Německo se v posledních letech stalo jedním z hlavních motorů evropské energetické transformace. Vedle rozsáhlých investic do obnovitelných zdrojů však stále častěji čelí kritice kvůli fungování svého trhu s elektřinou. Podle části energetických expertů, některých členských států Evropské unie i představitelů Evropské komise brání zachování jednotné německé cenové zóny efektivnějšímu propojení evropských energetických trhů.
Debata přitom dalece přesahuje hranice Německa. Ve skutečnosti jde o otázku, jak má fungovat evropský trh s elektřinou v době rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů a zda současná pravidla odpovídají fyzickým možnostem přenosových sítí.
Jednotná cena naráží na omezenou kapacitu sítí
V celém Německu dnes platí stejná velkoobchodní cena elektřiny bez ohledu na to, kde je elektřina vyráběna nebo spotřebovávána. Výroba i spotřeba jsou však regionálně velmi rozdílné.
Na severu země vznikají díky rozsáhlým větrným parkům časté přebytky elektřiny, zatímco průmyslové oblasti na jihu dlouhodobě spotřebovávají více energie, než samy vyrobí. Přenosová soustava přitom stále nemá dostatečnou kapacitu, aby bylo možné tuto elektřinu bez omezení přepravovat.
Provozovatelé sítí proto využívají systém označovaný jako redispečink (redispatch). Pokud není možné elektřinu přenést tam, kde je potřeba, dochází k omezení výroby některých elektráren a současně se spouštějí jiné zdroje v místech spotřeby. Cílem je zachovat stabilitu elektrizační soustavy.
Tento systém je technicky funkční, ekonomicky je však nákladný. Podle údajů citovaných deníkem Handelsblatt dosáhly náklady na redispečink v loňském roce přibližně 3,1 miliardy eur. Tyto náklady se následně promítají do regulovaných poplatků za využívání přenosové soustavy.
Právě proto Evropská komise již delší dobu upozorňuje, že rozdělení Německa do více cenových oblastí by mohlo lépe odrážet skutečné zatížení přenosových sítí a vytvářet přesnější investiční signály pro výrobce i odběratele elektřiny.
Spor není jen technický, ale také politický
Řada členských států upozorňuje, že německý model ovlivňuje fungování celého evropského trhu. Například ve Švédsku zaznívají obavy, že nové přeshraniční propojení může přenášet vysoké německé ceny elektřiny i na tamní spotřebitele. Podobné názory se objevují také v dalších zemích severní Evropy.
Ředitel energetického think tanku Epico Bernd Weber proto označil zachování jednotné německé cenové zóny za jednu z překážek rychlejší integrace evropského trhu s elektřinou. Podle něj by regionální cenové signály vedly k efektivnějším investicím do výroby, akumulace energie i rozvoje přenosových sítí.
Německá spolková vláda však zastává odlišný názor. Koaliční dohoda CDU, CSU a SPD počítá se zachováním jednotné cenové oblasti. Silnou podporu tomuto postoji vyjadřují zejména průmyslové spolkové země v čele s Bavorskem.
Představitelé německého průmyslu varují, že rozdělení cenových zón by pravděpodobně zvýšilo ceny elektřiny v průmyslových regionech na jihu země, oslabilo investiční jistotu podniků a mohlo by snížit konkurenceschopnost německé ekonomiky.
Spolková ministryně hospodářství Katherina Reicheová proto místo rozdělení trhu navrhuje pokračovat především v urychlení výstavby přenosových sítí a úpravě pravidel redispečinku. Její návrhy však kritizuje část sektoru obnovitelných zdrojů, podle níž samotné změny redispečinku neřeší základní příčinu problému, kterou je nedostatečná přenosová kapacita.
Současná diskuse ukazuje jedno z největších dilemat evropské energetiky. Výstavba větrných a solárních elektráren postupuje rychleji než budování přenosových sítí. Právě schopnost sladit výrobu, spotřebu, akumulaci energie a infrastrukturu bude rozhodovat o tom, jak úspěšná bude evropská energetická transformace. Spor o německou cenovou zónu proto není pouze domácí debatou, ale jedním z klíčových témat budoucnosti společného evropského trhu s elektřinou.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: čsve)
Zdroje: 1. https://www.handelsblatt.
