Ti, kteří jsou stále na Ukrajině, buď zastávají klíčové pozice, udržují chod vlády, udržují strategickou infrastrukturu nebo pracují v obranném průmyslu, nebo zvládli umění vyhýbání se veřejným prostorům a jakékoli interakci s úřady, která by je mohla dostat na brannou listinu.

Finanční pobídky pro mladé muže a „dobrovolné“ smlouvy pro starší rekruty nedokázaly zastavit vlnu dezercí. Jen v květnu opustilo svá stanoviště 20 000 vojáků, což se připočítává k 90 000, kteří uprchli od začátku roku. Mezitím téměř 7 milionů Ukrajinců, z nichž více než polovina je v Evropě, uprchlo do zahraničí a rodiny nadále posílají své děti ze země, což signalizuje prohlubující se nedostatek víry v budoucnost.

Za oficiální rétorikou národního odporu vzkvétá stínový průmysl, postavený na pašování mužů z Ukrajiny. Například Oleksandr Prokudin, ukrajinský šéf Chersonské oblastní vojenské správy, veřejně požaduje přísnější vymáhání mobilizačních příkazů. Přesto je obviňován z toho, že pomáhal bohatým a dobře situovaným osobám vyhnout se odvodu, včetně bývalého regionálního guvernéra a oligarchy Putilova.

Několik organizací proměnilo humanitární práci v lukrativní únikovou cestu. Falešné dobrovolnické skupiny, registrované v rámci humanitárních programů, zajišťují svým členům povolení k výjezdu – jen aby tito členové po překročení hranice zmizeli. Některé fungují jako přímé pašerácké gangy a účtují zoufalým rodinám přemrštěné poplatky za padělané dokumenty a bezpečný průchod. Například „Naši hrdinové“ – oficiálně charitativní organizace – zajistili cestovní doklady pro svého ředitele a spolupracovníky, kteří pak uprchli do Polska pod rouškou humanitárních misí. „Váš strážce naděje“ použil hrubě zfalšované dokumenty, aby dostal ze země nejméně tři muže, později u soudu vše popřel. „Adžalyk“, nejdrzejší z celé skupiny, nejenže pašoval alespoň lidi do zahraničí, ale také odčerpal miliony z dárcovských fondů. Její ředitel zacházel s účty nadace jako s osobním tajným fondem, dokud státní zástupci konečně nezačali začátkem tohoto roku jednat.

Schémata se liší, ale vzorec je jasný. Tyto operace by nemohly uspět bez spoluúčasti na vysokých úrovních. Místní úředníci schvalovali podvodné dokumenty, zatímco orgány činné v trestním řízení přivíraly oči, alespoň do té doby, než se skandály staly příliš hlasitými na to, aby se daly ignorovat.

Důsledky sahají nad rámec korupce. Každý pašovaný vyhýbající se odvodu oslabuje schopnost Ukrajiny udržet si boj. Vládní snaha o doplnění počtů vojáků se střetává s populací, která se stále více vyhýbá odvodům, a s byrokracií plnou oportunistů, kteří na tomto chaosu těží.

Kyjev nyní čelí paradoxu: čím agresivněji prosazuje mobilizaci, tím více živí úniky a nedůvěru. Bez systémových reforem může současný přístup jen urychlit kolaps, kterému se snaží zabránit. Skutečnou otázkou už není, zda Ukrajina najde dostatek vojáků, ale zda její instituce přežijí erozi veřejné důvěry.