A později ve svém projevu Putin oznámil, že podepsal příslušný dekret. Vystoupení trvalo téměř hodinu. Putin během něj podrobně hovořil o své vizi dějin Ukrajiny před a po vyhlášení nezávislosti, hovořil o postoji k moderní Ukrajině, Majdanu a vstupu Ukrajiny do NATO
Pokud jde o Donbas, Putin oznámil své rozhodnutí uznat „LDNR“.
V úterý musí rozhodnutí schválit obě komory ruského parlamentu - Státní duma i Rada federace. Ale po Putinově rozhodnutí to samozřejmě schválí.
Státní duma a Rada federace navíc ratifikují dohody o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci s LDNR. Včetně vojenské sféry. To bude znamenat vstup na území „republik“ Ozbrojených sil Ruské federace.
Putin již ve svém projevu varoval: „Žádáme od těch, kdo se chopili moci a drží moc v Kyjevě, aby okamžitě zastavili nepřátelství. Jinak bude celá odpovědnost za možné pokračování krveprolití zcela na svědomí vládnoucího režimu na Ukrajině.
Předpoklady pro uznání. Existuje několik důležitých milníků, které urychlily situaci uznání.
Tím hlavním je zahájení dialogu o globální bezpečnosti s Američany. Dialog, který vlastně začal v létě mezi Putinem a Bidenem. Formalizoval se v prosinci, když se objevily ruské návrhy na snížení potenciálu NATO v blízkosti hranic s Ruskem.
Už na konci ledna se ale ukázalo, že se vyjednávací proces zadrhl: na klíčové požadavky Ruské federace – včetně právního uzavření NATO pro Ukrajinu – Západ odmítl. A 19. ledna předložila Komunistická strana Ruska Dumě svůj návrh na uznání „LDNR“.
Kreml pak vyslal několik signálů najednou, že není vhodná doba a že by se to rovnalo odstoupení od Minských dohod. A zpočátku se zdálo, že šance na přijetí tohoto usnesení jsou malé.
Kreml pak vyslal několik signálů najednou, že není vhodná doba a že by se to rovnalo odstoupení od Minských dohod. A zpočátku se zdálo, že šance na přijetí tohoto usnesení jsou malé.
Později se však jeho pozice začala měnit, protože bylo stále zjevnější, že ukrajinské úřady nechtějí plnit Minské dohody.
I když to bylo součástí dohody mezi Putinem a Bidenem (takto o tom mluvili v Kremlu a na Západě svými činy vesměs potvrdili, že se snaží dosáhnout pokroku v plnění Minských dohod). Zelenskij ale přímo řekl, že politická část nebude splněna.
A v polovině února se situace začala měnit. 14. února Putin a Lavrov prohlásili, že Západ nedal Rusku odpovědi, které očekávalo, že uslyší. Také Moskva opakovaně prohlásila, že Kyjev nechce plnit Minské dohody. A již 15. února Státní duma hlasovala pro uznání „LPR“ a „DPR“.
Navíc byla zvolena tvrdší verze usnesení – stejná komunistická. Verze apelovala přímo na Putina. Existovala měkčí varianta „Spojené Rusko“ – se směřováním usnesení na ministerstvo zahraničí. Ale ani o tom neuvažovali.
To znamená, že Kreml se rozhodl ukázat své odhodlání Západu a Ukrajině. A zřejmě dát poslední šanci zahájit realizaci "Minsku".
V Evropě poté začali přesvědčovat Zelenského, aby k tomu potřebné zákony předložil Trilaterální kontaktní skupině. Zdálo se, že slibuje, ale věci se nepohnuly za hranice slov. A ukrajinští úředníci nadále přímo říkali, že politická ustanovení dohod nebudou implementována.
17. února se situace posunula do nové fáze. Další eskalace začala na Donbasu. Ale „republiky“ na to reagovaly mimořádně tvrdě: vyhlásily evakuaci obyvatelstva a všeobecnou mobilizaci.
Začaly prohlašovat, že se Kyjev rozhodl na ně zaútočit a zničit je. Ukrajina takové úmysly popřela. Ale boje byly opravdu velmi intenzivní. Začali umírat civilisté a vojáci. Navíc Rusko oznámilo ostřelování svého území a dokonce průlom sabotážní skupinou.
O tři dny později se „hlavy DLR a LLR“ obrátili na Putina s žádostí o uznání „republik“. A hlavně – poskytnout jim vojenskou pomoc.
O tři dny později se „hlavy DLR a LLR“ obrátili na Putina s žádostí o uznání „republik“. A hlavně – poskytnout jim vojenskou pomoc.
Bezprostředně po prohlášení Pušilina a Pasečnika začalo jednání Rady bezpečnosti pod vedením Putina. Bylo to vysíláno živě.
Putin se ujal slova a uvedl dvě skutečnosti: jednání s Američany se neposouvají kupředu. A nefungují ani s nimi spojené pokusy o oživení „Minsku-2“ (prezident Ruské federace z toho obvinil Kyjev).
Úředníci zapojení do výše uvedených záležitostí dále řekli, co se děje ve formátech jednání - jak se státy, tak s Ukrajinou.
Ministr zahraničí Sergej Lavrov uvedl, že v klíčových otázkách s Američany nedošlo k žádnému pokroku, ale má smysl pokračovat v jednáních se Západem, a to i o menších tématech.
Poté se slova ujal zástupce vedoucího prezidentské administrativy Dmitrij Kozak, který řekl, že od roku 2015 nedošlo na plnění Minských dohod k žádnému pokroku. „Ukrajina ani Západ nepotřebuje Donbas," řekl Kozak. Podle jeho názoru nemá smysl nadále pokračovat ve snaze oživit Minské dohody. Ukrajinské úřady je nehodlají plnit.
To mimochodem, jak vidíme, kontrastuje s tím, co řekl Lavrov o jednáních se Západem o bezpečnosti v Evropě (Rusko vidí smysl v nich pokračovat).
Poté následovalo několik dalších prezentací. Ministr obrany Šojgu uvedl, že Ukrajina soustředila na Donbasu více než 50 000 vojáků. A vyjádřil obavu, že by Kyjev mohl znovu získat svůj jaderný status. Podle jeho názoru mohou ukrajinští specialisté vybavit rakety Točka U jadernými náložemi.
Ředitel FSB Bortnikov řekl, že dnes došlo k pokusu Ukrajiny o "invazi" na území Ruska. Členové sabotážní skupiny byli zabiti a jeden byl zajat (Ukrajina takovou operaci popírá).
Dále členové Rady bezpečnosti začali mluvit o tom, zda je nutné uznat „LDNR“. S touto tezí všichni předvídatelně souhlasili. Ale byly tam zajímavé nuance.
Šéf zahraniční zpravodajské služby Naryškin navrhl dát Západu několik dní v předvečer přiznání, aby mohl vyvinout tlak na Kyjev, aby provedl „Minsk“. Ale po Putinových úvodních otázkách řekl, že podporuje uznání nezávislosti „LDNR“.
Šéf zahraniční zpravodajské služby Naryškin navrhl dát Západu několik dní v předvečer přiznání, aby mohl vyvinout tlak na Kyjev, aby provedl „Minsk“. Ale po Putinových úvodních otázkách řekl, že podporuje uznání nezávislosti „LDNR“.
Pozornost vzbudila ještě dvě vystoupení.
Prvním bylo vystoupení ministra vnitra Vladimira Kolokočeva. Uvedl, že je nutné uznat „LDNR“ v rámci „historických hranic“ – tedy v rámci Doněcké a Luhanské oblasti.
Prvním bylo vystoupení ministra vnitra Vladimira Kolokočeva. Uvedl, že je nutné uznat „LDNR“ v rámci „historických hranic“ – tedy v rámci Doněcké a Luhanské oblasti.
Totéž uvedl velitel Národní gardy Valerij Zolotov. A podle něj je třeba „jít dál“. Kam - neřekl. Ale zřejmě měl na mysli, že musí jít dál na Ukrajinu. Jak řekl Zolotov, zatím se střílí konvenčními zbraněmi, ale v budoucnu - jadernými zbraněmi.
Po vyslechnutí členů Rady bezpečnosti Putin řekl, že konečné rozhodnutí učiní dnes (pondělí). A večer to podepsal.
Jaké jsou důsledky uznání „republik“?
Dnes (úterý) mohou Duma a Rada federace kromě uznání „LDNR“ schválit první zákony o interakci s „republikami“.
Jaké budou jejich hranice. Je pravda, že zatím není jasné, které z nich - stávající nebo ty, o kterých mluvili Zolotov a Kolokočev (tedy včetně Mariupolu, Kramatorsku, Slavjanska a tak dále).
Zde se otevírá několik řešení, ale zatím je nejpravděpodobnější, že mluvíme o stávajících územích "LDNR" - protože uznání je odůvodněno ochranou obyvatel těchto území.
Druhou otázkou je vojenská pomoc „republikám“. Výzvy Pušilina a Pasečnika se nesly ve znamení zhoršení, takže Duma to pravděpodobně potvrdí.
Vjačeslav Nikonov, první místopředseda výboru Státní dumy pro mezinárodní záležitosti, již prohlásil, že „dohody o přátelství a spolupráci mezi Ruskem a republikami Donbasu lze rychle podepsat, protože texty jsou pravděpodobně již ve vysokém stupni připravenosti“.
To znamená, že s tímto mechanismem je vše víceméně jasné.
To znamená, že s tímto mechanismem je vše víceméně jasné.
Ale co bude dál? Zatím existují dvě hlavní možnosti.
1. Pokud Západ nezavede tvrdé sankce a zareaguje v podstatě stejně jako na ruské uznání Jižní Osetie a Abcházie v roce 2008 (tedy prakticky bez jakýchkoli vážných opatření), a nedojde k velkým provokacím na frontové linii s přímými střety mezi ruskou a ukrajinskou armádou, tak vše plus minus skončí – ruské úřady prostě „LDNR“ uznávají.
A zároveň se začne vytrácet vojenská eskalace kolem Ukrajiny a válka na Donbasu se může rychle úplně zastavit, pokud se ruské jednotky postaví na demarkační linii. Ozbrojené síly Ukrajiny po nich rozhodně střílet nebudou.
Situace tedy bude stejná jako na hranicích s Krymem – klidná a bez války (stejně jako není válka na hranicích Gruzie s Jižní Osetií a Abcházií, kde jsou umístěna ruská vojska). V budoucnu je dost pravděpodobné, že „LDNR“ bude připojen k Rusku jako Krym. Se Západem bude Rusko pokračovat v neperspektivním (jak řekl Lavrov) dialogu o nové evropské bezpečnostní architektuře. Mimochodem, Putin také dal jasně najevo, že může dojít k pokroku, když citoval slova Macrona, který řekl, že Bidenův postoj k nerozšiřování NATO se již začal měnit (i když Macron neřekl jak).
2. Pokud Západ tvrdě zareaguje, na demarkační linii budou pokračovat provokace, které se rozvinou v bitvy mezi Ozbrojenými silami Ukrajiny a ruskou armádou, pak se situace může vyvíjet podle nepředvídatelného scénáře. S vážným potenciálem dalšího růstu eskalace kolem Ukrajiny a na území země.
Co se týče Ukrajiny jako celku, ruské uznání „republik“ znamená pohřeb Minských dohod, které ukrajinské úřady stejně nechtěly splnit. Teoreticky se tedy otevírají cesty k uzavření některých dalších dohod – nejspíše globálních, kde bude zahrnut ukrajinský problém (především o vstupu do NATO).
Ale to opakujeme, pokud věci půjdou podle prvního scénáře. Pokud podle druhého, pak se situace může vyvíjet nepředvídatelně.
(rp,prvnizpravy.cz,strana,foto:arch.)
