Na pahorku Arin Berd nad dnešním Jerevanem se rozkládají pozůstatky pevnosti Erebuni. Právě zde nechal urartský král Argishti I. roku 782 př. n. l. vytesat do bazaltové desky zakládací nápis, který se stal jedním z nejdůležitějších písemných pramenů starověké Arménie. Text popisuje vůli vybudovat nedobytnou pevnost jako symbol moci království Biainili a jako výstrahu nepřátelům. Zmiňuje i pojmenování Erebuni a přesídlení tisíců vojáků s rodinami z podrobených oblastí, čímž poskytuje jasné datum a důkaz o zrodu městské tradice, která vede až k dnešnímu Jerevanu. Proto se o nápisu mluví jako o doslovném rodném listu arménského hlavního města.

Nápis začíná vzýváním boha Khaldiho, nejvyššího z urartského panteonu, a vymezuje náboženský i politický smysl stavby. Podle překladu nápis hlásá, že z rozkazu boha Khaldiho vystavěl Argishti nedobytnou pevnost, nazval ji Erebuni pro slávu Biainili a hrůzu nepřátel a na dosud pusté půdě vykonal velké činy včetně přesídlení šestitisícového kontingentu. Tato formulace odpovídá stylu urartských panovnických nápisů, které vždy spojovaly vojenskou expanzi s kultem božstva a organizací kolonizačního osídlení. Originální deska je dnes uchována v Historicko-archeologickém muzeu Erebuni v Jerevanu a její kopie jsou vystaveny v několika arménských institucích jako symbol počátku státnosti.


Erebuni vzniklo v době územní expanze Urartu. Král Argishti I. posouval hranice severním směrem a zakládal pevnosti, které měly zajistit kontrolu nad nově získanými oblastmi. Přesídlení tisíců lidí nebylo jen vojenské opatření, ale i způsob, jak podpořit zemědělství a řemesla. Tento model je doložen i v dalších urartských lokalitách a ukazuje, že Erebuni bylo od počátku plánováno jako soběstačné město.

Postupem let se Erebuni stalo jedním z hlavních opěrných bodů urartské moci. Z dochovaných nápisů i archeologických vrstev vyplývá, že fungovalo nejen jako pevnost, ale také jako náboženské a administrativní centrum. Chrám boha Khaldiho stál na nejvyšším místě a jeho výzdoba svědčí o vysoké úrovni tehdejšího umění i řemesel. Nalezené zásobníky na obilí, vinné amfory a kovárenské dílny potvrzují, že obyvatelé žili soběstačně a rozvíjeli hospodářství regionu. Zakladatelský čin Argishtiho tak představoval počátek trvalého osídlení, které přetrvalo více než dvě a půl tisíciletí.

I po zániku Urartu pod tlakem Asyřanů a Medů zůstalo Erebuni obýváno. Část pevnosti se rozpadla, jiné stavby byly přestavěny či využívány v následujících obdobích achaimenovské a helénistické nadvlády. Archeologické sondy prokázaly, že život na Arin Berd nikdy zcela neustal, což umožnilo plynulé navázání na pozdější městskou strukturu Jerevanu. Jazykový vývoj proměnil název Erebuni v Jerevan a právě proto Arménie datuje počátek svého hlavního města do roku 782 př. n. l., kdy král nechal nápis vytesat do bazaltu.


Z historického hlediska má nápis hodnotu mnohem větší než pouhý symbol městského založení. Je dokladem vyspělé správy, schopnosti organizovat rozsáhlé přesuny obyvatel a propracované ideologie, která spojovala královskou moc s náboženským kultem. Popsané přesídlení šesti tisíc mužů s rodinami svědčí o centralizované státní politice, která měla zajistit stabilitu i rozvoj nových území. Tento přístup předjímal metody pozdějších říší, ale v případě Urartu se dochoval v jedinečné písemné podobě, která umožňuje porozumět myšlení tehdejších vládců.

Erebuni dnes představuje jeden z nejvýznamnějších symbolů arménské identity. Každoročně se zde konají oslavy založení Jerevanu a místo navštěvují tisíce lidí. Z pahorku Arin Berd se otevírá pohled na město i na zasněžený Ararat, který dominuje arménské krajině i paměti národa. Ticho ruin a rytmus kamenných zdí připomínají okamžik, kdy král Argishti I. nechal do kamene vytesat větu o víře, moci a zrození. Tento kámen se stal skutečným základem Jerevanu i živým svědkem přechodu legendy v dějiny.