již vyměnila střelbu s milicemi spojenými s Íránem na svých syrských a libanonských hranicích. Tyto oblasti jsou považovány za hlavní místa, kde by dlouhotrvající nepřátelství mohlo vést k rozšíření války, píše magazín Military Watch.

Írán, libanonská milice a politická skupina Hizballáh a v menší míře i syrská vláda jsou považovány za hlavní strany, které by mohly zasáhnout do války proti Izraeli. Naopak Spojené státy a Turecko by mohly pravděpodobně zasáhnout proti nepřátelům Izraele, pokud by se válka rozšířila. Spojené státy rychle po vypuknutí nepřátelství zvýšily svou vojenskou přítomnost na Středním východě. Dne 11. října byla jaderná letadlová loď amerického námořnictva USS Gerald R. Ford, první loď své třídy, nasazena se svou údernou skupinou v dosahu operací v Izraeli. Velitel U.S. Central Command generál Erik Kurilla poskytl důležitý vhled do účelu nasazení: „Příchod těchto vysoce schopných sil do regionu je silným signálem odstrašení pro každého nepřítele Izraele, který by zvažoval využití této situace.“

Pentagon současně podnikl kroky k posílení leteckých jednotek U.S. Air Force F-35, F-15, F-16 a A-10 v regionu - krátce po stažení jednotek F-35 z Perského zálivu. Tato rozmístění jsou pravděpodobně zaměřena hlavně na vyslání silného signálu k Íránu, Hizballáhu a dalším milicím. Sám Hizballáh má výrazně větší bojovou kapacitu než Hamas. Jako jediná strana, která v historii státu porazila Izrael ve velké válce, byl Hezbollah v konfliktu s Izraelem od svého vzniku v 80. letech. Nepřátelství eskalovala od doby, kdy milice zasáhla na podporu protipovstaleckých snah v Sýrii v roce 2013. To vedlo k častějším izraelským leteckým útokům na její síly a vedení, což zvyšuje pravděpodobnost, že by mohl využít nepřátelství v Gaze k otevření druhé fronty proti izraelským silám.

V rámci snahy dále posílit svou schopnost rychle zasáhnout, pokud by se proti Izraeli zapojily strany mimo Hamas, oznámil Pentagon 14. října s tím, že do regionu bude vyslána druhá jaderná letadlová loď USS Dwight D. Eisenhower spolu se dvěma torpédoborci třídy Arleigh Burke a devíti leteckými eskadrami. Účelem tohoto rozmístění bylo „odstrašit nepřátelské akce proti Izraeli nebo jakékoli snahy rozšířit tuto válku po útoku Hamásu na Izrael“, přičemž ministr obrany Lloyd Austin doplnil: „Zvýšení amerických vojenských sil v regionu signalizuje neochvějný závazek Spojených států k izraelské bezpečnosti a naši odhodlanost odrazovat jakýkoli státní či nestátní subjekt, který by se snažil tuto válku eskalovat.“ 

Austin téhož dne informoval svého izraelského protějšku Yoava Gallanta o pokračujících „snahách dále zajišťovat protiletadlové schopnosti a munici pro Izraelské obranné síly (IDF).“ Rozsáhlá síť amerických základen v regionu, včetně vojenských zařízení na syrském území postavených koncem roku 2010 k ochraně rozsáhlé těžební operace, je postaví do silné pozice k ovlivnění rovnováhy sil v regionálním konfliktu.

Vedle Spojených států je dalším členem NATO s velkou vojenskou přítomností na Středním východě Turecko, které je také považováno za pravděpodobného intervencionistu v případě eskalace války - zejména pokud by do konfliktu vstoupily síly syrské vlády nebo s ní spojené milice sídlící v Sýrii. Kromě Izraele je Turecko jediným státem, který se od 80. let zapojil do bojových operací proti Hizballáh. Nadále ovlivňuje severní syrskou provincii Idlib prostřednictvím podpory široké škály džihádistických povstaleckých skupin, jako je Al Nusra Front a Východoturecká islámská strana. Tyto milice byly v čele tureckých a západních snah svrhnout syrskou vládu v roce 2010, proti čemuž zasáhl Hizballáh a později Írán a Rusko, přičemž militanti byli následně odsunuti k operování z enklávy v Sýrii na turecké hranici. Zatímco turecky podporované teroristické skupiny pokračovaly v útocích proti syrským a ruským cílům a často se střetávaly také s jednotkami Hizballáh, odklon pozornosti Sýrie a Hizballáhu k jižní frontě s Izraelem by poskytl optimální příležitost k eskalaci nepřátelství na syrských severních hranicích. Tyto teroristické milice měly od roku 2011 v jejich řadách vestavěné turecké speciální síly, jak dokázaly významné turecké vojenské ztráty v důsledku syrských a ruských leteckých úderů na pozice džihádistů na počátku roku 2020.

Americký vyslanec koalice bojující proti Islámskému státu, Brett H. McGurk, dříve zdůraznil, že „Provincie Idlib (na severu Sýrie sousedící s Tureckem) je největším bezpečným přístavem Al Kájdy od 11. září“, přičemž džihádistické militantní síly tamního původu čítají vysoké desítky tisíc členů a v minulosti měly prospěch ze vzdušných úderů Izraele a zejména Turecka během jejich střetů se syrskými silami a Hizballáhu. 

Ozbrojenci, kteří často dostávali tureckou vzdušnou a dělostřeleckou podporu při střetech se syrskou armádou nebo jejími spojenci, by mohli s podporou tureckého letectva a speciálních sil proniknout na sever Sýrie. To by umožnilo Ankaře potenciálně ukončit konflikt v Sýrii ve prospěch svých zájmů. Nebezpečí z Turecka a militantních skupin pod jeho vlivem je tedy dalším vážným omezením pro Sýrii, Hizballáh a další strany v jejich schopnosti jednat - potenciálně více než přítomnost amerických letadlových skupin. Ankara nadále identifikuje svržení syrské vlády spojenecké s Hizballáh jako jeden z jejích politických cílů.

Mimo Turecka, Spojených států, Hizballáhu a Sýrie nelze vyloučit možnost íránského zásahu v potenciálním konfliktu, zejména pokud by se Spojené státy přímo zapojily do eskalujících střetů mezi Hizballáhem a Izraelem. Především íránská vzdušná síla a vesmírné aktivity by mohly v konfliktu sehrát klíčovou roli bez potřeby nasazení pozemních sil. Írán má v oblasti zdaleka největší dronovou flotilu, která používá stealth technologie schopné pronikat a setrvávat v izraelském vzdušném prostoru. Významné íránské schopnosti proti lodním operacím by mohly také vážně komplikovat operace pro námořnictvo Spojených států, s očekáváním ukázek síly pro odrazení amerického zásahu proti Hizballáhu, pokud by se zdálo, že Washington vážně zvažuje takovou eskalaci. Íránský arzenál balistických raket je také v oblasti zdaleka nejsilnější a má dosah do všech oblastí potenciálně postižených nepřátelstvími, s vysokou úrovní přesnosti prokázanou v minulosti při útocích proti americkým vojenským základnám i skupinám džihádistů podporovaných Tureckem. 

Přes vytváření pozic více aktérů k zásahu na jedné nebo druhé straně války však stále existuje významná možnost, že nepřátelství zůstanou omezena na území obsazovaná Izraelem a Hamásem, s významnými arzenály vytvořenými hlavními stranami na obou stranách.