Ertl: Jak rozvíjet sport/oviště/? Chaoticky nebo koncepčně?
Tehdy si uvědomovali, že: „Se zřetelem na budoucí zákonnou povinnost tělesné výchovy pro muže i ženy jest zapotřebí zajistiti také k tomu potřebná místa. Podle zkušeností doma i jinde získaných vychází 3 – 5 m2 na jednoho obyvatele. Německo zavádí 3 m2, Amerika 5 m2. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy přijímá jako ideální potřebu pro naše poměry 3 m2 na jednoho obyvatele. K tomu dojde se i zkušeností takto:
Město neb část města o 50.000 obyvatelích má potřebí následujících ploch:
10 hřišť dětských à 450 m2 (15X30) 4.500 m2
4 hřiště dětská à 900 m2 (30X30) 3.650 m2
4 hřiště pro obec. školy à 4400 m2 (60X30) 21.600 m2
1 hřiště pro obecnou s měšťanskou školou (70X20) 7.200 m2
2 hřiště pro dorost mimoškolský à 15.000 m2 (150X100) 30.000 m2
1 hřiště pro spolky tělocvičné a sportovní (180X120) 21.600 m2
1 stadion (250X120) 31.600 m2
Celkem 149.500 m2
- Strahovské lomy – jako budoucí místo pro velké stadion.
- Dvorecká louka v Podolí (pro vybudování Tělovýchovného ústavu)
- Vrch u Křížku na Žižkově (vedle Kapslovny), pod vrchem Žižkova olšanský rybník (přeměna na plovárnu pro školskou a mimoškolskou mládež).
- Císařskou louku na Smíchově (jako vhodné lidové koupaliště, plovárny, lázně a hřiště).
- Mrázovku na Smíchově
- Cvičiště na vrchu Žižkově proti Sokolovně
- Vrch Bohdalec v Michli
- Hřiště v Riegrových sadech a pozemek pod vodárnou na Král. Vinohradech
- atd., atd.
„Slavná sněmovno račiž se usnésti:
Vládě se ukládá, aby v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví, školství, národní obrany a veřejných prací urychleně provedla všechna vhodná opatření pro vybudování stadia na pozemcích strahovských lomů v Praze tak, aby se se stavbou neprodleně mohlo započíti.“ Následující odůvodnění s odkazy na dění v okolních kulturních státech, na skutečnost, že státní rozpočet s touto investicí již počítá a s připomenutím nebývalé nutnosti a významu stadia pro účely tělovýchovné, zdravotní, kulturní, národohospodářské a sociální, je zakončeno konstatováním, že: Stavbou definitivního stadionu získají se hodnoty trvalé ceny při poměrně menším nákladu.
V roce 1924 bylo přijato nařízení, jímž smí se příslušná podpora na stavbu sportovišť uděliti jen žadatelům, kteří prokáží, že mají z rozpočtového nákladu nejméně 50 % na hotovosti a kromě toho, že jsou způsobilí dalších 50 % zúročiti a umořovati.
Tolik ukázky. Samozřejmě nelze srovnávat dnešní a tehdejší problémy v oblasti rozvoje sportu a tělovýchovy. Je ale možné srovnávat přístupy k jejich řešení. Jedno je jisté, tenkrát o koncepci rozvoje sportu systematicky, soustavně a důsledně usilovali. Děláme to i dnes? Oni na to měli jen dvacet let a mnoho ze svých plánů skutečně uskutečnili…