Máte nějaké vzpomínky na dobu před 21.srpnem, pane Zbořile?
„Já jsem si při té vaší otázce uvědomil, že jsem také už součástí historie. Těch mých vzpomínek je celá řada, ale já mám jednu zajímavou. V časopisu student jsme se setkali, já jako za studenty filozofické fakulty, jiní lidé za studenty žurnalistiky nebo tedy Institutu osvěty a novinářství. Vyzvali nás k té schůzce Jiří Dienstbier a Čestmír Císař. Čestmír Císař byl ten hlavní, byl pověřen Dubčekem, aby přišel říct studentům, aby nevydávali v časopisu nebo v týdeníku Student své reportáže ze Svobodné Evropy, že na to upozorňoval Brežněv v nějakém svém jednání v Čierne při Čope nebo v Bratislavě, to už nevím..
Ale ti mladí novináři to tvrdě odmítli a Čestmír Císař byl vlastně a říkal, „vy si neuvědomujete, oč se jedná“. Jiří Dienstbier to řekl úplně natvrdo: „Vždyť přece víte, že už od května se tady pohybují nějaké armády, ale já vám můžu říct, že už jedou!“. To bylo 19 srpna,“ vzpomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
A další příběh…
„Můj přítel Harry Benda, indonesista ze Spojených států, původem z Liberce, dávný emigrant, kterého jsem zval pořád do Prahy a on přijel skutečně až do Vídně se svými dvěma dětmi, synem a dcerou, pozdějšími spolupracovníky Madeleine Albrightové, volal mě a říkal, to bylo v noci z dvacátého, a říkal, že je ve Vídni a chystá se do Prahy. Ale že slyšel, že jedou nějací vojáci a jestli má s těmi dětmi přijet. Já jsem mu, přesto, že jsem se na něj těšil už několik let, tak jsem mu odpověděl zklamaně: „Nejezdi, vypadá to blbě!“ A on skutečně nepřijel a pak už se sem nikdy nevrátil. Za to se postavil mezi aktivisty ve Spojených státech na Yale University do řad odpůrců vietnamské války, ale bohužel zemřel, takže do Prahy, kterou opustil v roce 1939, už nikdy nepřijel a ve Spojených státech v sedmdesátých letech zemřel,“ končí vzpomínku Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
