Svátek má: Teodor

Komentáře

Lubomír Man

spisovatel, novinář

Zpravodajská redakce ČT v tlapách jedné strany a osobní kouzlo

Která strana to je, všichni víme, a je to k uvztekání, když si uvědomíte, že se tudíž před sametem a po sametu v tomhle směru vlastně nic nezměnilo.

Jen se změnila znaménka, plus přešlo v mínus, nebo mínus v plus, to už každý podle vlastního gusta, ale jsme dnes vlastně zas tam, kde jsme byli, jen s opačným znaménkem.

Ale něco se přece jen změnilo. A víte co? Odešel stud. Před sametem žádná televize totiž v žádném svém kodexu neujišťovala národ, že bude přinášet zpravodajství vyrovnané, nestranné, objektivní atd., jak to prohlašuje současná Česká televize – a s naprostým klidem i suverenitou činí pravý opak. Tzn., že je stranická od bot až po rádiovku každého se svých pracovníků a svou neskrývanou stranickostí se vám 24 hodin denně vysmívá do očí.

Pravda, lidem to kazí žaludky, narušuje krevní oběh a tím i zkracuje život, ale když se přinutíte pohlédnout na záležitost střízlivě, dojdete k názoru, že ono to vlastně ani jinak skončit nemohlo. Pokud totiž lidstvo – a pro náš národ jako pro částečku toho lidstva to platí samozřejmě také – se samo o sobě cítí jaksi slabé v kramflecích a potřebuje se tedy o cosi či kohosi opřít – má tady pro daný účel dva bohy. Ten větší sídlí na nebesích – a ten menší, řekněme národní a pro nás tedy bůh český a nám tedy jaksi i bližší, sídlí na Hradčanech. V době sametu, čili v době přechodu od socializmu ke kapitalizmu tam sídlil Havel, nu a protože šlo tehdy o čas turbulentnější než čas předchozí, byla i potřeba opřít se o národního českého boha naléhavější – čímž se zrodil kult. Zbyl nám v lavičkách Václava Havla, v letišti Václava Havla, v knihovnách Václava Havla – a zbyl nám i v České televizi (de facto) Václava Havla.

Což není přeřeknutí, ale fakt, a žádný z pracovníků zpravodajství ČT vám jej též vyvracet nebude. A to proto, že oni jsou na skutečnost, že přenesli odkaz Václava Havla do doby přítomné a nesou jej oddaně i do budoucna, hrdí a dávají to ve svém vysílání patřčně najevo.


Nač jsou to hrdí a v čem Havlův odkaz vlastně spočívá?

Podle mého názoru jde o tyto zásady:

1) USA MAJÍ A MUSÍ MÍT VŽDY PRAVDU, A TO I V SITUACÍCH, KDY PRAVDU NEMAJÍ.

2) RUSKO NEMÁ A NESMÍ MÍT PRAVDU NIKDY, A TO I V SITUACÍCH, KDY PRAVDU MÁ

3) SOCIALIZMUS MUSÍ BÝT POVAŽOVÁN ZA ŠPATNÝ VE VŠECH OBLASTECH, A TO I V TĚCH, V NICHŽ ŠPATNÝ NEBYL. (proto např. masovou bytovou výstavbu z dob socializmu, jež ve světě neměla konkurenci, je nutno označit za výstavbu králikáren, hospodářský zázrak slušovického družstva za temné linky, rekreaci v zotavovnách ROH i širokou lázeńskou péči našich občanů za zbytečné plýtvání prostředky atd.

4) KAPITALIZMUS MUSÍ BÝT POVAŽOVÁN ZA DOBRÝ VE VŠECH OBLASTECH, A TO I V TĚCH, V NICHŽ DOBRÝ NENÍ.

5) POLITICKOU PRAVICI JE NUTNO POVAŽOVAT ZA CENNĚJŠÍ NEŽ LEVICI, A TO I V SITUACÍCH, KDY CENNĚJŠÍ NENÍ.

6) POLITICKOU LEVICI JE NUTNO POVAŽOVAT ZA PODŘADNĚJŠÍ, NEŽ PRAVICI, A TO I V SITUACÍCH, KDY PODŘADNĚJŠÍ NENÍ.

7) VZTAH ČECHŮ A SUDETSKÝCH NĚMCŮ PŘED VÁLKOU, BĚHEM NÍ I TĚSNĚ PO NÍ, JE NUTNO POSUZOVAT TAK, ŽE SKUTEČNÝMI POŠKOZENÝMI A TRPÍCÍMI – A TO PŘÍMO Z RUKOU ČECHŮ – BYLI SUDETŠTÍ NĚMCI.

Takže oč vlastně jde? Jde o prosazení dogmat nad skutečným stavem věcí, čili o prosazení dogmat nad pravdou. Pravda se musí dogmatu přizpůsobit, před dogmatem se musí ohnout, musí ze sebe ubrat, aby požadavku dogmatu vyhověla – musí zkrátka, pokud je toho potřeba, jít dogmatu z cesty. Pravda takto ústupčivá je ovšem pravdou zpotvořenou, ne-li rovnou lží. A pokud autor Havel uvažoval důsledně, musel jistě chápat pravdu takto pokřivenou i ve svém známém hesle Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávisti.

Z tohoto pohledu není tedy Havlův odkaz pro případné následování nic až tak moc, ale ve zpravodajské redakci ČT vidí věci jinak. Havlův odkaz je pro ně jak svátostí oltářní tak i kompasem, ukazujícím jim, jak mají nejen věci a události popisovat a hodnodit, ale ze současné politické reprezentace také vybírat ty lidi, kteří byli Havlovi i jeho politickým názorům nejblíže – a těm pak poskytovat ve vysílání co největší prostor a sympatie. A vlastně nejen těm osobám samotným, ale pochopitelně i těm politickým stranám či uskupením, jež ony osoby reprezentují.

Stalo se a Karel Schwarzenberg se coby nejreprezentativnější i nejpravoplatnější zastánce Havlovy politiky stal de facto jakýmsi čestným i když nikoliv veřejně jmenovaným předsedou zpravodajské redakce České televize.

Stejná pocta sklouzla z ramen K. S. logicky i na politickou stranu, jejímž byl dlouho předsedou a dnes je jejím předsedou čestným, takže ústa, kterými ČT už od sametu mluví, jsou minimálně v devíti případech z deseti ústy Schwarzenberga, resp. současného předsedy Kalouska, a jsou to tedy současně i ústa politické strany TOP09.


Pro ni tedy stávající ředitel zpravodajství ČT už od roku 2003 (před tím od r. 1991 její redaktor, po pár letech pak její šéfredaktor), vykonává zázraky pracovitosti ve snaze, aby se TOP09 stala, pokud možno, stranou všeho našeho lidu. 24 hodin denně a to po téměř už 14 posledních let jeho ředitelování je nám ze zpravodajských pořadů jím vedených samozřejmě víc skrytě než otevřeně vtloukán do hlav názor, že pravda je jen tam, kde je TOP09, že jedině ona je pro nás to pravé a prospěšné – a pak přijde koncem srpna zpráva společnosti pro průzkum veřejného mínění SANEP, že stranu TOP09 hodlá v říjnových parlamentních volbách volit jen 4,6 % respondentů, čili ne dost na to, aby se tato kdysi mocná vládní strana dostala vůbec do parlamentu. A že nešlo o omyl, potvrdí o pár dní později průzkum CVVM, který přiřkne TOP09 podporu dokonce jen 4,4% respondentů.

Zauvažujme: jak by skončil kterýkoli náš jiný pracovník, který by se prokázal takovýmto a pracovním výsledkem svého kolektivu? Propuštění? Změna pracovního zařazení?

Jinde možná, ale nikoliv v ČT a nikoliv v tomto případě. I když už 14 let...

Řeknu vám, že ten člověk musí mít ohromné osobní kouzlo.


Lubomír Man