Svátek má: Šarlota|Zoe

Komentáře

František Roček

novinář a spisovatel

Jaromír Kohlíček byl neuvěřitelně normální člověk

Bohužel, rakovina připravila po dlouhém zápasu o život v neděli 6. prosince ve věku 67 let Ing. Jaromíra Kohlíčka, CSc.

V médiích se objevily vzpomínky na něho jako teplického zastupitele, poslance, velkého milovníka historie a europoslance. V roce 2004 byl zvolen europoslancem a byl jím – s dvouletou přestávkou – do roku 2019. V roce 2014 ho předhonil, kvůli odstranění Kohlíčka na nevolitelnou pozici, v počtu hlasů Miloslav Ransdorf, ale když zemřel, Kohlíček jej nahradil a dokončil jeho volební období. Ale já jsem znal Kohlíčka především jako na normálního člověka, čili pragmatika a optimistického skeptika, uvádí František Roček.

 
Když si vzpomínám na téma, která jsme spolu probírali, nelze zapomenout na rok 2016.

V letech 2015 -2016 jsme v přímém přenosu viděli, jak byrokracie EU není schopná zastavit nelegální migraci na vnějších hranicích EU. Na otázku jaký z toho má Kohlíček pocit, v roce 2016 řekl:

„Beznaděj a vztek. Základní pravidla se dlouhodobě nedodržují a nikomu z vedoucích činitelů to ještě před rokem nevadilo! Když pojedete na zahraniční rekreaci s domácím mazlíčkem, potřebujete očkování, pas, atd. Bez všech předepsaných náležitostí vás nikam nepustí. Za minulý rok jen do Německa přišel na milion lidí, většinou bez dokladů, a vše je v pořádku.

Pro bezdomovce a lidi bez práce je problém nalézat prostředky, ale pro nově příchozí je evidentně peněz dost. Když člověk, který řadu let pracoval, náhle skončí na ulici, trvá, než úřady zareagují řadu týdnů, mnohdy měsíce. Zde máme „nezvané hosty“ na státní útraty, vybavené kapesným a bydlením i stravou bez jakýchkoliv povinností. To je smutné a vzbuzuje to jen negativní emoce.

Ze schengenské úmluvy jasně plyne, že státy na okraji prostoru volného pohybu mají povinnost zajistit ostrahu vnější hranice. Vnitřní hranice je možné střežit jen za mimořádných okolností – bylo to např. fotbalové mistrovství světa. Tvůrci systému s možností průchodu statisíců lidí napříč EU zjevně nepočítali…“

Smutné varování ze Sýrie


V dubnu 2017 byla zajímavým tématem Sýrie. Kohlíček navštívil Sýrii. Setkal se tam s prezidentem Bašárem Asadem, ruskými generály i vojenskými policisty z Čečenska. Spolu s ním navštívili Sýrii italský europoslanec a poslanci belgického, italského, srbského a španělského parlamentu.

K občanské či spíše mezinárodně – občanské válce v Sýrii uvedl, že povstalci proti Asadovi se rekrutovali více méně z oblastí s turkickými obyvateli, kteří inklinují k Turecku.  Islámský stát se přidal později, díky oslabení syrské armády.

Již tehdy bylo zřejmé, že jedním z faktorů destabilizace Blízkého východu se stává Turecko. Snaží se o oživení pan-turkismu či turkismu. Jde o mocenské směřování Turecka nejen do Evropy, ale též na východ. Snaží se zneužít spolupráce turkických etnik ve státech střední Asii. S tím souvisí i ázerbájdžánsko – tureckého spojenectví. Bez turecké silné podpory by Ázerbájdžán nemohl letos mít převahu nad Arménií.

Kohlíček vzpomínal, že syrský prezident „Bašár Asad na mě též působil jako slušný, jemný člověk, což odpovídá jeho profesi očního lékaře. Do politiky vstoupil z donucení. Při nehodě v roce 1994 přišel jeho starší bratr o život. Musel se vrátit z Velké Británie do Sýrie, absolvovat vojenskou akademii v Homsu a z rozhodnutí otce se stal jeho nástupcem.

Asad je obviňován, že má prý na svědomí smrt statisíců civilistů? Tato nálepka funguje asi tak, jako kdyby byl premiér Sobotka obviňován z uzavírání hlubinných dolů na Ostravsku proto, že je právě premiérem. V Sýrii jde o dlouholetý nemilosrdný střet aparátu desítek tisíc vládních úředníků a velitelů s desítkami tisíc jejich oponentů silně podporovaných ze zahraničí. A nad nimi je jako mediální hvězda Asad.“

Komunista Kohlíček, Biden, Trump i biskupové

Mezi patolízaly pseudoliberální EU v médiích trochu povyku vyvolalo, že Kohlíček navštívil v roce 2017 Sýrii s několika evropskými poslanci, aniž uvažovali o realitě. Kohlíček zahraniční podporu bojů v Sýrii považoval za katastrofu, která nikomu neprospěje. Jeho názor byl podobný jako povzdech z 2. října 2014 viceprezidenta Joe Bidena, dnes nového prezidenta USA. Tehdy Biden debatoval se studenty Harvardovy univerzity a řekl: Lídři států jako Turecko a Saudská Arábie byli tak odhodlaní odstranit Asada, že v podstatě vyvolali  sunitsko – šíitskou válku, a pumpovali stovky milionů dolarů a desítky tisíc tun zbraní komukoliv, kdo by bojoval proti Asadovi. Takže, zásobovány byly Fronta an-Nusra, al-Kaida a extremistické skupiny džihádistů, kteří přicházeli z jiných částí světa. To řekl veřejně americký viceprezident.

Současný (končící) prezident Donald Trump osobně prohlásil, že americké jednotky cvičily vojáky, kteří hned po ukončení výcviku a vysazení přešli na stranu Fronty an Nusry a Islámského státu, a vzali s sebou zbraně i munici.

Když to samé říkal Kohlíček, bylo to prezentováno jako komunistická podivnost. Zajímavé je, že podobně jako on v roce 2017, tedy i jako Biden v roce 2014, si stěžují i dnes na zahraniční vražedné vměšování v Sýrii i syrští biskupové, kněží a řeholníci, jak uvádí česká verze webových stránek Rádia Vatikán.

Tehdy v roce 2016 k tomu Kohlíček řekl: „…ve vatikánskému rozhlasu popsal otec Ibrahim Sabbagh, františkánský kněz z Aleppa, místní situaci před zahájením ofenzívy vládních vojsk úplně jinak než naše oficiální média. Řekl: Na východní straně jsou ozbrojené skupiny a na druhé straně – té západní – žijeme my, tedy křesťanské, ale také sunnitské a šíitské komunity anebo Kurdové, stejně jako jsme žili předtím. Západní část je kontrolována pravidelnou armádou, ale je prakticky obklíčena ozbrojenými skupinami a ostřelují kostely, mešity, nemocnice, školy, domy obyčejných lidí a silnice.“

K osvobození Aleppa uvedl pikantnost: „Nejvíce zabavené munice bylo z Velké Británie, Bulharska a České republiky. Není to zajímavé?“

I v současnosti platí Kohlíčkova slova z roku 2016: „Sýrie byla jedinou arabskou zemí exportující potraviny. Byla nezávislá, zatím co ostatní arabské země dovážejí potraviny. Asadovu vládu je třeba zničit, protože odmítla, aby přes její území vedl plynovod a ropovod z oblasti Perského zálivu. Nejsou to dostatečné důvody k rozvratu současné Sýrie? Pokud je syrský prezident Asad označován za vraha, nezaslouží si stejný titul i vládci Turecka, Kataru, Saudské Arábie?“



Ekologie slouží jako politická past

Kohlíček, místopředseda evropského výboru ITRE - výboru pro průmysl a investice, upozorňoval, že zavedení ekologických daní nezaručuje nic ekologického. Peníze zmizí v bažinách státního rozpočtu. Důležité jsou jednotlivé cílené ekologické změny, ne navyšování daní, a v roce 2018 poukázal na protesty francouzských žlutých vest.

„Hnutí žlutých vest vzniklo z protestů proti zdražování pohonných hmot: Díky skokovému navýšení ceny ropy za barel letos ceny nafty vzrostly o 23 procent a ceny benzínu o 14 procent. Navíc, francouzská vláda nedávno oznámila, že ceny nafty i benzínu nadále porostou - o 4, resp. o 7 centů - s tím, že jde o prostředek k financování přechodu na ekologicky orientovanou energii. Jenže, peníze zmizí v bažinách francouzského státního rozpočtu. Velmi důležité je, že by na Macronovo zdražování doplatili miliony domácností ve Francii topící lehkým topným olejem. I ten měl zdražit. Proto se nemůžeme divit masové podpoře žlutých vest.“

Považoval také dálkovou dopravu za ekologickou past: „Skutečným řešením zásadních problémů dopravy je preference veřejné dopravy. U zboží se konečně projevuje snaha o eliminaci nesmyslných dálkových přeprav napříč světem. Zejména průmysl 4.0 může výrazně omezit rozsáhlé protisměrné přepravy nejrůznějších komodit. Místní, tedy regionální výroba a doprava, významně sníží ekologickou zátěž v dopravě.“

Jakou měl Kohlíček pravdu ukazují problémy s dálkovou dopravou v době koronaviru.

Elektromobilita jako past


Jako člověk vzešlý z průmyslového prostředí si cenil každého zlepšení životního prostředí. Proto také viděl elektromobilitu jen jako krátkodobou módu. Mnoho energie pohltí nejen výroba elektrovozítek, ale také s tím spojené budování infrastruktury.

Na rozdíl od osobních aut byl zastáncem rozvoje hromadné železniční a lodní dopravy.

Skutečný přínos podle Kohlíčka bude mít až technicky dobře zvládnuté využití vodíku jako nejčistšího zdroje energie i ve vozidlech. Preferoval též jako mezikrok rozvoj hybridů.

Na otázku co by mělo být v dopravě lidí prioritou Kohlíček uvedl: „Veřejná doprava osob za rozumnou cenu již dnes slaví v některých regionech úspěch. Lidé nebudou šetřit statisíce korun na osobní auto, pokud bude dostupná dostatečně frekventovaná veřejná doprava. To je ovšem v protikladu k liberálním individualistickým koncepcím, či spíše k módám současného tzv. rozvinutého světa.

Muž mimo škatulky


Politolog Zdeněk Zbořil vzpomíná: „Vedl jsem seminář na filozofické fakultě Karlovy univerzity o vnitrostátní politice a zval jsem na debatu zástupce jednotlivých stran. S Kohlíčkem měli studenti velké trápení, protože se jim nevešel do neohrabaných politických škatulek. Byl velmi vzdělaný, ovládal pět řečí, proto nepotřeboval tlumočníky, dlouhodobě působil na vedoucích postaveních v průmyslu jako ředitel a vrcholovým manažérem, střízlivý, protože začínal jako mladý od píky. Jeho názory byly rozumné, vycházely s reality. Přitom to byl představitel KSČM.“

Levičáci i pravičáci by se shodli s Kohlíčkem i na tom, že EU je vysoce liberální projekt, v němž člověk, firmy a instituce mají nějaká práva, ale už není důraz kladen na povinnosti těchto subjektů. Proto si lidé pletou demokracii s anarchií a totéž mnohdy platí i pro unijní instituce.

Kohlíček přesahoval svou KSČM, kterou reprezentoval. Podle Zbořila se stal pro stranu svým způsobem i nepohodlným. Při posledních volbách do europarlamentu skončil až na 17. místě kandidátky. Kohlíček sám to komentoval s úsměvem: „Původní návrh byl, že budu na 35. místě kandidátky. Takže 17. místo je pro mě lichotivé.“

A s jemnou ironií mi řekl: „Bylo rozhodnuto, že na přední místa mají jít mladí… no a já už mladý nejsem.“ V jeho hlase, ač se to pokusil skrýt, bylo cítit smutek…

František Roček