Svátek má: Drahomíra

Komentáře

Kam jdou naše peníze

Předseda SPD Tomio Okamura zveřejnil zdrcující informaci. Pražské zastupitelstvo vedené Pirátskou stranou před pár dny schválilo individuální dotaci v hodnotě přes 5 milionů korun neziskové organizaci Integrační centrum Praha (ICP), která se prý stará o integraci migrantů v Praze.

Většinu dotace však spolknou platy vedení této neziskovky. Jen za loňský rok za mzdy utratila 15 mil. Kč, převážně z kapes nás všech. Ředitel organizace má plat 79 tis. Kč, finanční manažer 67 tis. Kč eur a učitel arabštiny 40 tis. Kč měsíčně. Tolik Tomio Okamura. Jeho informace, kdyby nic jiného, inspiruje k tomu, podívat se do střev této pozoruhodné organizace poněkud podrobněji.

Celkový rozpočet ICP činí podle aktuální výroční zprávy cca 23 milionů korun, přičemž jejich dárci jsou z velké části veřejné organizace – nejen pražský magistrát, ale i ministerstvo vnitra ČR, městské části Praha 4, 7, 12, 14 a Praha – Libuš, a taktéž – jak by také ne – Evropská komise. Kdyby si někdo představoval, že „evropské peníze“ nejsou naše veřejné peníze, musím jej vyvést z omylu. EU rozdává jen z toho, co vybere od svých členských států, žádný vlastní příjem nemá a žádné výkony neprodukuje, jen spotřebovává – z veřejných prostředků. Jsouť tedy evropské peníze rovněž z našich kapes, nezapomínejme.

Je zajímavé podívat se, jaké „integrační“ aktivity toto Centrum provozuje. Podle jeho výroční zprávy za duben 2017 až březen 2018 jich pořádalo pouhých dvanáct, z nichž za zvláštní zastavení stojí třeba květnový turnaj v malé kopané, listopadový volejbalový turnaj nebo únorový „interkulturní ples“. Cílem integračních akcí ICP je prý „vytvořit prostor pro vzájemné neformální setkání migrantů a majority, kteří mají příležitost se blíže poznat a zbavit se možných předsudků.“ Pomineme-li hrubou pravopisnou chybu („majority - kteří“), je to na první pohled pobuřující. Několik dobře placených „dobrotrusů“ se za nesmírné peníze dobře interkulturně baví. Nevzpomínám si však na jediný případ, kdy by některou z těchto akcí oznámili veřejně, třeba prostřednictvím plakátů. Běžný Pražan se tak pobavit nepřijde, protože se o tom nemá jak dozvědět.



Vedle toho ICP pořádá „kurzy sociokulturní orientace pro migranty“ (přednášky nebo procházky po Praze, v daném období celkem 37) a workshopy na mateřských školách, jež prý „jsou aktivitou, která podporuje děti v přijímání rozmanitostí okolního světa, rozvíjí u nich empatii a respekt k odlišnostem.“ Někdo by to možná šťouravě nazval ideologickou indoktrinací předškolních dětí, které se nemají jak bránit. ICP a jejich donátoři z veřejné správy to však zřejmě vidí jinak. Asi nejzajímavější aktivitou ICP je „koordinace integračních aktivit na území hl. m. Prahy“. ICP zde podle svých slov „vytváří prostor pro komunikaci a spolupráci neziskového sektoru, místní samosprávy a samotných migrantů.“ Co si pod tím představit konkrétně? ICP se ve výroční zprávě chlubí: „V období od 1. 4. 2017 - 31. 3. 2018 jsme koordinovali přípravu podkladů a finálních podob aktualizované pražské koncepce pro oblast integrace cizinců na období 2018-2021 a Akčního plánu k pražské Koncepci na období 2018-2019.“ A co to nejspíše znamená v překladu do lidštiny? ICP se vytvářením koncepcí, plánů, komisí či výborů stará hlavně o to, aby si pojistilo, že nevyschne veletok peněz z veřejných zdrojů.

A teď z jiného soudku. Průměrný plat učitelky v české mateřské škole je něco málo pod 24 tisíc korun. Necelých pětadvacet tisíc pobírá zdravotní sestra. Pečovatel a osobní asistent má ovšem jen cca necelých jednadvacet tisíc a sanitář pouhých 20 tisíc. A nedosti na těchto číslech. Za oněch 15 milionů korun, jež ročně spolknou platy lidí z ICP, by se daly postavit dvě mateřské školky s kapacitou každá po 25 dětech (jednu takovou nedávno otevřeli v brněnské čtvrti Komín), nebo také domov důchodců - podle údajů našeho ministerstva práce a sociálních věcí by se za roční mzdy lidí z ICP vytvořilo 10 míst pro seniory. A ačkoli nemusíme hned myslet na nejhorší, je dobré zmínit, že jeden den paliativní péče přijde podle údajů ze samotných hospiců na cca 1500 až 1900 korun, které hradí buď zdravotní pojišťovna, nebo rodina pacienta. Za roční mzdy ICN by tak bylo možné uhradit skoro deset tisíc dnů péče o umírající.

Jsem přesvědčen, že uvedená čísla jsou naprosto přesvědčivá. Dodejme k nim ještě dvě: tzv. neziskových organizací, které mají v programu integraci cizinců, je u nás zhruba 25 a celkově jejich rozpočty, plněné z naprosto převažující většiny z veřejných zdrojů, celkově dosahují ohromující výše tři čtvrtě miliardy korun. Přičemž obecně platí, že na příjmy jejich zaměstnanců jde okolo 80% těchto příjmů. Zbytek utratí za brožurky, školení a podobné aktivity. Je třeba pokračovat?


Petr Žantovský