Na stole je racionální kompromis, kterému nelze co vytknout. Pozitivně zaskočení ministři i premiér nešetří chválou nad tímto postojem, a dokonce jdou tak daleko, že je pro ně v tuto chvíli kompromis odborů a zaměstnavatelů cennější než dohody politiků, které nemají ani jednodenní trvání.

Je nepochybné, že pro fackovací vládu Jana Fischera, jak ji sám premiér nazývá, přišla tato dohoda v pravý čas a on ji dokonale využil. V tu chvíli se na okamžik facka vrací politikům, kteří snad konečně pochopili, že veřejnost i od nich očekává dohodu. Premiér ještě před jednáním o úsporném balíčku v Poslanecké sněmovně zve představitele zaměstnavatelů a odborů na tiskovou konferenci vlády a veřejně dává najevo, jak důležitý je pro něho postoj zástupců těch, kteří zaměstnávají, a těch, kteří pracují.

Přes veškerá pozitiva a chválu na sjednaný kompromis jsou odbory zklamány. Místo jejich návrhu na 20% snížení platů ústavních činitelů poslanci naopak schválili snížení platů státních zaměstnanců, učitelů, zdravotníků, policistů a hasičů.

Odbory sice pochopily, že státní rozpočet na rok 2010 má být jen záchrannou brzdou s rychlým efektem, ale nemohou se smířit s tím, proč se stát nejvíce pomstil svým zaměstnancům.