Evropská komise předložila Radě návrhy na podpis a uzavření dohody o volném obchodu s Indií. Označuje ji za největší obchodní dohodu, jakou kdy EU nebo Indie uzavřely. Cla mají být odstraněna nebo snížena u 96,6 procenta evropského vývozu zboží do Indie a evropským firmám má dohoda podle Komise ušetřit až čtyři miliardy eur ročně.
Pro evropské podniky jde o mimořádně zajímavý trh. Indie má téměř 1,5 miliardy obyvatel a vysokými dovozními cly dosud chránila řadu průmyslových odvětví. U strojů a elektrotechniky dosahují sazby až 44 procent, přičemž u téměř všech těchto výrobků mají postupně klesnout na nulu. U automobilů má dnešní clo 110 procent klesnout v rámci stanovené kvóty až na 10 procent. Problém proto není v tom, zda má Evropa s Indií obchodovat. Má. Otázkou je cena, kterou je Brusel ochoten za geopoliticky důležité partnerství zaplatit.
Strategická autonomie končí tam, kde začíná indický zájem
První varování přišlo ještě před podpisem dohody. Evropská unie připravovala 15procentní vývozní clo na hliníkový šrot. Smyslem bylo udržet větší množství této strategické suroviny v Evropě a pomoci zdejším hutím a zpracovatelům, kteří zápasí s vysokými cenami energií, dražší výrobou a zahraniční konkurencí. Brusel ale plán opustil. Podle Reuters byl jedním z hlavních důvodů odpor Indie, která odebírá přibližně třetinu evropského vývozu hliníkového šrotu. Evropská komise se obávala, že spor poškodí připravovanou obchodní dohodu.
Velká evropská hesla tím dostávají nepříjemně konkrétní podobu. EU současně mluví o strategické autonomii, bezpečných dodavatelských řetězcích a ochraně vlastní průmyslové základny. Několik velkých členských států navíc žádá ochranu evropského chemického průmyslu před rostoucím dovozem levnější produkce, především z Číny. Jakmile se však ochrana evropského průmyslu střetla s politicky důležitou dohodou s Indií, ustoupila.
To nemusí automaticky znamenat špatné rozhodnutí. Každá obchodní dohoda je výsledkem kompromisů. Ukazuje to ale, že pojem evropské strategické autonomie má své hranice. Pokud Brusel nedokáže udržet ochranné opatření ve chvíli, kdy proti němu vystoupí důležitý obchodní partner, musí vysvětlit, co vlastně přednost evropského průmyslu v praxi znamená.
Indie není nový člen západního tábora
Evropská strategie má jasný geopolitický důvod. Indie je jedinou velkou asijskou mocností, která může dlouhodobě vyvažovat rostoucí sílu Číny. Pro Evropskou unii je navíc atraktivnější ve chvíli, kdy Spojené státy zpřísňují obchodní ochranu a Washington zavádí nová cla například na solární články a panely z Indie. Brusel tedy nabízí Dillí něco, co je v současném světě stále cennější: rozsáhlejší přístup na jeden z největších a nejbohatších trhů planety.
Bylo by ale chybou zaměňovat obchodní sbližování za geopolitické spojenectví. Indie se nestává součástí západního bloku. Nakupuje ruskou ropu, patří k hlavním členům BRICS, současně spolupracuje se Spojenými státy a nyní se snaží zlepšovat i vztahy s Čínou. Dillí nevolí mezi Washingtonem, Bruselem, Moskvou a Pekingem. Snaží se získat maximum od všech.
Indická strategie je v tomto směru podstatně tvrdší a pragmatičtější než evropská. Indie využívá soupeření velmocí k posilování vlastního průmyslu, bezpečnosti a politického vlivu. Od Ruska získává energetické zdroje, se Spojenými státy rozvíjí technologickou a bezpečnostní spolupráci a od Evropské unie nyní dostává největší obchodní otevření, jaké dosud poskytla některému partnerovi. Evropa proto musí hlídat, aby za politické přiblížení Indie neplatila větší cenu, než kolik sama získá.
Pro Česko může být Indie příležitostí i tvrdou zkouškou
Pro českou ekonomiku má dohoda bezprostřední význam. Do Indie už dnes vyváží 1 042 českých firem. Hodnota českého vývozu zboží a služeb dosáhla v roce 2025 přibližně 1,455 miliardy eur a na českém a evropském exportu do Indie je podle údajů Komise navázáno více než 16 tisíc pracovních míst. České strojírenství, elektrotechnika a část automobilového průmyslu tak mohou patřit mezi vítěze dohody. Výrazné snížení indických cel otevírá českým podnikům trh, na kterém byla evropská produkce dosud kvůli vysokým dovozním bariérám často příliš drahá.
To je skutečná příležitost a nebylo by rozumné ji zlehčovat. Stejně vážně ale musí Česko sledovat druhou stranu dohody. Český průmysl už dnes nese vysoké evropské ceny energií, regulatorní náklady a náklady klimatické transformace. Pokud bude Evropská unie současně otevírat svůj trh výrobcům ze zemí s výrazně nižšími náklady a ustupovat od opatření, která měla udržovat strategické suroviny v Evropě, může část očekávaných výhod rychle zmizet.
Podstata celé dohody proto neleží jen v otevření indického trhu evropským firmám. Skutečnou zkouškou bude, zda Brusel dokáže současně zabránit dalšímu oslabování vlastní průmyslové základny. Česko by proto nemělo hodnotit dohodu podle evropských tiskových zpráv ani podle počtu odstraněných celních položek. Mělo by sledovat bilanci: kolik nových zakázek získají české firmy, jak poroste indický dovoz do Evropy a jaké další průmyslové ústupky bude Brusel ochoten udělat.
Dohoda s Indií může být jedním z největších evropských obchodních úspěchů posledních let. Současně může odhalit hlubší problém evropské politiky: Brusel mluví o strategické autonomii a ochraně průmyslu, dokud za ně nemusí zaplatit politickou cenu. Hliníkový šrot byl první konkrétní test a Evropa v něm dala přednost dohodě s Indií před původně plánovanou ochranou vlastního průmyslu.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: dwnews)
Zdroje: 1. Evropská komise – EU–India Free Trade Agreement; 2. Evropská komise – Dopady dohody EU–Indie na Českou republiku; 3. Evropská komise – Hlavní přínosy dohody EU–Indie; 4. Reuters – EU dropped aluminium scrap duty plan over India concerns; 5. Reuters – EU countries seek import curbs on chemicals and plastics
