Zdeněk Lanz: Rozvrat školství jako důsledek všeobecného úpadku společnosti

KOMENTÁŘ

Název článku Spolupráce se školami je zásadní, ne vždy ale funguje, který vyšel 2. května 2024 na serveru metro.cz ještě sám o sobě nedává tušit, v jak žalostném stavu naše školství doopravdy je.

21. května 2024 - 07:30

Nebude proto od věci ocitovat z článku alespoň první čtyři odstavce, včetně úvodního:

„Více než tisícovka gymnazistů a vyšší stovky zájemců o lycea. Tak by se v kostce daly shrnout letošní přihlášky na střední školy pro Jihočeský kraj. Deváťáci mají zájem hlavě o všeobecné vzdělávání, k jehož posilování tíhne také česká vláda. Pro firmy to není příznivá zpráva, odborníků jim totiž při tomto trendu bude dál ubývat.

Žádný řezník, pouhých pět pokrývačů na celý kraj, jen o něco málo víc tesařů a sotva desítky zedníků, kovoobráběčů či strojních mechaniků. Na druhé straně více než tisícovka gymnazistů a vyšší stovky zájemců o lycea. Tak by se v kostce daly shrnout letošní přihlášky na střední školy pro Jihočeský kraj. Deváťáci mají zájem hlavě o všeobecné vzdělávání, k jehož posilování tíhne také česká vláda.

Pro firmy to není příznivá zpráva, odborníků jim totiž při tomto trendu bude dál ubývat. A nové budou shánět jen těžko. „Problematiku řešíme i s Jihočeskou hospodářskou komorou, která řemesla podporovat chce. Je to trochu schizofrenní situace, když se se státem v tomto ohledu nedokážou shodnout. Všichni víme, že řemeslníky potřebujeme. Pokud však není vůle z nejvyšších míst, dostáváme se do nesnází,“ upozorňuje David Dědič, vedoucí oddělení HR kaplického závodu společnosti Engel strojírenská.

Právě zde mají už sedm let v provozu učňovské středisko, kde si specialisty do výroby sami připravují. „Loni a předloni se k nám hlásilo tolik elektrikářů, že jsme si mezi nimi mohli vybírat. Letos se vše obrátilo a máme najednou problém středisko naplnit. Příčinou nebyl ani tak slabší ročník, ale spíše tendence ke všeobecnému vzdělání,“ myslí si David Dědič.“

Už už by se tedy chtělo zvolat: „Hurá, to je skvělé. Soukromá firma si připravuje odborníky ve své vlastním učňovském středisku“. Ale ouha. Vidle do této záslužné činnosti jim nehází nikdo menší, než „všemocný stát“. A přitom i ten komunistický – socialistický věděl, že bez dělnických profesí se vyrábět stroje ani stavět domy nedá. A tak ty  předlistopadové, většinou státní podniky, ideově řízené tajemníky komunistické strany, měly svá odborná učiliště.

Jen se na to po roce 1989, kdy jsme pod vlivem západního a především zaoceánského vlivu začali dohánět ukazatele počtu lidí všeobecně - rozuměj progresivisticky vzdělaných - jaksi pozapomnělo. Maturitu dnes chce mít skoro každý. A výsledek se nutně dostavil. Sehnat šikovného řemeslníka a ještě k tomu v nějakém rozumném čase je někdy už i obtížnější, než za socialismu „meloucháře“.


Pokusme se tento -  pro rozvoj ekonomiky jistě silně negativní, neřku-li destruktivní - jev pochopit a podívejme se současnému trendu našemu školství trochu na zoubek.
1.  Výchozí legislativa
V čl. 33 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, v odstavci (2) se píše: „Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopnosti občana a možností společnosti též na vysokých školách.“

Otázkou je, zda mají mít občané skutečně bez rozdílu, zda mají či nemají základní studijní předpoklady pro ten který obor, automaticky právo na vzdělání ve středních školách? Nemělo by tam být napsáno, tak jako u škol vysokých „podle schopnosti občana a možností společnosti?“ Ale není to tam!

Nároková společnost si logicky vykládá odstavec (2) ve svůj prospěch a své požadavky stupňuje. Právo na vzdělání jí už nestačí. Osobuje si i právo na zdárné ukončení studia. Ale ani to jí už nestačí. Pro své děti chce pěkné známky i v průběhu studia.

Vedení škol se ocitá pod silným tlakem rodičů a logicky se, některé méně, některé více, snaží, aby se vyhnulo případným, byť v převážné většině neoprávněným stížnostem. Ať už žáků nebo rodičů. Říká se tomu předběžná opatrnost.

Nebude tedy příliš nadsazené konstatování, že školy jsou do určité míry de facto řízeny žáky a jejich rodiči.

2.  Záměry MŠMT
S tím souvisí i Priority MŠMT -  Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2023-2027 (implementační dokument Strategie 30+, schválený Vládou ČR 20. 12. 2023) – 236 stran.
Citace:
„MŠMT bude otevřeno úvahám o prodloužení povinné školní docházky (na základě analýz, výzkumů, široké odborné i veřejné diskuse) coby nástroje ke snižování nerovností ve vzdělávání tak, aby část povinné školní docházky byla uskutečňována též na střední škole. V souvislosti s tím bude zvyšován důraz na roli středních škol ve všeobecném vzdělávání, a to zejména z hlediska zabezpečení dostatečné úrovně základních gramotností a kompetencí každého žáka.“

Nabízí se otázka, zda když už jednou budou všichni žáci školou povinní na střední škole, nebude dalším krokem snaha, aby se jich co nejvíce dostalo až k maturitě. Nepůjde o jakousi „skrytou středoškolskou inkluzi“? Jisté je, že už nyní přebujelá víceletá gymnázia „decimují“ 2. stupeň ZŠ! A přitom chybí profese, pro něž není maturita potřeba.

Heslo, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnění na trhu práce je zcela mimo realitu.

3. „Ideově správné“ školství
Česká školní inspekce (ČSI), která v říjnu 2023 na svých stránkách publikovala tematickou zpráva s názvem Výuka moderních dějin České republiky v základních a středních školách. Příloha 2 s názvem Inspirativní zdroje pro výuku moderních dějin ČR. V té je asi čtrnáct odkazů na nejrůznější studijní materiály, mj. na Post Bellum, Jeden svět na školách, ČT edu a další.  O působení těchto a mnohých dalších subjektů na naši mládež si může udělat snadno jeden každý čtenář obrázek sám.

4.  Financování školství
Dlouhodobé hledání jiného způsobu financování škol, než přidělením určitého objem finančních prostředků na žáka vedlo před několika lety k zavedení tzv. PHmax, což představuje maximální týdenní počet hodin vyučování v rozsahu podle rámcového vzdělávacího programu (RVP), financovaný ze státního rozpočtu. Tedy jakási „učitelohodina“. To umožnilo školám zavést více dělených hodin, což vedlo k určitému zvýšení komfortu při výuce jak pro učitele, tak pro žáky.

Pokud to však mělo ambice na zásadní zvýšení kvality vzdělávání, tak byly od začátku plané. Nic takového se nestalo!

Malá ukázka plýtvání penězi ve školství:
ČTK 12. 12. 2023 - Brno - Komunistická ideologie byla za minulého režimu ve středním odborném školství přítomná všude, uvedli na základě svého výzkumu vědci z Mendelovy univerzity. Jde o první systematické mapování tohoto školství v uvedené době, které se uskutečnilo po změně režimu v roce 1989, informovala univerzita v tiskové zprávě. Badatelé z Oddělení sociálních věd Institutu celoživotního vzdělávání při výzkumu vycházeli z rozhovorů s pamětníky i z dobových dokumentů.

Tak to tedy vědci z „Mendelovky“ udělali Objev. Já mohu z vlastní zkušenosti z odborného školství před rokem 1989 konstatovat, že mělo daleko vyšší úroveň, než dnes! Na to nepotřebuji být vědec.
Z výše uvedeného plyne, že ve školství je peněz relativně dost, jen nejsou efektivně využívány!

5. Vybrané názory, hodnocení současného stavu  
Někdejší hejtmanka Jihočeského kraje v rozhovoru pro server JcTEĎ.cz v únoru 2019 mj. uvedla: „Trvám na tom, že si politici nechtějí rozházet potenciální voliče. Je to ale cesta do pekel. Školství jsme úplně zničili, je nemocné.“ Já jsem nepostřehl, že by se od té doby něco změnilo k lepšímu.
Jak dále v rozhovoru uvedla bývalá hejtmanka Jihočeského kraje: „...ten, kdo je náročný a chce něco naučit, tak se pro svou školu sám stává problémem.“

To mohu jen potvrdit!

Samozřejmě, pořád jsou na našich školách nadaní žáci, kteří studium bez větších problémů zvládají. Ale poměr mezi nimi a těmi slabšími se se stoupajícím počtem žáků a studentů postupně mění v neprospěch těch nadaných. A vše se přizpůsobuje těm slabším. Požadavky se snižují, náročnost klesá, u nejslabších žáků v tradičně obtížných předmětech se až na nejkřiklavější případy mění známkování z nedostatečný na dostatečný a následně dochází k posunu celé klasifikační stupnice.

7. Jak z toho ven?
Současný neutěšený stav školství, který logicky odráží stav společnosti, je dílčími kroky v rámci resortu školství nenapravitelný. Bez zásadních celospolečenských změn to nepůjde. Ty dříve či později přijdou. A bude do určité míry záležet i na nás – voličích – aby se vše posunulo k lepšímu.

Zdeněk Lanz


Anketa

Je podle Vás vysílání České televize objektivní a vyvážené?