Na druhou stranu příjemnou zprávou z únorových (před-íránských) průmyslových čísel je růst produkce napříč odvětvími. Po sezónním očištění pozitivní momentum v posledních měsících hlásí nejenom skoro tradičně automotive, ale i některé energeticky náročné sektory - včetně producentů základních kovů nebo nekovových minerálních produktů (například skláři). U energeticky náročných odvětví je však oživení velmi křehké (a stále z historicky velmi nízkých úrovní). Navíc naše sektorové analýzy ukazují, že právě tato část průmyslu je opět velmi zranitelná vůči jakémukoliv novému energetickému šoku - ukazatele ziskovosti a zadluženosti jsou v energeticky náročných odvětvích v průměru horší než před ruskou invazí na Ukrajinu. A spokojenost stále nemůže panovat také s produkcí ve strojírenství, kde již druhý rok v řadě vyčkáváme na výraznější restart odvětví. Nové objednávky sice vypadají slibně, ale i zde konflikt na blízkém východě opět může situaci komplikovat.


Velký obrázek českého průmyslu však vyznívá pozitivně a podporuje náš základní makroekonomický narativ - v tom čekáme, že stávající energetický šok bude mít výraznější dopady do inflace než do ekonomického růstu…tedy alespoň do té chvíle, dokud bychom neviděli vážnější problémy s fyzickým nedostatkem vstupů ve výrobních řetězcích.