Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Pád Bastily je skutečně zajímavá legenda, která je popsaná jako legenda, ale také historiky dostatečně prozkoumaná, abychom mohli vědět, co se tam tehdy vlastně odehrálo. Ale stejně během těch více než 220 let se objevuje něco co působí zvýšený zájem. Také spor o událost, která a jaká to vlastně byla. Občas si vzpomenu na Margaret Thatcher, která byla na 200. výročí francouzské revoluce na La Defence v Paříži, kde se všichni její kolegové z evropského společenství předháněli, aby mohli mluvit o významu „pádu Bastily“ a začátku Velké francouzské revoluce. Ona byla snad jediná, která s takovým tím svým typickým umírněným ale rozhodným hlasem řekla, že žasne nad tím, kolik povyku se nadělá okolo události, jejíž následky se musely 200 let napravovat. Dnes jsme se dozvěděli, že budou na Champs-Élysées pochodovat dokonce nějaké vojenské jednotky dovezené z České republiky a že se také uvažovalo o tom, zda tam s nimi nebudou pochodovat Ukrajinci. Jestli to měl být batalion Azov, nebo nějaký jiný, od toho se zřejmé rychle upustilo,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
Další legendy…
„Na ty podivuhodné události, na které se vzpomíná, je celá řada, každá země, každý národ má svůj příběh. Údajně zpívající dav v Bruselu okolo divadla, kde se hrála opera Daniela Aubera Němá z Portici způsobila belgickou revoluci, pád monarchie, respektive podřízenosti habsburské monarchii, a způsobila vznik státu, kterému evropské mocnosti zajišťovaly „svatou neutralitu“ a pak, samozřejmě, ji hned po deseti letech porušily.
Mnozí z nás si ještě pamatuji „výstřel z Aurory“, který měl zahájit Velkou říjnovou socialistickou revoluci v roce 1917 a okolo kterého se dodnes dohadujeme, jak to vlastně s tou Aurorou bylo - jestli tam vůbec byla a nebo jestli to nebyla loď dopravená k opravě do Petrohradu, která pak sice vystřelila ale v 18:00 večer, protože to byl jediný signál, který bylo slyšet v centru města a oznamoval kolik je hodin. A navíc měl být vystřelen z děla Petropavlovské pevnosti.
Takže velké události mají své racionální vysvětlení, mají svá historická pozadí, ale chce se mi říct, že legendy, které okolo nich vznikají jsou vždycky zajímavější a barvitější. Velká francouzská revoluce, ať už její následky byly jakékoliv, se vzpomíná bez ohledu na to, co všechno způsobila, skoro všemi evropskými národy a nebo alespoň státy, které mají červeno-modro-bílou trikoloru jako státní znak a jsou dočasně sdružené v Evropské unii,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
