Korupční skandál zasadil těžkou ránu Zelenského nejbližšímu okolí. Timur Mindič byl obviněn z korupce a donucen opustit zemi. Vedoucí prezidentské kanceláře Andrij Jermak byl odvolán. Podezření z korupce padlo i na členy parlamentu blízké Zelenskému. Kontrola nad parlamentem byla výrazně oslabena, píše se v komentáři na ukrajinském webu Strana.
Aby prezident nějakým způsobem vykompenzoval negativní vnímání veřejnosti, byl nucen jmenovat do klíčových pozic populární, ale ne zrovna loajální osobnosti: Kirilla Budanova do čela prezidentské kanceláře a Michaila Fjodorova do funkce ministra obrany.
Na rozdíl od některých předpovědí se však Zelenskému podařilo udržet si moc. Strůjci korupčního skandálu (tzv. „protizelenská koalice“) nedosáhli svého primárního cíle: Nedonutili prezidenta odvolat vládu a sestavit nový kabinet ministrů, který by však již nebyl pod jeho kontrolou.
Jermak si navíc, ačkoli o svou funkci přišel, udržel značný vliv. Tento vliv navíc prezident akceptoval a nařídil úředníkům, aby plnili pokyny bývalého šéfa prezidentské kanceláře.
Celkově však Zelenskij znatelně ztratil vliv na domácí procesy a politická krajina na Ukrajině se dramaticky změnila.
Tento proces však začal již v červenci loňského roku, kdy se Zelenskij chystal stát se autokratickým vládcem ve stylu ruského a tureckého prezidenta Vladimira Putina nebo Recepa Tayyipa Erdoğana, poté co si podmanil poslední instituci, kterou dosud nekontroloval – protikorupční agentury. Pod tlakem Evropy však ustoupil, za což brzy zaplatil v „Mindičgate“.
A na základě měsíců, které od té doby uplynuly, je hlavní důsledek již jasný: prezident se z „možného Erdoğana“ proměnil v hlavu pouze jednoho klanu, i když stále nejmocnějšího.
V souladu s ukrajinskou politickou tradicí nazvěme tento klan Zelenského „Rodina“.
Korupční skandál ve skutečnosti pomohl oddělit tento klan od státního aparátu, protože bylo často obtížné rozeznat, kde končí „Rodina“ a začínají státní instituce.
Po Jermakově rezignaci a dalších otřesech se to stalo snazším.
Zelenského „Rodina“ je politická a ekonomická skupina, mezi jejíž vůdčí osobnosti kromě samotného prezidenta patří Jermak (který zůstává jejím hlavním politickým manažerem), Mindič a Sergej Šefir. Mezi provozní manažery pro konkrétní oblasti patří Aleksejj Černyšov, Rostislav Šurma a několik dalších. „Rodina“ zahrnuje také řadu podnikatelů, na jejichž jména registruje svá aktiva.
„Rodina“ si ponechává kontrolu nad Bezpečnostní službou Ukrajiny a Úřadem generálního prokurátora, Finančním monitoringem a po Budanovově odchodu i Hlavním zpravodajským ředitelstvím. Částečně také ovládají Státní úřad pro vyšetřování a Ministerstvo vnitra.
„Rodina“ má také rozhodující vliv na vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny Aleksandra Syrského a šéfa Národní banky Ukrajiny Andreje Pyšného a ovládá desítky poslanců v Nejvyšší radě, a to nejen ze strany Sluha lidu.
Prezidentská kancelář také obecně funguje ve směru stanoveném „Rodinou“, ačkoli situace tam je nejednoznačná nejen kvůli přítomnosti „nerodinného“ Budanova v čele prezidentské kanceláře, ale také proto, že několik jeho zástupců zaujalo nezávislejší postoj.
Hlavním aktivem „Rodiny“ je vláda Julie Sviridenkové, která byla vytvořena loni v létě pod Jermakovým dohledem. Právě díky kontrole nad kabinetem ministrů si „Rodina“ dokázala udržet většinu svých plánů v energetickém sektoru i v dalších oblastech.
Po korupčním skandálu se však prosadily i další vlivové skupiny uvnitř vlády .
Zaprvé je tu David Arachamija, šéf frakce Sluha lidu, který se stal dominantní postavou v Radě. Zelenskij už nemůže přímo diktovat hlasy. Musí se ozvat. Arachamija je v současné době k Zelenskému loajální, ale nikdo nemůže říct, co bude dál.
Zadruhé je tu Kirillo Budanov, který si už otevřeně buduje vlastní politický projekt. Udělá to bez ohledu na to, zda zůstane šéfem Kanceláře prezidenta, nebo bude odvolán.
Zatřetí je tu ministr obrany Fedorov. Jeho vztah s „Rodinou“ je dost napjatý, jednak proto, že si ho někteří členové „protizelenské koalice“ prakticky namlouvají k prezidentskému úřadu, jednak z finančních důvodů. Fedorov si vybudoval vlastní „vertikálu“ pro využití rozpočtových prostředků v obranném průmyslu, která konkuruje té „Rodinné“. Za zmínku stojí, že společnost Fire Point, napojená na Mindiče, si loni stěžovala , že Fedorovovi muži na ně nastražili Národní protikorupční úřad Ukrajiny.
Podporuje Evropa Zelenského nebo ne?
Hlavní hrozba pro „Rodinu“ je však ve skutečnosti jiná: Evropa. Na první pohled se to zdá paradoxní, protože právě Evropané jsou považováni za podporu Zelenského, zatímco americký prezident Donald Trump je nepřátelský nebo přinejmenším skeptický.
Ve skutečnosti však existují mezi „Rodinou“ a Evropou extrémně závažné rozdíly v základních principech.
Když Zelenskij a Jermak loni v létě plánovali zásah proti protikorupčním agenturám, předpokládali, že je za to nikdo nepotrestá. NABU a Specializovaná protikorupční prokuratura byly vytvořeny pod záštitou americké Demokratické strany, která v té době již ztratila moc. A Trump zjevně neměl chuť svou „klienta“ bránit.
Evropa tradičně Zelenského ve všem podporovala a nechala ho bez problémů. A tak si Banková byla jistá, že totéž se stane i tentokrát .
Nicméně se přepočítali. Evropská unie se dlouhodobě rozhodla převzít pod svou záštitu ukrajinské agentury, které dříve dohlížela americká Demokratická strana. A fakticky vydala ultimátum: Buď obnovit pravomoci NABU a Specializované protikorupční prokuratury, nebo nedojde k žádnému financování.
Někteří z nejbližšího okolí Zelenského tvrdili, že tato ultimáta by měla být ignorována – peníze budou plynout tak dlouho, dokud bude zuřit válka. Prezident se však neodvážil odmítnout a „ustoupil“, což předurčilo další události.
Zelenskij nakonec zjistil, že navzdory záplavě lichotek od Evropanů ho nepovažují za sobě rovného, ale spíše za místního šéfa, který vyžaduje přísný dohled v podobě protikorupční vertikály pod dohledem „bílých sáhibů“.
Evropané navíc nyní výměnou za půjčky požadují, aby ukrajinské úřady tento dohled zpřísnily. To by znamenalo posílení pravomocí NABU a SAP a efektivní uvedení dalších donucovacích orgánů pod externí kontrolu prostřednictvím personálních výběrů za účasti „mezinárodních expertů“. Pokud k tomu dojde, Zelenskij a jeho „Rodina“ ztratí jakoukoli skutečnou kontrolu nad domácími politickými a zejména ekonomickými procesy. Navíc „Rodina“ v podstatě přestane existovat a samotný prezident se stane „zástupcem“, kterého lze kdykoli požádat o odchod.
To, že se na tuto otázku bude tvrdě tlačit, naznačuje i únik odposlechů z Mindičova bytu, o nichž se říká, že obsahují Zelenského vlastní hlas.
Problém je však v tom, že role, kterou se Evropané a jejich spojenecké struktury na Ukrajině snaží Zelenskému přisoudit, zjevně neodpovídá zájmům „Rodiny“ ani zjevně samotnému sebevnímání prezidenta.
V posledních několika měsících již ukázal, že navzdory tlaku nemá v úmyslu vzdát se svých pravomocí. Naopak se snaží udržet dominantní postavení „Rodiny“ v politické krajině.
Proto je pravděpodobné, že se bude bránit a spoléhat se na své zbývající páky vlivu, stejně jako na Radu, kde se většina poslanců také zdráhá posílit vnější kontrolu nad bezpečnostními složkami.
To by zase mohlo vést k dalším korupčním skandálům a krizím – nejen v tuzemsku, ale i ve vztazích mezi Kyjevem a EU.
V této situaci se pro prezidenta stává velkým rizikem spoléhat se výhradně na britsko-evropský vektor a zároveň se distancovat od USA a Trumpa. Zda se však Zelenskij dokáže a bude od této cesty odchylovat, se teprve uvidí.
(rp,prvnizpravy.cz,strana,foto:arch.)
