Brusel couvá s povolenkami. Evropský průmysl žádá úlevy

byznys

Evropská unie navrhuje pomalejší úbytek bezplatných povolenek. Průmysl varuje, že drahá energie a emisní náklady ohrožují výrobu i pracovní místa.

Brusel couvá s povolenkami. Evropský průmysl žádá úlevy
Dan Jørgensen, komisař pro energetiku
17.listopad 2026 - 04:58

Evropská unie začíná přehodnocovat část pravidel, která sama prosazovala jako nezbytnou součást klimatické transformace. Irské předsednictví Rady EU představilo 15. listopadu kompromisní návrh, který má zpomalit snižování bezplatných emisních povolenek a zmírnit investiční povinnosti průmyslových podniků. Podle agentury Reuters budou členské státy návrh projednávat ve středu 18. listopadu. Změny přicházejí v době, kdy evropské firmy stále obtížněji soutěží s výrobci ze Spojených států a Asie a vysoké ceny energií dál zhoršují jejich postavení. 

Brusel tím reaguje na dlouhodobé varování průmyslu, že současná kombinace emisních nákladů, drahé energie a regulatorních požadavků může urychlit přesun výroby mimo Evropskou unii. Evropské instituce sice nadále prosazují ambiciózní klimatické cíle, ale současně hledají způsob, jak zabránit oslabení vlastního průmyslového základu. Otázkou je, zda několik úlev dokáže napravit problémy, které evropská průmyslová politika dosud nedokázala vyřešit.

Systém emisního obchodování ETS ukládá průmyslovým podnikům povinnost odevzdávat povolenky za vypouštěné skleníkové plyny. Část povolenek se draží, vybraná průmyslová odvětví je však dostávají také bezplatně. Smyslem je omezit riziko, že evropská výroba ztratí konkurenceschopnost vůči zemím, které nemají srovnatelné emisní náklady. Dosavadní pravidla počítají s postupným snižováním bezplatných přídělů. Podniky tak mají být motivovány k investicím do nízkoemisních technologií. Problém vzniká v okamžiku, kdy takové technologie nejsou pro konkrétní výrobní proces dostupné, jejich provoz je příliš drahý nebo je nelze ekonomicky využít v potřebném měřítku.

Irský návrh proto mění metodiku výpočtu emisních referenčních hodnot. Namísto deseti procent nejúčinnějších jednotlivých zařízení by se mělo vycházet z nejúčinnějších provozů představujících deset procent produkce daného odvětví. Tím by se omezil nepřiměřený vliv malého počtu mimořádně účinných zařízení na podmínky pro celý průmyslový sektor. Změny referenčních hodnot by se navíc měly promítat postupně po jednotlivých letech, nikoli prostřednictvím jednorázových úprav v pětiletých intervalech. Podnikům by tak nehrozily stejně výrazné náhlé nákladové skoky.


Úlevy se mají týkat také investičních podmínek. Provozy, které v předchozím přídělovém období získaly méně než pět tisíc bezplatných povolenek, by nemusely předkládat nově navrhované dekarbonizační investiční plány. Větší podniky by mohly získat posledních dvacet procent podmíněně přidělovaných povolenek již při zahájení výstavby příslušného projektu, nikoli až po jeho dokončení. Návrh rovněž rozšiřuje možnosti společných investic průmyslových podniků. Zatím nejde o schválenou reformu. Členské státy a Evropský parlament musí nejprve přijmout své vyjednávací pozice a následně se dohodnout na konečném znění.

Samotný návrh však ukazuje, že původně nastavené tempo průmyslové transformace naráží na ekonomické možnosti části evropských výrobců. Jestliže podnik nemá dostupnou technologickou alternativu ani dostatečně levnou energii, další zdražování emisí mu samo o sobě modernizaci nezajistí. Může naopak oslabit jeho schopnost potřebné investice financovat.

Česko varovalo před důsledky již na jaře


Česká republika patří mezi státy, které dlouhodobě požadují změnu systému emisních povolenek. Společně s Řeckem, Polskem a Rumunskem předložila 20. května Radě EU dokument upozorňující na nebezpečí, že zpřísňování pravidel bezplatného přidělování povolenek výrazně zvýší náklady energeticky náročných odvětví. Čtyři země varovaly před ztrátou konkurenceschopnosti, uzavíráním průmyslových provozů a přesunem výroby mimo Evropu. Upozornily také, že připravované úpravy některých referenčních hodnot pro teplo a paliva směřovaly k maximálnímu povolenému snížení o 50 procent proti období 2013 až 2020. Dokument požadoval realističtější pravidla, která budou respektovat technologické možnosti podniků a skutečnou dostupnost nízkoemisních alternativ. Navrhoval rovněž postupné změny, aby podniky nemusely čelit náhlému výraznému zvýšení nákladů.

Podobné principy se nyní objevují v irském kompromisu. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu se české iniciativě během květnového jednání Rady EU dostalo podpory dalších členských států. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček tehdy upozornil, že základem konkurenceschopnosti evropského průmyslu jsou především dostupné ceny energie. Zde zůstává hlavní slabina evropské průmyslové politiky. Bezplatné povolenky mohou snížit část nákladů, ale nevyřeší drahou elektřinu, plyn ani nejistou návratnost investic. Podnik, který platí za energii výrazně více než jeho zahraniční konkurent, nemůže být dlouhodobě konkurenceschopný pouze díky úlevě v emisním systému.


Pro české hospodářství má tento problém mimořádnou váhu. Hutnictví, chemický průmysl, cementárny, sklárny nebo keramické provozy vytvářejí nejen pracovní místa, ale tvoří také základ dodavatelských řetězců pro stavebnictví, strojírenství a další průmyslová odvětví. Jejich případné oslabení by se proto neomezilo pouze na samotné výrobce. Dopadlo by na navazující podniky, regionální zaměstnanost a v konečném důsledku také na veřejné rozpočty. Zásadním rizikem je rovněž přesun výroby do zemí s méně přísnými emisními pravidly. Evropa by sice mohla vykázat nižší emise na vlastním území, ale pokud by se stejná produkce přesunula jinam, celosvětový klimatický přínos by mohl být podstatně menší. Současně by Unie ztratila část průmyslových kapacit a ekonomické soběstačnosti.

Ústupky přibývají, skutečná reforma stále chybí


Irský návrh není jediným současným opatřením na podporu průmyslu. Rada EU a Evropský parlament dosáhly 12. listopadu předběžné dohody o úpravě bezplatného přidělování povolenek energeticky náročným odvětvím pro období 2026 až 2030. Dohoda vytváří souhrnný objem přibližně 121 milionů bezplatných povolenek pro příslušná odvětví. Nejde však o 121 milionů povolenek navíc proti předchozím plánům. Základem je přibližně 88 milionů již předpokládaných povolenek, k nimž vyjednavači přidali 28 milionů dříve nepřidělených povolenek a pět milionů určených na cílenou ochranu zvlášť ohrožených výrobců.

Také tato dohoda ještě vyžaduje formální schválení. Navíc se týká konkrétních referenčních hodnot pro teplo a paliva, zatímco nový irský kompromis z 15. listopadu je součástí širší revize ETS. Obě iniciativy proto nelze zaměňovat. Společně však potvrzují, že evropské instituce hledají způsoby, jak zmírnit nákladový tlak klimatické regulace na průmysl. Současně vzniká otázka, proč se k těmto úpravám přistupuje až v okamžiku, kdy podniky a členské státy opakovaně upozorňují na vážná hospodářská rizika.

Další komplikaci představuje mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích CBAM. Ten má postupně nahrazovat bezplatné povolenky v některých odvětvích a vyrovnávat uhlíkové náklady dovážených výrobků. Jeho zavádění začalo v roce 2026 a podle platného rámce má postupné rušení bezplatných povolenek v dotčených sektorech skončit v roce 2034. CBAM ale neřeší všechny problémy evropských výrobců. Zaměřuje se na vybrané dovozy na evropský trh, zatímco podniky vyvážející své výrobky mimo Unii nadále soutěží s konkurencí, která nemusí nést srovnatelné emisní náklady. Evropská komise proto musí hledat také způsob, jak zachovat konkurenceschopnost exportně orientované výroby.


Zde se ukazuje, že samotné rozdávání dalších bezplatných povolenek není dlouhodobou průmyslovou strategií. Může podnikům poskytnout čas a usnadnit investice, ale zároveň oslabuje cenovou motivaci k omezení emisí. Bez dostupné energie, rychlejšího povolování investic a ekonomicky použitelných nových technologií se základní problém nevyřeší. Evropská unie tak musí sladit dvě legitimní priority: snižování emisí a zachování silného průmyslu. Pokud bude prosazovat klimatické cíle bez ohledu na skutečné náklady výroby, riskuje odchod investic a oslabení strategických odvětví. Jestliže naopak pouze prodlouží bezplatné přidělování povolenek bez modernizace, může jen odložit potřebné změny.

Nejdůležitější proto není samotný počet povolenek zdarma, ale schopnost Evropy vyrábět za konkurenceschopné ceny a současně investovat do čistších technologií. Irský kompromis může být užitečnou korekcí. Zůstává však otázkou, zda evropské instituce dokážou přijmout širší hospodářská opatření, nebo budou v dalších letech pouze postupně napravovat důsledky pravidel, jejichž ekonomické dopady nebyly dostatečně zohledněny. Pokud Evropa nedokáže zajistit podmínky pro vlastní průmyslovou výrobu, může nakonec ztratit nejen část své konkurenceschopnosti, ale také prostředky potřebné k financování samotné energetické a klimatické transformace.

(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: nordictoday)


Zdroje: 1. Rada EU – Předběžná dohoda o bezplatných povolenkách⁠; 2. Reuters – Irské předsednictví navrhuje pomalejší omezování bezplatných povolenek; 3. Rada EU – Společné stanovisko Česka, Řecka, Polska a Rumunska; 4. Ministerstvo průmyslu a obchodu – Česko získalo další podporu pro revizi emisních povolenek; 5. Evropská komise – Pravidla bezplatného přidělování povolenek průmyslovým zařízením⁠


Anketa

Pokud by se dnes konalo referendum o členství ČR v EU, jak byste hlasovali?