Tento týden můžeme pozorovat, že moc zákonodárná nastupuje do čela vedení země a spolu se Senátem se snaží být výkonnou mocí.
Co vy na to pane Zbořile?
„Ono to už trvá delší dobu, pandemie nebo krize okolo covidu to jenom uspíšila. Opozice v Poslanecké sněmovně už dávno rezignovala na to, že má nejenom oponovat vládě a kritizovat ji, ale že s ní má také spolupracovat, protože prospěch „obce“ je jejich společným úkolem. Teď se stalo, po tom nešťastném výroku Ústavního soudu, že vlastně i Ústavní soud upozornil na to, že by nějakým podstatným způsobem chtěl ovlivňovat moc výkonnou. Oni se už kdysi o to pokusili, když na úkor výkonu zahraniční politiky se snažili rozhodovat mimo vládu a mimo ministerstvo zahraničních věcíintervenovali proti soudní reformě v sousedním Polsku a kritizovali také alespoň vzdáleně něco podobného v Maďarsku.
Ale teď se skutečně stalo, že opozice, která téměř celé čtyři roky obstruovala, i vymýšlela si až neuvěřitelné námitky proti přijímaným rozhodnutím a jednání v Poslanecké sněmovně. A protože vláda je menšinová, tak to sehrálo dost podstatnou roli v efektivitě vlády. To že se ještě vláda opírala o toleranci KSČM a KSČM se teď přidala sice z jiných důvodů, ale také ke kritice vládní politiky, a samozřejmě tak činí už dlouhou dobu i Okamurova SPD, tak to sice není nic nelegitimního, ale málo platné v době před volbami nebo necelých 8- 9 měsíců do voleb Poslanecké sněmovny, to je skutečně na pováženou. Protože domnívat se, že se podaří svrhnout vládu nebo ji vyslovit nedůvěru, je dvousečná zbraň, na kterou může doplatit nejenom vláda, ale také celá ta slavná opozice. A to nemluvím o tom, že tomuto úsilí sekunduje velice zdatně i Senát. Dostali jsem se dokonce do takové situace, že podle mého názoru jakýkoliv zákon je nepřijatelný. On sice bude přijat v PS, ale okamžitě bude zaslán k posouzení Ústavního soudu. Jak víme, že pak dlouhou a delší dobu trvá, než se tato ctihodná instituce rozhodne něco udělat ku prospěchu naší země a jejích občanů,“ uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil..
Takže právníci se předvádějí a lidi dále umírají…
„Tady se stalo už jakýmsi zvykem pěstovat takové papírové právo, to znamená, že soudy nehledají spravedlnost, a dokonce se už ani nestarají o nějaký morální apel z hlediska lidských práv, ale snaží se dodržovat napsanou literu zákona do nejmenších podrobností. Jak víme, psaný zákon nemůže pokrýt všechny situace, ke kterým dochází a tak se vlastně autoři opozičních aktivit, mezi něž počítám různá rozhodnutí Senátu a výroky Ústavního soudu, dostali do jakéhosi podivného stavu, že se bude jakákoliv právní norma, přijatá v Poslanecké sněmovně, je nejen poslána k Ústavnímu soudu, aby ji posoudil, ale ten o ní bude skutečně jedant. Tím se sice nezablokuje práce Poslanecké sněmovny natolik, aby bylo třeba rozpustit Poslaneckou sněmovnu, ale málo platné bude tady problém s tím, že občané této země, kterým má sloužit nejenom Poslanecká sněmovna, nejenom vláda, ale také Senát a Ústavní soud se budou dovolávat práva, které je napsané na papíru, ale nebudu hledat do jaké míry je toto „protestantství“ legitimní a je v souladu „s obecným dobrým“..
To, že se rozhodli tak, aby se tyto věci staly součástí předvolebního boje a předvolebních sporů, to je velice nebezpečná záležitost nejenom pro stát, nejenom pro vládu ale také pro opozici. To se může obrátit proti ní, a proti Senátu samozřejmě, a to nemluvím jenom o volbách, které mohou dopadnout jinak než si všichni myslí. Může to hrát roli i v pokusech sestavit vládu po volbách. Pokud volby řádně proběhnou, tak by se dokonce mohlo stát, že při nedostatku „volonté general“ a vůle po dosažení konsensu, se vládu nepodaří sestavit. Bude tady nějaká úřednická vláda, která může nastoupit ještě před volbami a může se až do konce prezidentova termínu, tato situace stále opakovat. A to ještě nevíme, kdo bude příštím prezidentem.
Nechci připomínat Rusnokovu vládu a nebo jiné vlády z let první republiky, ale výhra nad menšinovou vládu nemusí být jenom výhrou opozice, ale je to prohra občanů a těch, kteří chtějí participovat na uskutečňování zájmu celé společnosti, celého státu, ne jenom několika někdy až legračních politických stran, které vlastně nemají za normálních okolností jinou šanci jak se prosadit v politice České republiky než politikařením,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
