Karel Petřík: Neprobouzejme v dětských duších děsy a v našich běsy

KOMENTÁŘ

Ing. Alexandra Udženia konstatuje, že dětí s bolavou duší u nás přibývá. Proč? Většina z nich má víc, než na co si vzpomene. V čem je tedy problém a co zraňuje dětskou duši?

20. května 2024 - 07:30

Hledejme příčiny těchto důsledků. Děti dnes od útlého věku žijí v prostředí, které na ně valí obrovské množství informací, které nejsou schopny zpracovat. Mají v hlavách zmatek, nejistotu a strach, ze všeho možného. Když mně bylo 11 nebo 12 roků, poučil mě starší kamarád, že jsou domy, kde je možné si na chvíli koupit ženu. Nevěřil jsem tomu. Několik dnů mi to nešlo z hlavy. Vůbec si neumím představit, co by se mnou dělaly všechny ty sexuální šílenosti a možný výběr pohlaví, které jsou dnes servírovány dětem. To doplněné každodenní porcí násilí ve všech možných i nemožných podobách dodaných všemi informačními prostředky. Bouračky, přepadení, vraždy, sebevraždy. Čím víc krutosti, násilí a krve, čím víc obětí – tím větší sledovanost. Války kdekoli s kýmkoli a o cokoli rovná se požehnání pro sledovanost všech TV. Pak sice odsuzujeme zabíjení, rozhořčuje nás týrání lidí i zvířat a pobuřuje brutalita ve všech podobách, ale čumíme na to z bezpečí svých křesel i s dětmi dál.

Po narození je dnes dětská duše stejná jako před padesáti lety, ale je vržena do pohodlnějšího, avšak emočně brutálnějšího světa. Nejhorší je, že proces zpochybňování sebe sama startuje v dětech pomocí školek a základních škol náš stát. Rodiče často ani netuší, co se tak do dětských hlav seje. Ve kterých rodinách je víc zraněných duší? V rodinách otec, matka, děti, nebo rodič 1, rodič 2, děti? Jako dítě jsem si neuměl představit rozvod rodičů, zbořilo by mi to svět. Vzpomeňte si, co s vámi v dětství dělaly takové představy, dnes naprosto běžných dětských katastrof. Pohlavní matení, nekonečné násilí a společenskou toleranci či rovnou adoraci úchyláren všeho druhu, mají dnes děti navíc. Pořádat semináře duševního zdraví mi v takovém prostředí přijdou jako semináře řešící hašení požáru, kterému jsme nebránili nebo ho dokonce pomáhali založit.

Proto se ptám, vás duší ve starších tělech. Co dál s naším světem pokřivených zrcadel a lidí? Co s pravdou a láskou ohánějící se mečem proti každému, kdo o ní pochybuje? Také nevíte, kam to padáme a pomalu ztrácíte naději…?

Karel Petřík



Anketa

Kdo by měl být novým českým eurokomisařem?