Tchaj-wan a Jižní Korea jsou státy, které by svou velikostí samy o sobě nemusely určovat směr světové ekonomiky. V jednom odvětví však získaly postavení, které jejich význam zásadně mění. Polovodiče se během několika let staly základem digitální ekonomiky, umělé inteligence, moderního průmyslu i vojenských systémů. V jejich výrobě mají obě asijské ekonomiky pozice, které dnes nutí Spojené státy, Evropu i Čínu přehodnocovat vlastní průmyslovou a bezpečnostní politiku.
Tchaj-wan používá technologickou převahu stále otevřeněji jako nástroj zahraniční politiky. Představitelé ostrova na letošním veletrhu SEMICON Taiwan zdůrazňovali, že chtějí být spolehlivým technologickým partnerem demokratických zemí. TSMC současně masivně investuje ve Spojených státech a celková plánovaná investice firmy v Arizoně už dosahuje přibližně 265 miliard dolarů. Další tchajwanské společnosti připravují v USA investice zhruba za 20 miliard dolarů. Tchaj-pej tak svou technologickou převahu stále více propojuje s americkou ekonomikou a bezpečnostním partnerstvím.
Jižní Korea mezitím ukazuje, jakou ekonomickou sílu může technologická specializace vytvořit. Její export letos dosáhl 709,4 miliardy dolarů a už na začátku září překonal rekord za celý předchozí rok. Polovodiče tvoří přibližně 41 procent korejského vývozu a jejich export od ledna do srpna meziročně vzrostl o 169,6 procenta na 281 miliard dolarů. Pokud současné tempo vydrží, Jižní Korea může letos poprvé překročit bilion dolarů ročního exportu. Tchaj-wan tak ukazuje geopolitickou cenu čipů. Jižní Korea ukazuje jejich hospodářskou cenu. V obou případech je závěr stejný: stát, který ovládne několik obtížně nahraditelných částí technologického řetězce, získává mnohem větší moc, než odpovídá jeho rozloze nebo počtu obyvatel.
Tchaj-wan mění polovodiče v bezpečnostní nástroj
Strategická pozice Tchaj-wanu stojí především na společnosti TSMC, největším světovém smluvním výrobci polovodičů. Její továrny produkují velkou část nejpokročilejších čipů používaných v datových centrech, chytrých telefonech a systémech umělé inteligence. Tchaj-wan proto získal něco, co se často označuje jako „křemíkový štít“, tedy představu, že svět je na jeho výrobě natolik závislý, že případný konflikt kolem ostrova by způsobil globální hospodářský otřes.
Tento model se ale začíná měnit. Washington už nechce být pouze zákazníkem tchajwanských továren. Chce, aby stále větší část výroby vznikala přímo na území Spojených států. TSMC proto rozšiřuje své kapacity v Arizoně v rozsahu, který by ještě před několika lety působil nepředstavitelně. Tchaj-wan na tento tlak přistupuje, protože bezpečnostní vztah se Spojenými státy je pro něj existenčně důležitý.
Vzniká tím paradox. Přesun části výroby do USA posiluje politické a ekonomické vazby Tchaj-wanu s jeho hlavním bezpečnostním partnerem, zároveň však snižuje absolutní závislost světa na továrnách přímo na ostrově. Čím více nejmodernější produkce vznikne mimo Tchaj-wan, tím méně bude globální ekonomika zranitelná případným narušením výroby v Tchajwanském průlivu. Tchaj-pej proto nesází pouze na udržení továren doma. Snaží se vytvořit širší síť partnerství, v níž zůstane centrem know-how, vývoje, výroby a dodavatelských vazeb, i když část kapacit přesune do zahraničí. Je to proměna původního „křemíkového štítu“ v něco širšího, v technologickou alianci.
Do této strategie vstupuje také Evropa. Evropská komise a Tchaj-wan uspořádaly na konci srpna druhý polovodičový průmyslový dialog zaměřený na čipy, umělou inteligenci, datová centra a spolupráci v jednotlivých částech hodnotového řetězce. EU se snaží přilákat další tchajwanské investice a zároveň rozvíjí vlastní Chips Act 2.0, protože dobře ví, že její závislost na asijské výrobě zůstává strategickým rizikem.
Konkrétním výsledkem této snahy je společný projekt ESMC v Drážďanech, za nímž stojí TSMC, Bosch, Infineon a NXP. Investice přesahuje deset miliard eur a závod má začít vyrábět především čipy pro automobilový a průmyslový sektor. Není to továrna na nejpokročilejší AI procesory a bylo by chybou ji tak prezentovat. Pro Evropu je ale důležitá právě proto, že má posílit bezpečnost dodávek v odvětvích, na nichž stojí její průmyslová základna.
Korea ukazuje, jak se technologická specializace mění v bohatství
Jižní Korea stojí v polovodičovém řetězci na jiném místě než Tchaj-wan. Její nejsilnější pozice je v paměťových čipech, kde dominují Samsung Electronics a SK Hynix. Vysokovýkonné paměti se staly jedním z klíčových komponentů současného boomu umělé inteligence. Datová centra potřebují obrovské množství specializovaných pamětí, aby mohla rychle zpracovávat data mezi výpočetními akcelerátory. Rostoucí investice amerických a čínských technologických firem do AI proto přímo zvyšují poptávku po korejských čipech. Jižní Korea na této poptávce vydělává v rozsahu, který už mění celou její obchodní bilanci.
Od ledna do srpna dosáhl korejský export polovodičů 281 miliard dolarů. Vývoz čipů meziročně vzrostl téměř o 170 procent a polovodiče představují přibližně dvě pětiny celkového exportu země. Vývoz do Číny vzrostl o 76 procent a do Spojených států o 57 procent. Korea tak dokáže prodávat jednu z nejstrategičtějších technologií současnosti zároveň dvěma mocnostem, které proti sobě vedou stále tvrdší technologický konflikt. Je to velmi názorná ukázka toho, jak funguje nová světová ekonomika. Země nemusí ovládat celý technologický řetězec. Nemusí mít vlastní Nvidia, vlastní TSMC, vlastní ASML ani největší cloudové platformy. Stačí, aby v několika kritických segmentech získala schopnost, kterou ostatní nedokážou rychle nahradit.
Jižní Korea takovou schopnost vybudovala desítkami let investic, výzkumu a podpory vlastního průmyslu. Výsledkem není jen úspěch dvou velkých firem. Je jím celostátní exportní výhoda, která dnes pomáhá korejské ekonomice překonávat slabší automobilový export i rostoucí protekcionismus ve světovém obchodě. Tato koncentrace samozřejmě představuje také riziko. Pokud by investiční boom do AI výrazně zpomalil nebo kdyby ceny paměťových čipů prudce klesly, Jižní Korea by tento vývoj pocítila velmi rychle. Závislost na několika technologických sektorech je vždy zranitelná. Současný vývoj ale ukazuje, že mnohem větším rizikem může být opačná situace, tedy nemít žádný sektor, bez kterého se svět neobejde.
Evropa musí přestat být jen zákazníkem
Tady je pro Evropu nejnepříjemnější část celého příběhu. Evropská unie není v polovodičích bezvýznamná. Nizozemská ASML má prakticky nenahraditelnou pozici ve výrobě nejpokročilejších litografických zařízení. Evropa má silné firmy v automobilových a výkonových polovodičích, chemických materiálech, optice, výrobních zařízeních i výzkumu. V německých Drážďanech vzniká rozsáhlý polovodičový klastr a také Česká republika má projekty v oblasti karbidu křemíku a dodavatelského průmyslu.
Problém je v tom, že ve výrobě nejpokročilejších logických čipů a v klíčových AI akcelerátorech zůstává Evropa závislá na zahraničí. Nejdůležitější výrobní kapacity leží na Tchaj-wanu a v Koreji, největší technologické platformy ve Spojených státech a Čína mezitím masivně investuje do toho, aby vlastní závislost na Západu snížila.
Evropská reakce se proto nemůže omezit na stavbu několika subvencovaných továren. Samotná výrobní kapacita není strategickou převahou. Rozhodující je, zda Evropa dokáže vytvořit několik částí řetězce, ve kterých nebude pouze jedním z mnoha dodavatelů, ale partnerem, kterého nelze jednoduše obejít. Tady je rozdíl mezi evropskou strategií a zkušeností Jižní Koreje největší. Korea nevyhrála tím, že by se snažila vyrábět všechno. Vyhrála tím, že v paměťových čipech vybudovala světovou špičku. Tchaj-wan udělal totéž ve smluvní výrobě nejpokročilejších polovodičů. Nizozemsko to dokázalo v litografii. Evropa jako celek zatím stále příliš často mluví o soběstačnosti, místo aby přesně definovala, v čem chce být nenahraditelná.
Pro Českou republiku je tato otázka mimořádně praktická. Drážďanský závod ESMC leží jen několik desítek kilometrů od českých hranic a může vytvořit nový středoevropský technologický ekosystém. České firmy mohou dodávat přesné strojírenství, elektroniku, materiály, technologické služby nebo výzkum. Současně už Evropská komise uvádí mezi významnými projekty také investici onsemi v Rožnově pod Radhoštěm. Samotná geografická blízkost ale nestačí.
Pokud Česko zůstane pouze levnějším subdodavatelem německého polovodičového průmyslu, zopakuje stejný model, na kterém desetiletí stavělo v automobilovém sektoru. Výrazně silnější pozici získá jen tehdy, pokud dokáže vytvořit vlastní specializovanou schopnost, kterou budou potřebovat výrobci v Německu, Tchaj-wanu, Koreji nebo Spojených státech.
To je hlavní lekce obou asijských ekonomik. Tchaj-wan díky čipům získal bezpečnostní význam, který daleko přesahuje jeho velikost. Jižní Korea díky nim vytváří exportní rekordy a posiluje svou hospodářskou pozici mezi USA a Čínou. Obě země dokazují, že v technologické ekonomice není rozhodující vyrábět všechno. Rozhodující je vyrábět něco, bez čeho se ostatní neobejdou.
V tom dnes Evropa zaostává. Má kapitál, průmyslovou tradici, univerzity i obrovský vnitřní trh. Stále však příliš často dohání technologie, které už ovládli jiní. Pokud chce být skutečně strategicky autonomní, nestačí jí další dotační program ani další továrna. Musí vytvořit schopnosti, jejichž ztráta by bolela i její konkurenty. Jinak bude polovodičový závod pokračovat podle pravidel, která stanovují Spojené státy, Tchaj-wan, Jižní Korea a stále více také Čína. Evropa v něm zůstane především zákazníkem.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: taiwannews)
Zdroje: 1. Reuters – Tchaj-wan používá polovodiče jako nástroj technologické diplomacie; 2. Reuters – tchajwanské firmy připravují další investice v USA; 3. Jižní Korea překonala celoroční exportní rekord díky polovodičům; 4. Evropská komise – druhý dialog EU a Tchaj-wanu o polovodičovém průmyslu; 5. Evropská komise – Evropský akt o čipech a hlavní polovodičové projekty; 6. Reuters – Evropská unie schválila podporu závodu ESMC v Drážďanech
