Děkuji jí, že mi připomněla, proč je dobré, aby se tento sabat militaristů, na kterém nepadlo ani slovo o míru, ani slovo o nezbytnosti zastavit genocidu v Palestině, v Jemenu nebo východoafrických zemích, na kterém mají hlavní slovo vojenští plánovači, zbrojařští lobbisté a militantní politici; proč je vhodné, aby se akce tohoto typu nespojovala s Bratislavou.

Toto by opravdu nemělo být hlavní náplní práce šéfky EK, výkonného orgánu Evropské unie, kterou by měla zavazovat udělená Nobelova cena za mír. Zeptejme se tedy jinak, zeptejme se něco, co se militantní Ursuly měli zeptat kritičtí novináři, kdybychom nějaké měli. Evropská komise předložila nedávno návrh na změnu rozpočtu, na jehož základě žádá členské státy, aby navýšily své příspěvky o další stovky miliard. Nejprve by však Brusel měl odpovědět na otázku, proč k této situaci přišlo? Kam se poděly naše společné peníze? Jak se Evropská unie dostala na pokraj bankrotu? Odpověď je zřejmá: chtějí od členských zemí získat dalších 50 miliard eur pro Ukrajinu, přestože nejsou schopni ani vyúčtovat peníze, které jsme jí dosud dali. Chtějí od členských států další peníze, aby mohli zaplatit úroky z dříve přijatých půjček EU. To jsou ty půjčky, ze kterých jsme dosud neviděli ani cent. Asi na nás zapomněli, přestože na vlastní kapsy nezapomněli a žádají miliardy eur na zvýšení platů bruselských byrokratů.

Takže takhle. Kdyby slovenská diplomacie nebyla tak zoufale pasivní, už dávno by položila na stůl podobnou podmínku jako Maďarsko, a sice: že nejprve chceme vědět, na co konkrétně bylo vynaloženo to obrovské množství peněz, které jsme jim dosud dali. Za druhé, chceme vědět, kdo je zodpovědný za to, že EU se ocitla na pokraji bankrotu. A nakonec zcela logicky: je-li stav financí tak katastrofální, proč utrácíme stále více peněz na armádu? Když si můžeme dovolit bombardovat lidi, proč si nemůžeme dovolit je živit? Co jsou to za zvrácené priority politické struktury, která se nazývá „mírovým projektem"? Ne, paní von der Layenová, na to si vás Evropané neplatí.