Rusko snížilo letošní výhled těžby i vývozu zemního plynu ve chvíli, kdy světové ceny energií prudce rostou. Na první pohled to vypadá jako paradox. Krize kolem Íránu a omezení dopravy přes Hormuzský průliv vystřelily evropské i asijské ceny plynu a výrazně zdražily také ropu. Vyšší ceny přitom Moskvě mohou část ztracených objemů finančně kompenzovat.
To však nemění základní problém ruské energetiky. Rusko přišlo o většinu svého někdejšího evropského plynového trhu a nové odběratele v Asii zatím nedokáže získat ve srovnatelném objemu. A podle vlastních ruských prognóz ani za stejně výhodných cenových podmínek. Ministerstvo hospodářství nyní očekává, že Rusko letos vytěží 683,1 miliardy metrů krychlových plynu. To je stále více než 662,7 miliardy v roce 2025, ale o 5,3 miliardy méně, než Moskva předpokládala ještě v květnu. Vývoz LNG má vzrůst na 35 milionů tun, také zde však vláda snížila svůj předchozí výhled o 5,3 milionu tun. Nejde tedy o kolaps těžby. Jde o stále obtížnější hledání náhrady za evropský trh.
Perský záliv Rusku změnil cenovou rovnici
Ještě na začátku roku vypadal světový trh s plynem podstatně klidněji. V Evropě se referenční cena TTF pohybovala kolem 30 eur za megawatthodinu. V září se dostala přibližně k 80 eurům. Asijská spotová cena LNG během roku téměř ztrojnásobila a dostala se k 30 dolarům za milion britských termálních jednotek. Příčinou je především válka s Íránem a narušení dodávek z Perského zálivu. Přes Hormuzský průliv běžně míří podstatná část světového obchodu s LNG a omezení katarského exportu vytvořilo na globálním trhu výrazný nedostatek. Evropu navíc čeká zima s mimořádně nízkými zásobami plynu.
Podobný pohyb zasáhl ropu. Brent se během září dostal nad hranici 100 dolarů za barel a 23. září se stále obchodoval kolem této úrovně, přestože naděje na zlepšení dodávek z oblasti Perského zálivu část předchozího růstu smazaly. Pro Moskvu je to podstatné. Vyšší ceny energií znamenají vyšší příjmy z každého prodaného barelu či metru krychlového a mohou alespoň částečně zmírnit dopad nižšího exportu.
Rusko tak dnes není v jednoduché situaci, kdy by zároveň prodávalo méně a levněji. Prodává menší množství na některých klíčových trzích, ale do prostředí výrazně vyšších světových cen. Bylo by proto chybou hodnotit současnou ruskou energetickou pozici pouze podle objemů.
Čína bere více. Cena ale funguje jinak
Klíčovým ruským odbytištěm se stala Čína. Dodávky přes plynovod Síla Sibiře rychle rostou a ruské plány počítají s jejich dalším zvýšením. Po roce 2027 by se mohly podle vládních prognóz postupně dostat zhruba na 56 miliard metrů krychlových ročně. Ani to však nenahrazuje Evropu. Ještě v letech 2018 a 2019 Rusko posílalo do Evropy potrubím přibližně 180 miliard metrů krychlových ročně. V roce 2025 už to bylo jen kolem 18 miliard. Moskva tak během několika let přišla přibližně o devět desetin někdejšího evropského potrubního odbytu.
Důležitá je také cena, ale zde je nutné srovnávat opatrně. Čínské kontrakty nejsou přímo navázány na evropskou spotovou cenu plynu. Jejich cena je z velké části odvozena od cen ropy. Současné zdražení ropy proto postupně zvyšuje i hodnotu ruských dodávek do Číny a pro Gazprom představuje příznivější vývoj, než jaký ještě před několika měsíci očekával. Nelze tedy jednoduše postavit vedle sebe současnou cenu TTF v Evropě a cenu ruského plynu v Číně a z rozdílu vypočítat ruskou ztrátu.
Přesto zůstává významný jeden údaj. Samotná ruská vládní prognóza z května počítá pro roky 2027 až 2029 s průměrnou cenou plynu dodávaného do Číny přibližně o 30 procent nižší než u dodávek do Evropy. Odhadovaná cena pro Čínu byla tehdy navíc snížena na 224 až 236 dolarů za tisíc metrů krychlových. Vyšší ceny ropy mohou tuto kalkulaci v dalších prognózách posunout. Zatím však není důvod tvrdit, že se cenová nevýhoda Číny vůči někdejšímu evropskému odbytu zcela vytratila.
Drahá Evropa je pro Moskvu argument, ne návrat trhu
Současná energetická krize dává Kremlu nový politický argument. Moskva už otevřeně tvrdí, že Evropa platí za své odstřižení od ruského plynu vysokou cenu. Evropský TTF se od začátku roku více než zdvojnásobil a ruské vedení opakovaně připomíná, že by bylo připraveno dodávky obnovit.
Z čistě cenového hlediska je tento argument silnější než před několika měsíci. Evropa opravdu platí za plyn výrazně více a omezení katarského LNG ukázalo, že zbavení se jedné závislosti automaticky nevytváří energetickou bezpečnost. EU je nyní mnohem více závislá na světovém trhu LNG a především na dodávkách ze Spojených států. Jenže návrat k předválečnému modelu už není pouze otázkou ceny. Evropská unie přijala právně závazný postup ukončování ruských dodávek. Ruské LNG má z evropského trhu zmizet do konce roku 2026 a potrubní plyn nejpozději do 30. listopadu 2027. Podíl Ruska na dovozu plynu do EU už klesl ze 45 procent v roce 2021 na 12 procent v roce 2025.
Moskva tak stojí před nepříjemnou skutečností. Současná krize v Perském zálivu může zvýšit cenu její ropy i plynu a krátkodobě zlepšit příjmy. Nemůže ale sama obnovit potrubí, kontrakty a politické vztahy, na kterých stál někdejší obchod s Evropou. To je dlouhodobě rozhodující.
Čína bude ruského plynu kupovat více a drahá ropa může cenu těchto dodávek zvýšit. Nové plynovody mohou ruský obrat na východ dále urychlit. Zatím však žádná z těchto změn nenahrazuje někdejší evropský trh o objemu kolem 180 miliard metrů krychlových ročně. Krize v Perském zálivu proto ruskému energetickému sektoru přinesla paradoxní úlevu. Svět má plynu méně, ceny jsou vyšší a každý ruský exportovaný kubík má větší hodnotu.
Jenže vysoká cena komodity není totéž co silná pozice dodavatele. Rusko dnes může na dražším plynu vydělávat více, zároveň však prodává do užšího okruhu zemí a stále větší část jeho budoucnosti závisí na jediném mimořádně silném odběrateli, Číně. Peking má při vyjednávání o dalších ruských plynovodech stále silnější karty.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Reuters – Russia cuts natural gas output, export forecasts; 2. Russia cuts forecast for gas exports and gas price for China; 3. Global LNG prices could spike this winter; 4. Oil holds near two-week lows while diesel margins hit record; 5. Evropská komise – REPowerEU, ukončení dovozu ruských energií
