Když v pondělí usedl v americkém Asheville ke stolu ministrů financí skupiny G20 ruský ministr financí Anton Siluanov, stal se okamžitě jednou z nejviditelnějších postav jednání. Poprvé od začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se osobně účastnil podobného zasedání G20. Některé evropské delegace jeho přítomnost kritizovaly. Německý ministr financí Lars Klingbeil uvedl, že dokud pokračuje válka na Ukrajině, nemůže dojít k normalizaci vztahů s Moskvou. Evropští představitelé se současně postavili proti tomu, aby Siluanov figuroval na tradiční společné fotografii účastníků.
Pokud se ale celé jednání zredukuje na spor o přítomnost Ruska, unikne jeho podstatnější význam. Spojené státy během svého předsednictví mění způsob, jakým chtějí G20 používat. Nejde pouze o Rusko. Washington se pokouší vrátit fórum k užší ekonomické agendě a jejím prostřednictvím prosazovat témata, která považuje za klíčová pro americkou i světovou ekonomiku. Americký ministr financí Scott Bessent tento směr oznámil už v únoru. Podle něj se má G20 vrátit ke své „základní misi“ a přijmout efektivnější přístup zaměřený na konkrétní výsledky. Americké předsednictví mezi své priority zařadilo hospodářský růst, modernizaci finanční regulace, globální ekonomické nerovnováhy, zadlužení, digitální aktiva, přeshraniční platby a finanční gramotnost.
Washington vrací G20 k ekonomice
G20 vznikla jako fórum hospodářské koordinace nejvýznamnějších světových ekonomik a zásadní význam získala během globální finanční krize v roce 2008. Postupně se však její agenda výrazně rozšířila. Vedle makroekonomiky, finančních trhů a obchodu začala zahrnovat také klimatickou politiku, sociální otázky, nerovnost, rozvojovou politiku nebo energetickou transformaci. Americké předsednictví v roce 2026 tento vývoj koriguje a snaží se soustředit pozornost především na hospodářská témata.
Oficiální program amerického ministerstva financí klade důraz na podporu hospodářského růstu, modernizaci finanční regulace, globální ekonomické nerovnováhy, transparentnost státních dluhů a jejich restrukturalizaci, digitální aktiva, přeshraniční platby a finanční gramotnost. Jednání v Asheville tento přístup ještě zvýraznilo. Bessent chce diskutovat především o překážkách hospodářského růstu. Americká strana mezi ně řadí nadměrnou administrativní a regulační zátěž, nevhodně nastavené pobídky a daňové systémy, nedostatečné veřejné i soukromé investice, fragmentaci vnitřních trhů nebo nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Do některých částí jednání proto byli přizváni také představitelé soukromého sektoru.
Za tím je poměrně jednoduchá představa. Pokud má mít G20 praktický význam, měla by se soustředit především na problémy, které mají přímý dopad na fungování největších světových ekonomik. To ale současně znamená, že Spojené státy jako předsednická země významně ovlivňují, které problémy budou stát v centru diskuse. Rozdíl oproti předchozímu jihoafrickému předsednictví je zřetelný. Jihoafrická republika postavila svou agendu mimo jiné na solidaritě, rovnosti a udržitelnosti a zdůrazňovala například zadlužení rozvojových zemí, klimatickou odolnost nebo financování energetické transformace. Americká administrativa prosazuje užší a výrazněji hospodářsky orientovaný koncept.
Rusko se vrací ke stolu, nikoli k normálním vztahům
Právě v tomto kontextu je třeba číst také účast ruského ministra financí. Siluanov nebyl v Asheville přijat proto, že by Spojené státy oznámily normalizaci ekonomických vztahů s Moskvou. Podle zdroje agentury Reuters mu Bessent při jejich bilaterálním jednání naopak sdělil, že dokud válka na Ukrajině neskončí, nelze počítat s ekonomickými úlevami pro Rusko ani s dohodami v dalších oblastech. Americký představitel Reuters rovněž uvedl, že jednání se soustředilo na mírový plán prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu. Přesto je samotná Siluanovova přítomnost významná.
Americká administrativa tím fakticky odděluje dvě otázky. Politický a sankční vztah k Rusku a možnost jednat s Moskvou v rámci instituce, jejímž je Rusko stále členem. To představuje změnu oproti prvním rokům po ruské invazi. V dubnu 2022 vyvolala už Siluanovova virtuální účast na jednání G20 odchod představitelů několika západních zemí ze sálu. V Asheville v roce 2026 ruský ministr nejen osobně usedl k jednacímu stolu, ale absolvoval také bilaterální schůzku s americkým ministrem financí.
Rusko přitom z G20 nikdy nebylo vyloučeno. Na rozdíl od někdejší skupiny G8, z níž bylo po anexi Krymu v roce 2014 vyřazeno, zůstává členem G20. Spor posledních let se proto netýkal samotného členství, ale rozsahu a politické přijatelnosti jeho faktického zapojení. Washington nyní ukazuje, že je připraven tento prostor znovu využívat, aniž by to automaticky spojoval s rušením sankcí nebo obnovením běžných hospodářských vztahů.
Skutečným ekonomickým tématem bude stále více Čína
Z dlouhodobého hlediska může být ještě důležitější vztah Spojených států a Číny. Americká administrativa chce prostřednictvím G20 otevřít otázku velkých globálních obchodních nerovnováh. Washington dlouhodobě kritizuje ekonomický model založený na rozsáhlých výrobních kapacitách a exportu a požaduje vyváženější podmínky založené podle americké formulace více na produktivitě, inovacích a investicích než na nadbytečných výrobních kapacitách. Přestože americké ministerstvo financí při představování této části programu Čínu výslovně nejmenovalo, používaná argumentace míří především na čínský hospodářský model.
V této otázce se některé americké a evropské zájmy překrývají. Evropské země rovněž řeší rostoucí dovozní konkurenci z Číny například v automobilovém průmyslu, výrobě baterií, solární energetice a dalších technologických odvětvích. Spor o světové ekonomické nerovnováhy proto není pouze americko-čínským konfliktem. Podobně strategický význam mají energie a kritické suroviny. Spojené státy chtějí podporovat dostupné a bezpečné energetické zdroje a současně posilovat odolnost klíčových dodavatelských řetězců.
Do stejného rámce zapadá i americký tlak na Írán. Washington chce při jednáních G20 získat podporu pro omezení ekonomických vazeb, které podle něj umožňují Teheránu financovat jeho aktivity. Americká administrativa tak ekonomickou spolupráci a geopolitiku ve skutečnosti neodděluje. Ekonomické nástroje naopak stále více chápe jako součást širší strategické politiky.
Výsledkem je zdánlivý paradox. Spojené státy chtějí omezit šíři politické agendy G20 a vrátit skupinu k ekonomice, současně však právě ekonomické nástroje využívají k prosazování svých strategických zájmů. Proto je návrat Ruska pouze jednou částí většího obrazu. Americké předsednictví ukazuje, že G20 se může posouvat od fóra usilujícího o stále širší globální agendu k praktičtějšímu prostoru, kde se střetávají a vyjednávají hospodářské zájmy největších ekonomik. Washington přitom využívá postavení předsednické země k tomu, aby výrazně ovlivňoval témata, formát jednání i jeho priority.
Otázkou proto není pouze to, zda u jednoho stolu sedí ruský ministr. Mnohem důležitější bude, zda ostatní členové přijmou americkou představu G20 jako především ekonomického fóra zaměřeného na růst, obchodní nerovnováhy, energie, dluhy a konkurenceschopnost. Pokud ano, americké předsednictví může ovlivnit charakter skupiny i po prosincovém summitu lídrů v Miami. Pokud ne, G20 se může stále více stávat místem, kde se místo vytváření rozsáhlé společné globální agendy budou otevřeněji vyjednávat rozdílné ekonomické a strategické zájmy jednotlivých mocností. Právě jednání v Asheville ukazuje, že tento posun už začal.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: mff)
Zdroje: 1. Handelsblatt – Wie die USA die Staatengemeinschaft für ihre Ziele vereinnahmen; 2. Reuters – US irks G20 ministers by bringing back Russia, barring journalists; 3. Reuters – US-hosted G20 finance meeting to target growth, imbalances, Iran sanctions; 4. U.S. Department of the Treasury – Secretary Bessent Announces 2026 G20 Finance Track Agenda
